70letá pacientka s generalizovaným nádorem prsu (T4, N1–2, MX, G2) byla v rámci stagingu odeslána na scintigrafii skeletu. Vstupní první vyšetření s 99mTc-MDP (Obr. 1) prokázalo dvě patologická ložiska zvýšené kostní přestavby (lebka, žebro) a bylo interpretováno jako generalizace do skeletu. Pacientka byla léčena chemoterapií (4x EC, 9x TXT). Poté byla provedena mastektomie s exenterací axily a resekcí prsního svalu, následně byl nasazen Tamoxifen. Později byla provedena radioterapie hrudní stěny lineárním urychlovačem (25x, celkem 50 + 16 Gy). Léčbu absolvovala ve stabilizovaném stavu, subjektivně se cítila dobře, efekt terapie byl hodnocen jako velmi dobrý. Kontrolní druhá scintigrafie skeletu (Obr. 2) provedená půl roku po skončení radioterapie prokázala mnohočetná ložiska zejména v lebce, páteři a pánvi, nález byl hodnocen jako výrazná progrese. V léčbě byl přidán denosumab (XGEVA), který však byl po jediné aplikaci vysazen pro nekrózu dolní čelisti. Další kontrolní třetí scintigrafie skeletu (Obr. 3) provedená po 5 měsících prokázala výraznou regresi nálezu, nově se objevilo ložisko v dolní čelisti v důsledku její nekrózy. Nález na kontrolní druhé scintigrafii jsme zpětně hodnotili jako flare fenomén., x, Otto Lang, Ivana Kuníková, and Literatura
Cíl: Zobrazit rozsah postižení při kožním hemangiomu. Metodika: Provedena scintigrafická detekce hemangiomu pomocí erytrocytů značených in vitro 99mTc (99mTc-RBC-V inj.). Snímkování na dvoudetektorové gama kameře SYMBIA T. Po i.v. aplikaci radiofarmaka (RF) spuštěn dynamický záznam v trvání 1 hod., následují statické snímky (za 1,5 hod. a za 2,5 hod. po aplikaci RF) a SPECT/CT (za 1 hod. a za 2 hod. po aplikaci RF). Výsledky: V kazuistice prezentujeme případ 25leté pacientky s vrozeným kožním hemangiomem v oblasti pravého boku a dolní zadní části hrudníku. Ve třech letech byla provedena nefrektomie vpravo pro hemangiom. Posledních 6 měsíců udává bolestivost v okolí kožních změn. Na vyšetření byla odeslána s cílem zjistit přesný rozsah hemangiomu na pravé straně hrudníku a boku a zjistit, zda není hemangiom i v jiných orgánech. Při vyšetření byla zobrazena vícečetná ložiska zvýšené akumulace 99mTc značených erytrocytů v oblasti pravého dolního hrudníku a břicha (oblast hepatální až subhepatální) dorzolaterálně povrchově v kůži a podkoží zasahující až do svalů hrudní/břišní stěny. Ložisek je minimálně 5, jsou nepravidelného tvaru, největší o průměru cca 5 cm, další 2–3 cm. Nález odpovídá vícečetným hemangiomům. V oblasti parenchymových orgánů a zachycené páteře bez patrného patologického nálezu. Závěr: Vyšetření odhalilo mimo známého povrchového kožního hemangiomu několik dalších lézí hlouběji uložených v podkoží a zasahujících do svalů hrudní/břišní stěny. V břišních orgánech a v páteři nebyl hemangiom prokázán. Kazuistika poukazuje na vhodnost použité metody pro určení rozsahu postižení., x, Iva Štufková, Otto Lang, and Literatura