Práce podává sjednocující pohled na soudobé modely psychologických procesů při chronické bolesti, které vycházejí z výzkumů založených na neurofyziologických a psychologických experimentech, nebo na multivariační analýze klinických dat. Moderní výklady psychologických změn při chronické bolesti vycházejí z Melzackovy – Wallovy teorie vrátkové kontroly, Lazaruse a Folkmanové kognitivistické teorie stresu a z koncepce naučeného bolestivého chování Wilberta E. Fordyce. Na tyto základy navazovaly dvě skupiny modelů, modely konsekutivních stadií psychologických změn při chronické bolesti (Wade, Dougherty, Archer, Price, 1996; Knotek, Knotková, 2008) a modely, které zdůrazňují zpětnovazebné procesy při vývoji psychologických změn u osob s chronickou bolestí (přehledně Asmundson, Vlaeyen, Crombez, 2004). Nově byl testován model, který zahrnuje podstatné aspekty obou modelů (Knotek, 2009). Práce předkládá rozšířený teoretický model, který zahrnuje dva spouštějící procesy, bolest a kognitivní zpracovávání bolesti. Hlavní stadia psychologických procesů při chronické bolesti zahrnují strach a pozorování bolesti, hodnocení a coping, změny afektů a motivace, a adaptivní, nebo maladaptivní chování. Změny afektů a motivace ovlivňují pacientovo vnímání sebe, které zpětnovazebně ovlivňuje kognitivní zpracovávání bolesti. Zásadní vizí pro příští výzkum chronické bolesti je teorie neuromatice bolesti Ronalda Melzacka (2005), která nahlíží bolest jako multidimenzionální zkušenost, působenou „neurogramy“, vzorci impulzů sítě neuronů, reprezentujících neuromatici tělesných a psychických procesů v mozku.