V této rubrice se poprvé zveřejňují poslední slova všech obžalovaných v procesu s Miladou Horákovou „a spol.“ v doslovném znění podle nově nalezeného autentického zvukového záznamu, jak byla pronesena během závěrečného líčení dne 8. června 1950. V úvodním komentáři autoři objasňují, jak se připravoval tento první politický monstrproces v komunistickém Československu. Zmiňují úlohu sovětských poradců a líčí, jak se měnila konstrukce spiknutí (původně namířená proti představitelům předúnorové národněsocialistické strany a postupně zasahující celé spektrum bývalé demokratické opozice) i okruh vytipovaných osob. Upozorňují na praktiky a metody, z nichž se skládal tehdejší systém vyšetřování, přibližují psychologické aspekty situace vyšetřovaných a snahu za každou cenu je psychicky zlomit a vynutit na nich doznání. Poukazují na charakteristické prvky ve výpovědích obžalovaných v policejních protokolech a vystoupeních před soudem – nepopírali svou politickou činnost před rokem 1948, ale trvali na její legalitě; děkovali vyšetřovatelům za to, že jim objasnili „zločinnost“ jejich jednání; varovali občany, aby se zřekli podobných politických aktivit. Dále autoři porovnávají zvukový záznam řečí obžalovaných s jejich dochovaným stenografickým a filmovým záznamem, které jsou oba neúplné, a ilustrativně poukazují na manipualce se zněním těchto řečí v dobové propagandistické publikaci o procesu s „vedením záškodnického spiknutí proti republice“. Nakonec připomínají, že v procesu padly čtyři tresty smrti (Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl a Záviš Kalandra), čtyři tresty doživotního žaláře (Josef Nestával, Jiří Hejda, František Přeučil a Antonie Kleinerová) a pět trestů odnětí svobody v trvání od patnácti do osmadvaceti let (Vojtěch Dundr, Františka Zemínová, Jiří Křížek, Zdeněk Peška a Bedřich Hostička)., In this section of the journal the last words of all the accused in the trial of Milada Horáková “et al.” are being published for the first time in full, based on a recently discovered audio recording of what was said during the last session of the trial on 8 June 1950. The introduction to the documents clarifies how this show trial, the first in Czechoslovakia, was prepared. It discusses the role of Soviet advisers and describes the development of the construction of the conspiracy, which was originally aimed against representatives of the pre-February-1948 National Social Party, but gradually went after the whole spectrum of the former democratic opposition to Communism. The introduction also describes the circle of people singled out for persecution. It describes the practices and methods of interrogation used back then, discusses psychological aspects of the interrogated, the attempt to break them psychologically at any price and to force them to sign confessions. It points out characteristic elements in the statements of the accused in the police reports and their statements before the judge – the accused do not deny their political activity before the 1948 Communist takeover, insisting on its legality; they thank their interrogators for having made clear to them the “criminal nature” of their actions; and they warn their fellow citizens to forego similar political activity. The introduction also compares the audio recording of the accused with the extant stenographic and film records, both of which are incomplete, and show the manipulation of the wording of these speeches in the contemporaneous propaganda publication about the trial of the “leaders of the conspiracy of sabotage against the Republic.” It ends with a summary of the court’s verdicts: four death sentences, for Milada Horáková, Jan Buchal, Oldřich Pecl, and Záviš Kalandra, four sentences of life imprisonment, for Josef Nestával, Jiří Hejda, František Přeučil, and Antonie Kleinerová, and five prison terms of between fifteen and twenty eight years, for Vojtěch Dundr, Františka Zemínová, Jiří Křížek, Zdeněk Peška, and Bedřich Hostička., and Dokumenty