The aim of the paper is to provide an interpretation of Schopenhauer’s criticism of Kantian philosophy in its three pivotal areas: the notion of metaphysics, the basics of epistemology and ethical theory. The study shows the grounding of this criticism in the rehabilitation of the world in its immediate givenness. The next point of discussion is an analogy of Schopenhauer’s ethics in relation to Kant, its inner contradiction related to the concepts of compassion and resignation, as well as their inspiring character. and Stať interpretuje hlavní body Schopenhauerovy kritiky Kantovy filosofie: koncept metafyziky, východiska teorie poznání a rozvrh etiky. Jejich společným jmenovatelem je rehabilitace bezprostředně daného světa, „v němž žijeme a jsme“. Spolu s tím se ukazuje jednak analogie Schopenhauerova projektu metafyziky vůle ke Kantově metafyzice autonomie, za druhé jeho rozporuplnost, projevující se zejména v motivech soucitu a rezignace, a nakonec inspirativní význam těchto motivů.
Studie porovnává Jaspersův motiv filosofické víry s Kantovou koncepcí rozumové víry v kontextu jejich zapuštění do celku filosofického rozvrhu. Porovnání se zaměřuje na dvě otázky: vedle filosofického založení motivu víry je to její vztah k víře náboženské. Celková podobnost obou koncepcí je založena ve stanovisku autonomie. Ve vztahu k první otázce se Kantova koncepce, jejíž podoba je až důsledkem vypracovaného etického rozvrhu, ukazuje být přísnější a radikálnější než původnější Jaspersovo východisko založené v teoretické reflexi dimenze „objímajícího“. Ve vztahu ke druhé otázce se ukazuje, že protikladnost obou stanovisek je pouze vnějšková: Kantova racionalizace křesťanství i Jaspersova relativizace jsou důsledky autonomní rozumové víry, která tak zůstává v napětí vůči tradičně religióznímu stanovisku., The study compares Jaspers’ motif of philosophical faith with Kant’s conception of rational faith in the context of their incorporation into the whole philosophical program. The comparison focuses on two issues: alongside the philosophical founding of the motif of faith is its relationship to religious faith. The general similarity of the two concepts is based on the standpoint of autonomy. In relation to the first question, Kant’s conception, the form of which is the by-product of an already developed ethical program, is shown to be stricter and more radical than Jaspers’ more original starting point that was based on the theoretical reflection of the dimension of “embracing.” In relationship to the second question, it is demonstrated that the contradiction of both positions is only external: Kant’s rationalization of Christianity and Jaspers’ relativization are the consequences of an autonomous, rational faith, and thereby remain in a state of tension with the traditional religious position., and In der vorliegenden Studie werden Jaspers´ Motiv des philosophischen Glaubens und Kants Konzept des Vernunftglaubens im Kontext ihrer Einbettung ins philosophische Gesamtkonzept miteinander verglichen. Schwerpunkt dieses Vergleichs sind zwei Fragen, nämlich die philosophischen Grundlagen des Glaubensmotivs und die Beziehung zwischen philosophischem und religiösem Glauben. Die Ähnlichkeit beider Konzepte basiert auf dem Standpunkt der Autonomie. In Bezug auf die erste Frage erweist sich Kants Konzept, das erst durch die Erarbeitung eines ethischen Entwurfs Gestalt annimmt, als strenger und radikaler als Jaspers´ in der theoretischen Reflexion der „allumfassenden“ Dimension begründeter Ausgangspunkt. In Bezug auf die zweite Frage zeigt sich, dass beide Standpunkte nur äußerlich gegensätzlich erscheinen: Kants Rationalisierung des Christentums und Jaspers´ Relativisierung sind Folgen eines autonomen Vernunftglaubens, der einen Gegenpol zum traditionellen religiösen Standpunkt darstellt.