Trtílek, Pavel: "Oresteia!", Festivalový zpravodaj Kára, Setkání 1999, čtvrtek 11.2.1999, č.3, s.3.ORESTEIA!Studenti athénské školy při divadle Tzeni Karezi si speciálně k provedení na Setkání 99 připravili provedení útržků Aischylovy Orestei. Jako by na jeviště nevstoupili herci, ale šest skutečných osob s děsem v očích, s předtuchou či vizí hrůzných činů.Klytaiméstra je ovládána krvelačným plánem, který se svými našeptávajícími pahýly prodírá kůží ven a barví její šaty Agamemnónovou krví stejně jako její ústa, jimiž později vytečou krvavá slova. Jenom její a Kasandřiny oči plné děsu vidí předem Agamemnóna topícího se v rudých květech smrti.Když stín Agamemnóna prahnoucího po pomstě ustoupí, setká se Orestés se svou sestrou Elektrou. Jejich šaty podsvětní barvy upomínající na povinnost msty za otce splynou ve vzájemném objetí. Klytaiméstra do dlaní nabírá vlastní mateřské mléko jako poslední naději sebezáchrany. Její noční mučivý sen se však plní - had Orestés se jí zakousne do ňader, z nichž saje matčinu krev s mlékem. Po vraždě matky se Orestés stává novorozenětem plačícím po vlastní matce.Šest bílých kamenů z řeckých pohoří, na nějž po celou dobu kape voda jako písek v přesýpacích hodinách, zachrání při ostrakismu Orestovi život přičiněním bohyně Athény. Samou hrůzou oněmělý chór buďto promlouvá ústy jediného z nich (ač ústa marně otvírají i ostatní), nebo všichni drásají své hlasivky, aby ani oblázek nezůstal nespraven o krutosti dějící se před jejich zraky. Chvílemi z nich byla k smrti vyděšená zvířata. Ale oči nelze před vytékající krví zavřít.Ačkoliv bylo z celé Orestei ponecháno pouhých 280 veršů, myslím, že příběh je natolik znám, že mu to nemůže uškodit. Navíc tím byl vytvořen prostor pro prezentaci práce herců v dílně zaměřující se na přiblížení rolí v antické tragédii.Asi nikdy nezapomenu na vyděšené oči Klytaiméstry, na usedavý pláč Orestův a na vzájemnou souhru všech účinkujících. Teprve při děkovačce mě napadlo, že vlastně nejsem jedním z členů chóru, že nejsme v Řecku, ale ve sklepní scéně CEDu a všechno to byla naštěstí jenom hra. Pavel Trtílek