Císař, Čestmír: Paměti: Nejen o zákulisí Pražského jara. Praha, SinCon 2005, 1285 stran. V první části obsáhlé recenze autor s uvedením četných příkladů nastiňuje typologii memoárové literatury o československém roce 1968. Konstatuje, že zatím scházejí reprezentativní memoáry z řad tehdejších vítězů, tedy příslušníků politické elity v období „normalizace“, kteří o těchto udáslotech většinou mlčí. Zato poražení, takzvaní osmašedesátníci, zpracovali svou zkušenost v početných reflexích, ať už doma či v exilu. Třetí linii tvoří vzpomínky politických vězňů, dávných demokratů a podobně, kteří se neztotožňovali s komunismem v žádné podobě, a pro jejich pohled je typická odtažitost a skepse vůči „pražkému jaru“. Druhou část recenze věnuje Křesťan už samotným pamětem komunistického politika, v šedesátých letech ministra školství Čestmíra Císaře, který se po vynucené dvacetileté odmlce v roce 1990 pokusil o návrat do politiky kandidaturou na československého prezidenta. V pamětech nachází jako filozoficko-politický svorník Císařovy životní dráhy myšlenku svébytné československé cesty k socialismu, jejich neatraktivnější část spatřuje v reflexi „pražkého jara“ jako vrcholného bodu Císařovy kariéry. Paměti zůstávají v mnohém poplatné habitu komunistického intelektuála, přesto mají dle recenzenta podstatmě větší hodnotu než jen jako historický pramen. and Císař, Čestmír. Paměti: Nejen o zákulisí Pražského jara. Prague: SinCon, 2005, 1285 pp. Using numerous examples, the author in the first part of this long review provides an outline of the typology of memoir literature about Czechoslovakia in 1968. He states that we are still lacking proper memoirs from the ranks of the victors of those times, that is to say, from members of the political élite in the period of “Normalization,” most of whom have instead remained silent about these events. By contrast, the defeated, the “Sixty-eighters,” have presented their experiences in numerous essays, both in this country and abroad. A third line comprises memoirs of political prisoners, longstanding democrats, and others who did not identify with Communism in any shape or form, and whose view typically involves detachment and scepticism about the reform-possibilities of the “Prague Spring.” The second part of the review is devoted to the memoirs of Čestmír Císař, a Communist politician who was Minister of Education in the 1960s, and who, after twenty years of imposed silence, tried to make a comeback by seeking election to the office of Czechoslovak President in 1990. The reviewer finds in the memoirs the idea of a distinctly Czechoslovak road to Socialism to be the philosophical and political keystone of Císař’s life. He considers the most interesting part of the memoirs to the one that deals with the “Prague Spring,” the high point of Císař’s carrier. In many ways the memoirs remain typical of those of a Communist intellectual. Yet, according to the reviewer, they are still considerably more than merely an historical source.