Podle recenzentky kniha přináší spoustu poznatků o organizování pomoci uprchlíkům před nacismem v předválečném Československu, přibližuje fungování a atmosféru uprchlických táborů a působivě seznamuje s řadou konkrétních lidských osudů. Chybí jí však snaha o celistvou interpretaci, zevšeobecňující závěry a také komparativní záběr. Významně narušuje mýtus první republiky jako bezpečného přístavu pro uprchlíky, přitom však nekompromisní kritikou státních restrickí bezděčně vytváří opačný mýtus, který by byl nepochybně relativizován srovnáním s poměry v dalších evropských zemích ve třicátých letech. and This work, according to the reviewer, provides a great deal of information about the organizing of aid to refugees of Nazism in pre-war Czechoslovakia. It also describes the operation and atmosphere of the refugee camps and movingly acquaints the reader with a number of actual life stories. It fails, however, to provide a unified interpretation, general conclusions, or a comparative picture. Importantly, it debunks the myth that the First Republic of Czechoslovakia was a haven for refugees. With its uncompromising criticism of the restrictions implemented by the Czechoslovak state, however, the work unconsciously creates a contrary myth, and would undoubtedly have been more balanced had it also attempted to compare Czechoslovak policy with that in other European countries in the 1930s.
Kniha francouzské autorky pojednává o osudech francouzských archivů, které nejprve za druhé světové války zabavily a do různých míst ve střední Evropě evakuovaly německé úřady, posléze je převzaly a do své země odvezly úřady sovětské, přičemž mnohé tyto dokumenty dosud zůstávají v Rusku. Autorka zdánlivě nezáživné téma podává jako strhující příběh, zasazuje je do historického rámce využívání archivů jako válečné trofeje a vnáší do aktuálních diskusí o historické paměti nový důležitý rozměr. and This volume, by a French historian, considers the fate of the French archives that were first confiscated during the Second World War and carted off to various places in central Europe by the German authorities, before eventually being taken by the Soviet authorities and brought to the USSR. Many of the records have remained in Russia to this day. The author presents this potentially lacklustre subject as an exciting story. She puts it into the historical framework of archives as war booty, and adds a new, important dimension to current debates about historical memory.
Doubravka Olšáková referuje o mezinárodní konferenci „Exil a disent ve střední Evropě“, kterou dne 14. března 2008 v Bruselu uspořádalo Středisko českých studií při Bruselské svobodné univerzitě pod vedením Jana Rubeše (Centre d’études tchéque, Université libre de Bruxelles). and Doubravka Olšáková reports on “L’exil et la dissidence en l’Europe centrale,” an international conference held at the Centre d’études tchéque, Université libre de Bruxelles, under the direction of Jan Rubeš, on 14 March 2008.
The 1950s were a period of profound changes in Czechoslovak science, both on an institutional level and with respect to its ideologization and indoctrination. These changes also applied to ethnology and ethnography. The reasons for this development are not hard to fi nd: under the new regime, the goal of any investigation of ''the people'' was to legitimise plans for the establishment of a new people’s democracy and to produce a detailed scientifi c report about the society’s historical journey towards communism. In this new environment, a totalitarian regime thus assigned these sciences a specifi c function: its goal was not only to ideologize these sciences, but also, and above all, to indoctrinate the population and to promote atheism. This contribution follows the life and work of some of the leading personages of Czechoslovak post-war ethnology and ethnography, such as Otokar Nahodil, and the careers of these sciences’ main institutional representatives, such as Otokar Pertold, the long-serving departmental head at the Charles University Faculty of Arts. Special attention is paid to the new regime’s popularisation strategies which involved post-war ethnologists and ethnographers. Mention is also made of Antonín Robek, Josef Macek, and Jiří Loukotka. The main objective of this contribution is to use a brief excursion into the development of post-war ethnography and ethnology in order to describe the phenomenon of education towards scientifi c atheism. Special emphasis is on the communication channels which the Communist leadership used to secure for its propaganda the broadest impact possible and on describing the role which scientists played in this effort.
V této zprávě autoři informují o mezinárodním workshopu, který se uskutečnil v Praze ve dnech 4. a 5. listopadu 2013 pod názvem „Horizonty multi- a interdisciplinarity: Možnosti vytvoření badatelské sítě historiků vědy a techniky“. Oba byli spolu s Helenou Durnovou z Masarykovy univerzity v Brně organizátory tohoto setkání českých a norských badatelů, financovaného z programu Norských fondů, jehož cílem bylo vytvořit společnou výzkumnou i praktickou agendu českých a norských historiků vědy a techniky pro léta 2014 až 2017.