Článek poskytuje přehlednou informaci o změnách na jednodivých etážích trávicího traktu, které je možno očekávat u seniorské populace. Jsou diskutovány další vlivy, které vývoj daný prostým stárnutím dále urychlují a zhoršují. V každém aspektu je zdůrazněn rozdíl v symptomatologií, diagnostice i terapii oproti mladší geníraci. V závěru článku jsou souhrnně uvedeny klinické syndromy způsobené snížením příjmu potravy, tekutin a zvláště vitaminů, minerálů a stopových prvků., The article gives a comprehensive information of the changes in individual segments of digestive system, which nay be expected at senior population. There are discussed other influences accelerating and deteriorating the development given by sole ageing. For each aspect there is emphasized the difference in symptomatology, diagnostics and therapy in comparison with younger generation. In the conclusion of the article there are summarily named the clinical syndromes caused by the decrease of food, fluid and especially vitamins, minerals and trace elements intake., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, Lit: 16, and Souhrn: eng
V populaci starších osob je běžný úbytek funkčních kapacit, postupný vznik různých nemocí až k širší multimorbiditě a nárůstu problémů v sociální oblasti, které mohou akcentovat stařeckou křehkost a neschopnost žít samostatně. Článek rozebírá komplexně problematiku geriatrické multimorbidity a klade důraz na její úskalí a rizika, potřebu interdisciplinárního přístupu a myšlení lékařů, a to včetně úskalí moderní farmakoterapie. Cílem geriatrické medicíny je optimalizace reziduálních funkcí navzdory poklesu celkových funkčních kapacit organizmu při rostoucí multimorbiditě. Autoři chtějí tímto přehledovým článkem především upozornit i odbornou veřejnost na neustále rostoucí počet seniorů v populaci a na potřebu povědomí umět správně interpretovat a chápat tuto zcela novou realitu., In the elderly population there are common permanent decrease of functional capacity, gradual emergence of various diseases leading to the wider multimorbidity and increased problems in the social sphere, which can develop frailty and social dependency. The paper analyzes the complex issue of geriatric multimorbidity and emphasizes its pitfalls, the need of an interdisciplinary approach and thinking of doctors, including the risks of modern pharmacotherapy. The aim of geriatric medicine is to optimize residual functions despite the decline in total functional capacity with increasing multimorbidity. The authors want to direct the attention of the professional community to the permanently growing numbers of the elderly and to emphasize the need of awareness of the problem so that they could understand and cope with this absolutely new reality., and Pavel Weber, Dana Prudius, Hana Meluzínová
Sdělení předkládá přehled definic metabolického syndromu a kritérií pro stanovení této diagnózy. Jsou rozebrány patologicko-fyziologické aspekty jednotlivých složek metabolického syndromu - inzulinové rezistence a diabetu mellitu II. typu, hypertenze, aterogenní hyperlipidemie, diskutován je i vzájemný vztah hyperurikemie a metabolického syndromu. Sdělení je doplněno vlastními výsledky - studií výskytu metabolického syndromu v seniorské populaci žijící ve vlastním prostředí. Ve spolupráci s praktickými lékaři okresů na jihovýchodě Moravy a s geriatrickou ambulancí Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství LF MU a FN Brno bylo vyšetření 147 seniorů, diagnózu metabolického syndromu splňovalo celkem 23 klientů, tedy 15,7 % sledovaného souboru dle definice IDF. Poměrně značná část sledovaného souboru však dosáhla tří kritérií - 18 klientů, 12,1 %. Byla zjištěna významná závislost výskytu metabolického syndromu na věku - r = - 0,10, p > 0,05 - tedy spíše trend k nižšímu výskytu ve vyšším věku. Výskyt metabolického syndromu jevil signifikantní negativní korelaci s kognitivním výkonem (MMSE) - r = - 0,44 a soběstačností (ADL) - r = - 0,44. Metabolický syndrom se vyskytuje přibližně u 20- 40 % nemocných vyššího věku v závislosti na použitých klinických kritériích. Výskyt metabolického syndromu ve starší populaci významným způsobem ovlivňuje negativně kognitivní funkce, soběstačnost starších nemocných i výskyt deprese., The paper provides a summary of metabolic syndrome definitions and criteria defining the diagnosis. Pathological and physiological aspects of the component parts of metabolic syndrome - insulin resistance and type 2 diabetes mellitus, hypertension, atherogenic hyperlipidaemia - are explored; the association between hyperuricaemia and metabolic syndrome is also discussed. The paper further includes our own research results - studies on metabolic syndrome incidence in senior populations living in their own homes. Collaboration between general practitioners of the south-western Moravian regions and the Internal Medicine, Geriatric and General Medicine Clinic of the Faculty of Medicine Masaryk University and University Hospital Brno enabled assessment of 147 seniors; the diagnosis of metabolic syndrome, as defined by the IDF, was confirmed in the total of 23 clients, i.e. 15.7% of the sample. In addition, a significant proportion of the sample fulfilled 3 criteria - 18 clients, 12.1%. A notable correlation was identified between the incidence of metabolic syndrome and age - r = -1.10, p > 0.05 - i. e. a trend towards lower incidence in higher age. The incidence of metabolic syndrome showed significant negative correlation with cognitive functioning (MMSE) - r = -0.44 and self-sufficiency (ADL) - r = -0.44. Depending on the applied clinical criteria, the incidence of metabolic syndrome in older patients is about 20-40 %. The incidence of metabolic syndrome in older population is significantly negatively associated with cognitive functioning, self-sufficiency and incidence of depression., H. Matějovská Kubešová, J. Matějovský, I. Bychler, Z. Čejglová, F. Dvorský, I. Leixner, M. Navrátilová, P. Tomeček, H. Meluzínová, and Lit.: 27
Autoři analyzují situaci v terapii kardiovaskulárních chorob starších nemocných, která není zcela uspokojivá zvláště ve smyslu indikace hypolipidemik. Dále jsou v článku jednotlivě rozebírány doporučované lékové skupiny a jejich rizika vyplývající pro starší nemocné - je rozebrána skupina inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu, příznivé ovlivnění endoteliální dysfunkce touto skupinou se zdůrazněním nebezpečí vzniku hyperkalemie, skupina antiagregačních preparátů, riziko gastro intestinálního i dalších druhů krvácení a možnosti využití dalších typů antiagregancií, skupina betablokátorů a jejich bradykardizující efekt a možnosti závažných interakcí s dalšími druhy podávané medikace, skupina statinů a jejich příznivý vliv na endoteliální dysfunkci s rizikem vzniku myopatií až rhabdomyolýzy. Z dalších skupin kardiovaskulárních medikamentů je věnována pozornost blokátorům kalciového kanálu, diuretikům a digoxinu. V závěru článku je vypracována tabulka možných klinických projevů nežádoucích vedlejších účinků nejčastěji užívaných kardiovaskulárních medikamentů u starších nemocných., The authors analyse the situation in the treatment of cardiovascular diseases in older patients, which is not entirely satisfactory, especially as regards indication for hypolipidemic medication. The article also analyses individual recommended medicine groups and associated risks that may affect older patients - it analyses the Angiotensin-Converting Enzyme inhibitors, the positive effect of this group on endothelial dysfunction with an emphasis on the danger of hyperkalemia, the group of anti-aggregation preparations, the risk of gastrointestinal bleeding and other kinds of bleeding and the possibility to use other types of antiaggregants, the group of beta blockers and their bradycardic effect and the possibilities for serious interactions with other kinds of prescribed medication, the group of statins and their positive effect on endothelial dysfunction and the risk of myopathy and rhabdomyolysis. Other groups of cardiovascular medications that are discussed are calcium channel blockers, diuretics and digoxin. The article concludes with a table of the possible undesirable clinical side effects of the cardiovascular medication most frequently prescribed to older patients., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, and Lit.: 37
V posledních letech se objevují stále častější upozornění na nedostatečno u diagnostiku a léčbu depresivních stavů u seniorů, udává se výskyt deprese u 15 % seniorů žijících ve vlastním prostředí a u 30 % seniorů žijících v institucích. Dále jsou opakovaně referovány nepříznivé důsledky dlouhodobě neléčené deprese na celkový vývoj zdravotního stavu seniorů. Cílem naší práce bylo zjistit aktuální situaci v záchytu deprese v běžné seniorské populaci a o jejím vlivu na zdravotní a funkční stav seniorů. Soubor nemocných a metodika. Soubor nemocných tvoří 161 seniorů ve věku nad 65 let žijících ve vlastním prostředí v péči praktických lékařů a geriatrické ambulance. Tito nemocní byli vyšetřeni testy funkčního geriatrického vyšetření a základním laboratorním souborem. Byl vyhodnocen výskyt diagnostikované a nediagnostikované deprese a srovnání celkového zdravotního a funkčního stavu seniorů s depresí a bez deprese. Výsledky. Ve sledovaném souboru byla deprese diagnostikována u 30 (18,6 %) seniorů, léčeni byli pouze 4 (2,5 %). U seniorů s depresí byl prokázán významně nižší kognitivní výkon (test Mini Mental- State Examinati on - MMSE), významně horší výsledky testů soběstačnosti (Activities if Daily Living - ADL, Instrumental ADL Scale - IADL), vyšší počet užívaných léků a vyšší počet diagnóz, pro které byli tito nemocní léčeni. Závěry: 1. Deprese je v běžné seniorské populaci poddiagnostikovaná, a tudíž nedostatečně léčená. 2. Neléčená deprese výrazným způsobem zhoršuje vývoj zdravotního stavu seniorů a jejich soběstačnost. 3. Nemocní s neléčenou depresí jeví výraznou tendenci k vyšší potřebě zdravotnické péče. 4. V praxi je nutno seniory s depresí aktivně vyhledávat a jejich depresi řešit., The words of caution in relation to insufficient diagnoses and treatment of depression in seniors had become more frequent over the recent years; the prevalence of depression is estimated to be ar und 15% in seniors living in their own environment and 30% in seniors living in institutions. Furthermore, negative consequences of long-term untreated depression on the overall health status of seniors are repeatedly being reported. The aim of our research was to ascertain the current situation in detection of depression in a common senior population and to ascertain the effect of depression on the seniors' health and functional status. Patient sample and methods. The patient sample comprised of 161 seniors over 65 years of age, living in their own environment and being in the care of general practitioners and geriatrists. These patients were assessed using geriatric functional assessment tests and the core laboratory assessments battery. We analyzed the prevalence of diagnosed and undiagnosed depression and compared overall health and functional status of seniors with and without depression. Results. Depression was diagnosed in 30 (18.6%) seniors in the researched sample; only 4 (2.5%) were treated. Seniors with depression had significantly lover cognitive performance (Mini Mental- State Examinati on test - MMSE), significantly worse results of the self-sufficiency test (Activiti es of Daily Living - ADL, Instrumental ADL Scale - IADL), used higher number of drugs and had higher number of diagnoses for which they were treated. Conclusions. 1. Depression in an ordinary senior population is underdiagnosed and thus insufficiently treated. 2. Untreated depression significantly worsens the health status prognosis of seniors and their self-sufficiency. 3. Patients with untreated depression tend significantly towards higher consumption of health care. 4. It is necessary in routine practice to actively search for seniors with depression and to manage their depression., Hana Kubešová, Jan Matějovský, Hana Meluzínová, Pavel Weber, and Lit.: 23
Vývoj teorií stárnutí reflektuje posun v lidském poznání; teorie novější jsou postupným zdokonalováním teorií starších. V posledních několika letech až desetiletích se rovina odhalovaných souvislostí zanořuje stále hlouběji do subcelulárních a molekulárních struktur. Přes mnoho společných rysů zůstávají jevy pro některé tkáně, orgány a orgánové soustavy specifické. V článku je předložen přehled změn způsobených stárnutím v buňce samotné obecně, dále potom v myokardu, v buňce kosterního svalstva, v chrupavce a celém pohybovém systému. Pozornost je věnována relativně novému' pojmu - sarkopenii, která má dalekosáhlý dopad na celkový stav a hlavně zachování soběstačnosti seniora. Specifické rysy má proces stárnutí v neuronu a mozkové tkáni, opět s konsekvencemi zásadního významu. Zkušenost říká, že obranyschopnost organismu klesá s postupujícím věkem, ale poznatky odhalující podstatu tohoto de facto empiricky zjištěného jevu přicházejí jen pozvolna. Na stav imunitního systému úzce navazuje kondice respiračního systému, který se ve stáří stává jedním z nejzranitelnějších článků celého organismu. Změny trávicího systému ve stán mohou vést k pozvolnému rozvoji vitaminových karencí i proteinoenergetické malnutrice. Poněkud opomíjeným rizikem ve stáří je tendence k hyperkoagulaci, a tím k četným tromboembolickým komplikacím., The development of ageing theories reflects the advancement in human knowledge; newer theories are progressive improvement of older theories. In the last few years up to decades the level of discovered imphcations submerges constantly deeper to subcellular and molecular structures. Despite many common features there are still phenomena that are specific for certain tissues, organs and organ systems. The article presents a review of changes caused by ageing in the cell itself, in general terms, then in the myocardium, in the skeletal muscle cell, in the cartilage and in the whole locomotive system. The attention is given to the relatively novel term - sarcopenia - that has far-reaching impact to the general state of health and mainly to the maintenance of senior self-sufficiency. Ageing process in neurone and brain tissue has its own specific features, again with consequences of essential significance. The experience teaches that stamina of the body decreases with advancing age but knowledge reveahng nature of this phenomenon, in fact found empirically, comes only slowly. The condition of respiratory system that becomes one of the most vulnerable parts of the whole body in the old age is closely connected with the immune system condition. Changes of the digestive tract in the old age can lead to gradual development of vitamin deficiency diseases and protein-energetic malnutrition. Somewhat neglected risk in the old age is the tendency to hypercoagulation thereby to the frequent thromboembolic complications., Hana Kubešová, Pavel Weber, Hana Meluzínová, and Lit. 32