Obecné poznatky o vývoji naší přírody v kvartéru a nové fosilní doklady z donedávna málo známých oblastí dovolily přehodnotit naše představy o poměrech během glaciálů a pochopit význam biokoridorů a refugií pro zachování a znovurozšíření některých prvků fauny a flóry. Např. význam sprašové stepi, jež spojovala vnitroasijské stepi se střední Evropou, nebo na lokální úrovni význam Třebovské brány, kterou se do Čech šířily xerotermní a stepní druhy na počátku holocénu, a citlivé lesní druhy během holocenního klimatického optima, případně vltavského říčního koridoru, jenž umožňoval migraci prvků alpského původu. and General knowledge on the development of nature here in the Quaternary period and new fossil evidence from the regions not properly known until recently enable us to alter our image of conditions during glacial periods, as well as to understand the importance of bio-corridors and refuges for the conservation and revitalisation of some components of our fauna and flora. Examples include the importance of the loess steppe which connected the inner Asian steppes with Central Europe, or – at a local level – the importance of the Třeboň gateway through which xerothermic and steppe species spread into Bohemia at the beginning of the Holocene Period, or sensitive forest species during the Holocene climatic optimum or those of the Vltava river corridor which facilitated the migration of elements of Alpine origin.
Znalosti a představy meziválečné a poválečné generace botaniků o cestách šíření rostlin a živočichů, vzniku reliktů a refugií vznikaly hlavně na základě odhadů, které vycházely z tehdejšího stavu poznatků o jejich rozšíření a ekologii. Občas byl zohledněn reliéf terénu nebo geologický podklad. Ostatní činitelé nebyly uvažovány vzhledem k nedostatku údajů o jejich působení nebo jejich neznalosti. Hlavní pozornost byla věnována teplomilné vegetaci panonské pánve a karpatské oblasti. and The knowledge and ideas of the generation of botany specialists from the periods between the two world wars and after the Second World War on plant and animal migration, as well as on the origins of relicts and refugia, were based mainly on estimates based on knowledge at that time regarding their distribution and ecology. Other factors were not taken into account due to limited data regarding their functions or simply because they were not known. Attention was primarily focused on thermophile vegetation in the Pannonian and Carpathian regions.
Pojem spraš je sice znám i širší veřejnosti, nejen přírodovědecké, ale představy o jeho náplni většinou ani zdaleka nevystihují, co vše se pod tímto názvem skrývá. Zemědělec ví, že spraš poskytuje úrodné a dobře obdělávatelné půdy v našich nejúrodnějších oblastech, stavaři všeho druhu vědí, že spraš ve výkopech a zářezech udržuje svislé stěny navzdory tomu, že je to jen pouhá hlína, ale i to, že jako základová půda je citlivá na větší zatížení, a geolog dobře zná, že spraš tvoří rozsáhlé pokryvy a závěje, které mnohdy nepříjemně zakrývají skalní podloží, na druhé straně však představují vyhledávanou cihlářskou surovinu. To jsou ovšem skutečnosti náležící do rámce geověd, takže zbývá vysvětlit, co chceme psát o spraši v Živě. and Loess is one of the most remarkable sediments of Pleistocene glacial phases. However, its formation was considerably influenced by the biota that continuously lived on the loess surface during its accumulation. Therefore loess is not only an accumulation of eolian dust, but also a peculiar type of raw soil confined to specific conditions in a belt extending in Europe south of the ice sheet. The best information on the loess environment is provided by molluscs whose shells occur in high amounts throughout the loess deposits and reflect specific steppe habitats that have no analogy at present and repeatedly represented the starting point of biotal successions at the beginning of Quaternary warm phases including the Holocene.
Spraše byly obvykle zkoumány po stránce litologické, takže máme dostatek údajů o jejich zrnitostním a mineralogickém složení, chemismu i úložných poměrech, stejně jako o původu a přínosu horninového materiálu, z něhož se skládají. Z těchto poznatků se někteří autoři pokoušeli rekonstruovat i prostředí jejich tvorby, kdežto výpovědi sprašových fosilií se věnovala menší pozornost, i když spraše poskytly četné nálezy kostí savců a také bylo známo, že většinou obsahují četné ulity plžů. Teprve během druhé poloviny 20. stol. se podařilo odstranit nedostatky poznatků o spraši, přičemž rozhodující roli hrálo jak přesné vymezení pojmu spraš, tak řádné poznání ekologie měkkýšů. Rovněž bylo třeba vyhnout se nekritické aplikaci poznatků o glaciálu severozápadní Evropy v našem prostoru, který představuje odlišný region. V jeho nížinách a pahorkatinách nepřevládaly tundrovité formace, nýbrž sprašová step, kde sice roční průměry teploty se pohybovaly několik stupňů pod bodem mrazu, ale vrchol léta mohl být stejně teplý jako dnes – podobně jako tomu je v jihosibiřských pustinách. Poznání sprašové stepi je tak základním východiskem nejen k rekonstrukci glaciálního prostředí v našich teplých oblastech, ale i k správnému pochopení procesů, které utvářely naši přírodu a krajinu od vrcholného glaciálu do současné podoby. and Although loess has been generally regarded as a glacial or periglacial phenomenon, its specific fabric and sedimentary environments have been repeatedly discussed. Incorporated mammalian bones have suggested steppe grassland since the 19th century, but rich molluscan fossils have only been fully appreciated during the last 5–6 decades. Molluscan evidence was often obscured by records from non-loessic intercalations within the loess series that reflected conditions differing from those of typical loess but only recent analysis of the loess malacocoenoses has provided evidence that the loess forms in pecular environments of the loess steppe whose snail communities have present-day analogues in Central Asia (and not in the subpolar belt!) and whose severe continental climate with warm summers sharply distinguishes the loess steppe from the glacial tundra-like grasslands of oceanic W and NW Europe.
Climate oscillations, temperature curves and mollusc fauna. Under terrestrial sedimentation condition, the most complete evidence of Quarternary climatic shifts is provided by mid-European loess series, consisting of fossil soils, colluvial horizons and loess accumulations. These occur in regular cyclic sequences, each corresponding to one interglacial cycle. The loess cycles can be correlated with climatic phases recorded in deap-sea and glacier ice cores.