Autor představuje slovenského obrozenského básníka a překladatele Bohuslava Tablica (1769 – 1832) v česko-slovenských literárnych souvislostech, poukazuje na jeho publikování v Puchmajerových al-manaších a v Jungmannově Slovesnosti. Upozorňuje, že z rámca Tablicovy tvorby zůstává dodnes čtenářsky opomíjená básníkova pžíležitostná poezie. Jednotlivé typologické skupiny Tablicovy príležitostné poezie od-vozuje z motivace jej vzniku, identifikuje básnikovy epicédia, svatebná, jubilejní a propemptické básně, básně oslavující nástup do úřadu, básně napsané k události významné pro národ, církev či školství. Studie představuje Tablice jako básnika, jehož příležitostná poezie se vyrovnává s relikty baroka, s lascívnosťou rokoka, podnety osvícenského klasicismu.