V českém prostředí se latinsky psaná příležitostná poezie nejvíce rozvíjela během 16. století. Jde o básnické texty různorodého rozsahu psané k rozmanitým životním událostem (narozeniny, ukončení studia, cesta do ciziny, sňatek, narození dítěte, úmrtí). Tato oblast humanistického básnictví má vzory v antice, odkud také většina jejích žánrů pochází, a to především z období pozdní římské literatury. Většina z nich si uchovala svou podobu přes středověk až do doby humanismu. Druhy příležitostné poezie jsou definovány v poetikách a rétorikách různých období. Normativnost neolatinské humanistické literatury tedy dává možnost tyto jednotlivé žánry zkoumat a popisovat z hlediska genologického. K nejoblíbenějším žánrům příležitostné poezie (lze-li soudit dle četnosti výskytu) patřila epithalamia a epicedia. Epithalamium čili svatební píseň je blahopřáním k sňatku. Studie analyzuje epithalamia vzniklá v období pozdního humanismu (přelom 16. a 17. století) především z hlediska tematického a motivického, všímá si jejich zajímavých aspektů a také některých pozoruhodnějších realizací žánru, příkladů, v nichž autoři usilovali o jistou míru originality a vymanění se z dobové konvence. and In the Bohemian Lands occasional verse written in Latin developed mostlyin the sixteenth century. It comprises poetic texts of various lengths writtenfor important events in life, such as birthdays, the completion of studies, departures for, or returns from, journeys to foreign lands, weddings, births,or deaths. This branch of humanist poetry employs models from classicalantiquity, which is also where most of its sub-genres come from, mainly inthe period of late Roman literature. Most preserved their form throughoutthe Middle Ages and into the period of humanism. The kinds of occasionalverse are defined in works on poetics and rhetoric of various periods. Thenormative nature of Neo-Latin humanist literature therefore makes it possibleto investigate the individual sub-genres and describe them in terms of genretheory. Among the most popular sub-genres of occasional verse (if one canjudge fairly from the number of poems written) are epithalamia and epicedia.The article analyzes epithalamia written in the latter part of the humanistperiod (the late sixteenth and early seventeenth centuries), concerned chieflywith themes and motifs, and considers interesting aspects and remarkableexamples in which the poets seek to achieve a measure of originality and tofree themselves from the conventions of the times.