V poslední době je zvýšen zájem o zkoumání citové vazby a její hierarchie u různých populačních skupin dospělých osob a souvisejících biopsychosociálních aspektech. Cílem této studie je zjistit, jak citová vazba, sociální opora po návratu a dále stresující události na misi predikují výskyt somatizačních tendencí u českých kombatantů. Dalším cílem studie je zjistit, zda se mezi vazbovými osobami kombatantů vyskytují kolegové ze zahraničních misí. Výzkum byl realizován na souboru 71 českých kombatantů, kteří se zúčastnili alespoň jedné zahraniční vojenské mise. Pro sběr dat byly využity metody Experience in Close Relationship-Relationship Structures (ECR-RS), Post-Deployment Support a The Combat Experience Scale z Deployment Risk and Resilience Inventory, zkrácená verze SCL-90 a metoda WHOTO. Výsledky ukazují, že vazbová úzkostnost a sociální opora po návratu jsou statisticky významnými prediktory somatizačních tendencí. Druhým zjištěním tohoto výzkumu je, že mezi vazbovými osobami kombatantů se dle předpokladu objevují kolegové z mise. Zjištění této studie mohou sloužit jako zdroj při tvorbě intervenčních programů pro tuto populaci. and In the past few years there has been an increase in research interest of attachment and its hierarchy with related biopsychosocial phenomena through different population groups of adults. The first aim of this study is first to probe how the attachment, the post-deployment support and the combat experience influence somatization tendencies of the Czech combatants. The second aim of this study is to probe whether colleagues from deployment can be found among attachment figures of soldiers. The research was realized via questionnaire survey among 71 Czech combatants, who were at least once deployed. The applied methods were Experience in Close Relationship-Relationship Structures (ECR-RS), Post-Deployment Support and The Combat Experience Scale from Deployment Risk and Resilience Inventory, a short form of SCL-90 and WHOTO. The results show that the attachment anxiety and the post-deployment support significantly predict the somatization tendencies. The second result of this study shows that colleagues from deployment appear among combatant´s attachment figures. The results could serve as the source for developing an intervention programme.
V partnerských vztazích dospělých styl citové vazby souvisí se stylem řešení vzájemných konfliktů. Cílem této studie bylo prozkoumat souvislosti mezi jednotlivými styly citové vazby a styly řešení konfliktů v rámci partnerských vztahů nesezdaných a bezdětných dospělých. Zkoumaný vzorek byl tvořen 226 bezdětnými a svobodnými respondenty ve věku 18-33 let (84 % žen), kterým byly administrovány dotazníkové metody prostřednictvím webového rozhraní (Experiences in Close Relationships-Revised a Relationship Partner Conflict Scale). Bylo zjištěno, že s jistým stylem citové vazby souvisí konstruktivní styl řešení konfliktů (kompromisní styl). Nejisté styly citové vazby souvisí s destruktivním řešením partnerských konfliktů (dominantní, reaktivní, separační a submisivní styl). Dále bylo zjištěno, že vyhýbavý styl řešení konfliktů nevykazuje souvislost s citovou vazbou bez ohledu na její styl. and A connection between attachment styles and conflict resolution styles can be found in adult romantic relationships. The task of this study was to examine the relation between attachment styles and conflict resolution styles. A total of 226 adults (84 % woman, 18-33 year old childless and unmarried participants) completed Experiences in Close Relationships-Revised a Relationship Partner Conflict Scale online. It was found that the secure attachment style is related to compromise style of the conflict resolution, insecure attachment style is related to destructive styles of the conflict resolution (domination, reactivity, separation, submission), and finally avoidant conflict resolution style has no connection with any of attachment styles.
Cílem této práce je představit české verze metod na měření vazby v dospělosti, konkrétně metody Experiences in Close Relationships a dalších variant, které jsou z ní odvozeny, spolu s jejich základními psychometrickými vlastnostmi a specifiky. Tento přehled společně s plným zněním jednotlivých dotazníků v přílohách by měl sloužit k možnosti výběru vhodného nástroje pro různé výzkumné otázky. Informace o jednotlivých metodách, jejich výhodách a nevýhodách společně s plným zněním položek by měla přispět k sjednocení používání v českém prostředí adaptovaných metod. Tento přehled by měl také přispět k omezení dalších duplicitních překladů stejných měřících nástrojů. and The aim of this paper is to present the Czech version of the methods used to measure attachment in adulthood, specifically we are concerned with the Experiences in Close Relationship method and its derived variants together with their basic psychometric properties and specifics. With the full texts of the individual questionnaires enclosed, this overview should help researchers select the appropriate version for their research questions. The information about the individual methods, their advantages and disadvantages together with the items in full ought to contribute to the unification of the use of adapted methods and to lowering the risk of repeated translations of the same methods in the context of the Czech Republic.
Kvalitativní studie má za cíl podrobně zmapovat fenomén spousifikace: Co se stane, když dítě převezme zodpovědnost, kompetence jednoho z rodičů? Za jakých okolností se tyto situace stávají? Jaké má spousifikace konkrétní projevy? Do jaké míry je aktivní rodič a do jaké míry dítě při přebírání kompetencí?
Výzkum probíhal realizováním 4 ohniskových skupin po 8 – 10 respondentech a 11 individuálních rozhovoru u dětí ve věku 11-17 let, se zaměřením na narušení hranic v jednotlivých rodinách, vliv na konkrétní osobnost jedince a jeho rodinu. Respondenti byli ze středisek výchovné péče v Brně a ze všeobecného gymnázia. Tyto ohniskové skupiny a individuální rozhovory byly nahrávány, analyzovány pomocí programu Atlas.ti a kódovány.
Z analýzy vzešly tři charakteristiky tohoto jevu: kategorie jednotlivých typů spousifikace (typologie činností, ve kterých dítě může přebírat kompetence za svého rodiče a díky kterým je za určitých okolností partnerem svému rodiči), kategorie okolností vzniku spousifikace (zmapování situací a okolností, za kterých mohou být narušeny hranice rodinného systému a dítě se stává svému rodiči partnerem) a do jaké míry je dítě aktivním činitelem (do jaké míry bylo dítě do partnerského vztahu vtahováno rodičem, a do jaké míry dítě začne absentujícího partnera v jeho roli samo nahrazovat). and The qualitative research study is focused on conceptualization of the spousification phenomenon. What happens when a child takes responsibilities or competencies of his parent? Under what circumstances did this situations happened? What are the symptoms? And who is active in this relationship – parent/child? The study was designed as a detail analysis of 4 focus groups (8-10 respondents) and 11 interviews by children aged 11-17 years focusing on the disruption boundaries of individual families and influence on the personality of the child and his family. They were organized with children with conduct disorders and with children from general population. This focus groups and interviews were recorded, analyzed and coded in program Atlas.ti. We came to the three characteristics of this phenomenon: categories of spousification (typology of activities in which the child can take over the competences for his parent and thanks to which, under certain circumstances, a partner of his parent), categories of circumstances (mapping of the situations and the circumstances under which they may cause boundary dissolution and the child becomes spouse to his parent), and the extent to which the child is an active agent (the extent to which the child is drawn into a relationship of his parent, and the extent to which a child begins substitute a role of his absent spouse/partner).
Příspěvek přibližuje principy a základní teoretická východiska jedné z forem pomoci rodičům neklidných a hyperaktivních dětí. Popisuje cíle a náplň práce rodičovských skupin pořádaných Klubem rodičů a přátel neklidných a hyperaktivních dětí při Centru pro rodinu a sociální péči v Brně. and The contribution outlines principles and basic theoretical starting points of one of the forms of help for parents of unsettled and hyperactive children. It describes aims and activities of parents groups organized by the Club of Parents and Friends of Unsettled and Hyperactive Children under the Centre for Family and Social Care in Brno.
Příspěvek shrnuje informace o problematice konfliktu mezi rodiči a jeho dopadech na adaptaci dětí a představuje základní teze na proces orientovaného přístupu k výzkumu v této oblasti. Dále jsou popsány dva z hlavních teoretických přístupů – kognitivně-kontextuální rámec J. H. Grycha a F. D. Finchama a teorie emoční jistoty E. M. Cummingse a P. T. Daviese. Příspěvek přibližuje jejich principy a možnosti praktického uplatnění zjištění empirických studií provedených na jejich základě, v závěru pak i snahy o integraci těchto dvou teorií. and Interparental conflicts and children: Contemporary theories
The contribution reviews information about the effects of interparental conflict on children adjustment and introduces basic thesis of the process-oriented approach to research in this domain. Next, two of the most influential theoretical approaches in this problem area are described – the cognitive-contextual framework by J. H. Grych and F. D. Fincham and emotional security theory by E. M. Cummings and P. T. Davies. The contribution focuses on their principles and possibilities of empirical findings used in councelling practice. In addition, the efforts to integrate these theories in one emotional-cognitive model of interparental conflict effects on children are mentioned.
Studie představuje reprezentace pojmu „chodit s někým“, jak jej popisují patnáctiletí adolescenti, respondenti studie ELSPAC. Dále shrnuje, co dospívající pokládají za výhody a nevýhody romantického/partnerského vztahu. Většina patnáctiletých adolescentů udávala, že momentálně prožívá nebo v minulosti již prožila partnerský vztah. Více výpovědí o tom, co si představují pod pojmem „chodit s někým“ a také více nevýhod udávaly dívky oproti chlapcům. V rozhovorech adolescenti reagovali na otázku „co to podle Tebe znamená chodit s někým“ nejčastěji odpověďmi obecného charakteru. Druhá nejčetnější kategorie v sobě zahrnovala výpovědi, které jsou charakteristické pro reprezentaci přátelství – společné volnočasové aktivity, humor, zábava atd. Celkově adolescenti méně uvažovali o negativních aspektech romantického vztahu a v hodnocení převažovaly spíše přínosy a zisky. and The study examines 15-year-old respondents of study ELSPAC descriptions of representation of term „to date somebody“ and their descriptions of advantages and disadvantages of romantic relationships. The majority of adolescents currently have of had dating experiences in the past. We noticed that girls appeared to have more to say than boys about meaning of „dating“ and about negative aspects of romantic relationships. Respondents were the most likely mention general descriptions of romantic relationships. The second category was created by affiliative characteristics of romantic relationships (shared leisure activities, humor, fun etc.). Advantages of romantic relationships more than disadvantages characterized these adolescents’ views of this type of close relationship.
Cílem této práce bylo empiricky ověřit existenci vztahu mezi empatií a nakažlivým zíváním (tj. zíváním vyvolaným sledováním zívání nebo přemýšlením o něm). Výzkumný vzorek tvořilo 59 vysokoškolských studentů vybraných příležitostným výběrem. Nakažlivé zívání respondentů, které výzkumník skrytě nahrával, bylo vyvolané sledováním videoklipu. Empatie byla poté měřena Testem čtení z očí (RME) a Indexem interpersonální reaktivity (IRI). Výsledná data byla statisticky analyzována metodou mnohonásobné lineární regrese. Empatie se neukázala být signifikantním prediktorem frekvence nakažlivého zívání. Autoři představují další osobnostní dispozice, které by mohly být spojeny s nakažlivým zíváním, ačkoliv sociální funkce zívání je zpochybněna. Limitaci při interpretaci výsledků studie představuje menší počet respondentů a pozitivně zešikmené rozložení dat. and Objectives: The aim of this paper was to empirically verify the existence of relation between empathy and contagious yawning (i. e. yawning elicited by watching or thinking about yawning). Sample and settings: The research sample consists of 59 undergraduates. Contagious yawning, secretly recorded by the researcher, was elicited by watching a video stimulus. Empathy was then measured by Reading the Mind in the Eyes Test (RME) and Interpersonal Reactivity Index (IRI). Hypotheses: On the basis of previous research, empathy is identified as a characteristic that can potentially affect contagious yawning. Statistical analysis: Output data were statistically analysed using multilinear regression model. Results: Empathy did not prove to significantly predict the frequency of contagious yawning. Authors present further personal dispositions that can be connected to contagious yawning. However, the social function of yawning is questioned. Study limitation: Lower number of participants and positively skewed data distribution can limit the interpretation of results presented.
Cíl. Cílem studie bylo popsat partnerské strachy typické pro období mladé dospělosti a zjistit, zda existují faktory, které predikují výskyt a intenzitu partnerských strachů v tomto období. Vzorek. Vzorek tvořilo 407 respondentů z longitudinálního projektu „Cesty do dospělosti“ (81 % žen, průměrný věk = 23,53 let; SD = 1,48; Min = 18,7, Max = 33). Metoda. Data byla získávána pomocí online dotazníků. Výpovědi o partnerských straších byly získávány metodou volných výpovědí. Dále byly administrovány tyto dotazníky- ECR-RS, QMI, Ex-bond. Výsledky. Volné výpovědi o subjektivně prožívaných straších byly kategorizovány do sedmi kategorií za pomoci tematické analýzy (Strachy z rozchodu, ze samoty, z nenalezení partnera, z partnerských neshod, s pochybnostmi o sobě v partnerství, z nevěry a generalizované partnerské strachy). Z výsledků regresní analýzy vyplývá, že existuje vztah mezi výskytem partnerských strachů, prožitkem rozchodu a vazbovou úzkostností k partnerovi. Dále byl detekován vztah mezi intenzitou partnerských strachů a pohlavím, existencí partnerského vztahu a opět vazbovou úzkostností k partnerovi. Limity. Limitem studie bylo především složení výzkumného souboru, kde byl významný nepoměr mužů a žen, vysokoškoláků a pracujících a také větší podíl respondentů starší věkové skupiny. and Objectives. The study aims at describe partnership fears in the young adulthood period and to examine the relationship between some factors (age, gender, attachment, break up, relationship with a partner) and presence and intensity of partnership fears. Sample. Overall, this study was participated in by 407 respondents from the longitudinal project “Cesty do dospělosti” (81% of women, the average age of the respondents was 23.53 years SD = 1,48; Min = 18,7, Max = 33). Method. Questionnaires were collected on-line (QMI, ECRRS, Ex-Bond). Partnerships fears were collected by open-ended questions on fears. Results. The open-ended answers were categorized by using thematic analysis, into 7 categories (Fear of breaking up, of remaining alone, of not finding a partner, of partners disagreements, fears associated with a sense of the incompetence in partnership, of infidelity and generalized partnership fears). Multiple regression analysis indicated that the anxious attachment dimension to the partner and the experience of break up were found to be significant predictors of the presence of partnership fears. The gender, the existence of partnership and attachment anxiety to the partner were found to be significant predictors of the intensity of partnership fears. Limits. The study impact is limited by the sample structure. The sample was over-represented by women, students and respondents of older age group.
The aim of this study was to examine the family process model of adolescent psychological adjustment in a sample of 12 to 18 year-old 456 Spanish adolescents (M = 14.61; SD = 0.53; 56 % of females). The self-report scales administered to the adolescents included a short version of Children’s Perception of Interparental Conflict Scale, six subscales of Youth Self Report, and two subscales of Child’s Reports of Parental Behavior Inventory. Structural equation modeling (SEM) was used to examine the family-system-theory based model. This model suggested that 1) adolescent perception of marital conflict affects adolescent psychological adjustment; 2) this association can be explained by adolescent perception of parental hostility and harsh punishment by both parents, and 3) the negative association can be buffered by adolescent perception of parental support and open communication. The results show that parental hostility and harsh punishment by both parents partially mediated the association between marital conflict and adolescent internalizing and externalizing behaviors in a simple mediation model. Next, parental support and open communication partially buffered the relation between marital conflict and adolescent internalizing and externalizing behaviors in a simple mediation model. However, using a complex model of structural equation modeling we did not find support for the model where parenting mediates the relationship between marital conflict and adolescent adjustment. Our findings do not support the usual direction of the spillover hypothesis but indicate that parenting is linked to marital conflict and both of them play an important role in adolescent adjustment. and Cílem studie bylo popsat souvislosti psychické adaptace dvanáctiletých až osmnáctiletých španělských adolescentů (N = 456, M = 14.61; SD = 0.53; 56 % dívek) pomocí modelu rodinných procesů. Byly administrovány sebeposuzovací škály měřící vnímání rodičovského konfliktu (zkrácená verze metody Children’s Perception of Interparental Conflict Scale), internalizované a externalizované chování (Youth Self Report) a rodičovské chování (Child’s Reports of Parental Behavior Inventory). Model vycházející z teorie rodinného systému byl ověřován prostřednictvím strukturního modelu (SEM). Bylo zjištěno, že v jednoduchém strukturním modelu je adolescenty vnímaná hostilita a tvrdé trestání u obou rodičů částečným mediátorem vztahu mezi rodičovským konfliktem a internalizovaným, ale i externalizovaným chováním adolescentů. Dále bylo v rámci jednoduchého modelu zjištěno, že vnímaná rodičovská opora a otevřená komunikace částečně zmírňuje dopad rodičovského konfliktu na internalizované a externalizované chování. Při ověřování komplexního strukturního modelu však již nebyla nalezena podpora pro mediaci vztahu mezi rodičovským konfliktem a adaptací adolescentů prostřednictvím rodičovského chování. Výsledky tak nejsou v souladu s tzv. hypotézou přelévání, ale spíše ukazují spíše na vzájemnou souvislost rodičovského chování a konfliktu mezi rodiči, které pak hrají významnou roli v míře adaptace adolescentů.