Výrazný nárůst pramenné základny archeologických dokladů středověké výroby a zpracování železa z historického jádra Prahy, především po roce 1989, vyvolal potřebu provést nové zhodnocení geneze této nezemědělské činnosti, která významným způsobem ovlivnila počátky a postupné utváření pražské sídlištní aglomerace v období od 9. do 1. poloviny 13. století. Rekapitulace starých a prezentace nových nálezů umožnila vytvořit zcela nečekaný rekonstrukční obraz, ze kterého je zřejmá dynamičnost železářských aktivit v čase a prostoru. Vedle otázek spojených s dislokací a genezí výrobních areálů na ploše města je v této práci řešena neméně důležitá a v řadě případů klíčová otázka spojená s problematikou surovinových zdrojů a jejich těžby na území dnešní Prahy. and A considerable increase in source material providing archaeological evidence of the Medieval production and working of iron in the historic core of Prague, particularly post–1989, has created a need to undertake a new evaluation of the genesis of such non–agricultural activities, which in a significant manner affected the origins and gradual formation of the Prague settlement agglomeration from the 9th to the first half of the 13th centuries. The recapitulation of older and presentation of newer finds enables the creation of an entirely unexpected reconstruction, a picture from which the dynamism of metallurgical activities both spatially and temporally is clear. Alongside questions associated with the dislocation and genesis of production areas within the city’s bounds, this work also resolves other no less important questions linked to the problem of raw material resources and their exploitation in the area of today’s Prague.
V zimě 1420/1421 husité po krátkém obléhání donutili ke kapitulaci posádku Nového hradu u Kunratic (Praha 4), věrnou králi Zikmundovi. Na bezprostředním předpolí hradu se v ojedinělé kvalitě dochovaly terénní pozůstatky ohrazeného ležení útočníků. Vnitřní prostor tábora, vymezený prudkými svahy a pásy valů, je z větší části pokryt těsně vedle sebe situovanými jámami – pozůstatky provizorních příbytků. Pravoúhlé zemní bašty v týlu ležení svědčí o vyspělé strategii husitů už na samém počátku válečných let. S vysokou výpovědní hodnotou terénních reliktů tábora dlouhodobě kontrastovala jejich nedostatečná dokumentace. Zde prezentovanému srovnání s analogickými lokalitami proto předcházelo zevrubné geodetické zaměření veškerých patrných objektů. and Following a brief siege in the winter of 1420/1421, the Hussite army forced the garrison of Nový hrad (New Castle) at Kunratice (Prague 4), loyal to King Sigismund, to capitulate. Terrain remains of the attackers’ walled camp in the immediate foregrounds of the castle have been preserved in remarkable condition. The interior space of the camp demarcated by steep slopes and rows of ramparts is covered for the most part with densely placed pits representing the remains of provisional dwellings. The rectangular earth bastions at the rear of the camp testify to the advanced strategy employed by the Hussites at the very outset of the war. For years, the lack of documentation on the camp stood in stark contrast to the high testimonial value of the terrain remains. The comparison with parallel sites presented in the article was therefore preceded by the comprehensive geodetic survey of all known features.