O "dramaturgii" a Pseudolovi v KunvalděO ochotnickém divadle v Kunvaldě jsem myslím psal přede dvěma lety. Nic nového z historie jsme mezitím nevypátrali (třeba je to tím, že nepátráme). Loni jsme pod režií Blanky Ulrychové uváděli hru Samuela Koeniggratze Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí.Na internetu jsem náhodou narazil na elektronickou podobu anglického překladu Plautovy komedie o Pseudolovi od H. T. Rileye, vydané roku 1912. Znal jsem volný překlad pana Skácela, s kterým jsem si nevěděl rady, ale byl to nejlepší příběh z těch asi dvaceti, které jsem letos četl a který se nevymykal poplatky finančním možnostem souboru. Při svých chabých znalostech angličtiny jsem se jal překládat…Myslím, že tato hra není vykopávka, která by se měla hrát, protože to pieta vyžaduje. Je to hra s krásnými postavami, krásnými dialogy, jednoduchou zápletkou, která se dost záhy rozplete, ale ani pak příběh nenudí. Ten příběh mě v mnoha směrech oslovil, ale nerad bych někomu vnucoval svou představu. Myslím, že každý má právo si bez jakéhokoli ovlivňování udělat svůj názor sám. Ale když už jsem byl tak drzý, že jsem překládal, tak budu drzý ještě dvojnásobně: Jednak poruším výše zmíněnou zásadu, jednak budu parafrázovat Shakespearova Romea:Co vůle chce, to i udělá -a ani otroctví jí nezabrání.