a1_Původní verze tohoto článku vyšla pod názvem ''Vergangenheitsbewältigung’ auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat'' ve sborníku pod redakcí Petera Hallamy a Stephana Stacha Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäischen Dissens (Leipzig, Leipziger Universitätsverlag 2015, s. 237-260). Autor analyzuje reflexi holokaustu v literatuře českého disentu vydávané samizdatem v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Zaměřuje se především na historické práce, sleduje ale i publicistické příspěvky, memoárová a beletristická díla stejně jako překladové publikace. Konkrétně se článek soustředí na dva aspekty, které dobře ukazují, jak obtížné bylo - a stále ještě je - plně integrovat holokaust do českých národních dějin. Zaprvé, holokaust byl v disentu často pojímán jako důkaz nehumánní povahy totalitních režimů. Avšak tento výklad vedl k tomu, že pronásledování Židů (nacistickým režimem) se ocitalo na stejné úrovni jako perzekuce Čechů (nacistickým, ale i komunistickým režimem). Zadruhé, pokud docházelo k přehodnocování nebo zpochybňování české národní metanarace, témata jako domácí antisemitismus nebo holokaust bývala v těchto případech ignorována., a2_Disidenti připouštěli, že otázka viny (Schuldfrage) se sice týká i Československa, avšak vztahovali ji na vyhnání německé menšiny po druhé světové válce. Naopak téma holokaustu mezi disidenty žádnou podobnou debatu nevyvolalo. Chování Čechů během druhé světové války, postoj k Židům a domácí antisemitismus tak nebyly vůbec zpochybňovány. Z tohoto důvodu byl podle autora holokaust v pracích věnovaných českým dějinám dvacátého století spíše přehlížen, nebo v lepším případě jen sporadicky zmiňován, ať již tyto texty vycházely oficiálně, nebo samizdatem., This is a Czech translation of ''Vergangenheitsbewältigung'' auf Tschechisch: Der Holocaust im tschechischen Samizdat" which is published in Peter Hallama and Stephan Stach (eds.), Gegengeschichte: Zweiter Weltkrieg und Holocaust im ostmitteleuropäichen Dissens (Leipzig: Leipziger Universitätsverlag 2015, pp. 237-60). The author analyses representations of the Holocaust in Czech dissent literature published as samizdat in the 1970s and 1980s. He concentrates on historical writings, but also considers journalistic contributions, memoirs, and works of belles-lettres, as well as translations of publications. In particular, the article considers two aspects that highlight the difficulties one faced and continues to face when trying to fully integrate the Holocaust into Czech national history. First, the Holocaust was often understood by the dissidents as evidence of the inhuman nature of totalitarian regimes. This interpretations, however, led to placing the persecution of the Jews by the Nazi regime on the same level as the persecution of the Czechs by the Nazi and Communist regimes. Second, if there was a reassessment or questioning to the Czech national master narrative, then topics such as home-grown antisemitism or the Holocaust were not addressed. The dissidents admitted that Czechoslovakia also had its question of guilt, but they related it to the expulsion of the German minority after the Second World War. The Holocaust, by contrats, did not generate any similar debate among the dissidents. The behaviour of Czechs during the Second World War, the attitude towards Jews, and domestic antisemitism were thus not questioned at all. The Holocaust has, according to the author, therefore tended to be overlooked or, at best, mentioned only incidentally in writing about twentieth-century Czech history - whether the authors published their texts in state-owned publishing houses or in samizdat., Peter Hallama ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Autor reaguje na předešlou stať Víta Strobacha ''Dějiny obětí: K historiografii a politice identity českých židů'', která je pojata jako kritická polemika s nejnovějšími (nejen českými) diskusemi o dějinách Židů. Považuje za přínosné, že Strobach jde za pouhé obsahové shrnutí a že přitom nevede jasnou dělicí linku mezi historiografií a politikou, když historiky chápe nejen jako vědecké, ale zároveň jako společenské a politické aktéry. Výsledek této snahy však podle autora příliš nepřesvědčuje, protože Strobachovy kategorizace typu ''dějiny obětí'' nevzešly z důkladné analýzy pramenného materiálu, ale jsou spíše apriorním soudem, který ho vedl při výběru textů. V důsledku tohoto programově selektivního přístupu vzbuzuje Strobach zkreslený dojem o povaze celé diskuse, neboť v současné české historiografické produkci o minulosti Židů a holokaustu nehrají normativní koncepty ,,dějin obětí'' větší roli, stejně jako sotva platí tvrzení, že dějiny Židů jsou v ní často ztotožňovány s historií antisemitismu. Pokud jde o ''politiku identity'' českých Židů, je zavádějící tvrdit, že se v ní prosazují takto vyhraněné podoby jejich historické kolektivní paměti, aniž Strobach označí jejich konkrétní nositele. Navíc ani nedefinuje základní používané pojmy, které tak postrádají analytické ostří. Celkově se Strobach spokojuje s příliš jednoduchou a nikterak novou kritikou a nevyužívá příležitosti posunout diskusi konstruktivně kupředu., In this contribution, the author responds to Vít Strobach´s ''The history of the victim: Concerning the historiography and politics of identity of the Czech Jews'', which is conceived as a polemic with the altest discussing about the history of the Jews, and not only those written by Czechs. The author considers it useful that Strobach is concerned only to summarize the content of the discussions, without drawing a clear line between historiography and politics, because he understands historians not only as academic actors but also as social and political actors. But, according to the author of this article, the results of the effort are not particularly convincing: Strobach´s categorizations of the ''history of the victim'' type is not based on a thorough analysis of the sources, but are instead a judgement based on assumptions, which have guided him in his selection of texts. In consequence of this intentionally selective approach,. Strobach creates a distorted impression of the nature of the whole discussion, because in current Czech historiography about the Jews and the Holocaust normative concepts on the ''history of the victim'' does not play much of a role. Similarly, it can hardly be claimed that the history of the Jews is often said to be identical with the history of antisemitism. Concerning the ''identity politics'' of the Jews of the Bohemian Lands, it is misleading of Strobach to claim that a form of the historical collective memory clearly defined in this way is asserted in historiography, without naming who exactly is the bearer of this memory. Moreover, he fails to define his basic terms, which thus lack an analytical keenness. On the whole, Strobach is satisfied with a simplistic, unoriginal critique, and fails to use the opportunity to constructively move the discussion forward., Peter Halama ; Z němčiny přeložil Petr Dvořáček., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy