Otázku, jak dalece je gramatika utvářena svou funkcí, tedy tím, že lidem umožňuje užívat jazyk ke sdělování a při racionálním myšlení, lze zodpovědět, uvážíme-li, že autonomie syntaxe (právem předpokládaná formálním přístupem) nevylučuje vliv užívání jazyka na vlastnosti jeho gramatiky. Rozborem příkladů z problematiky slovosledu (včetně jeho funkcí daných aktuálním členěním) i strukturní ikoničnosti (aspoň částečné paralelnosti vztahů syntaktických a obsahových u kauzativ, u posesivity aj.) a tlaku relativní snadnosti syntaktické analýzy (rychlého porozumění vnímané větě) se ukazuje, že důsledky tohoto vlivu naprosto nejsou zanedbatelné. Během vývoje vznikají v jazycích nové konstrukce pod tlakem nových funkcí, postupně pak dochází к osamostatnění a zobecnění konstrukcí bez přímého vztahu к funkci. Takto stále znovu obnovovaná autonomie syntaxe tedy může mít funkční vysvětlení, podobně jako jiné vlastnosti gramatiky.