Autor celkově představuje knihu Přemysla Houdy a konstatuje, že vzhledem k její tematické šíři a nevelkému rozsahu některá relevantní témata a teze nemohly být rozvedeny v žádoucí míře. Houda se zajímá o folk především z hlediska jeho vztahu ke společnosti a vládnoucí moci, přičemž navazuje na tradiční výkladovou linii o určitých oblastech populární hudební kultury v komunistickém Československu jako „ostrůvcích svobody“, reziduích nezávislého myšlení a zřídlech opozičních postojů. Vývoj populární hudby pro něj přitom představuje předehru ke společenským změnám a folková hudba mu slouží jako prostředek pro vystižení povahy, limitů a vnitřních rozporů „normalizačního“ systému. Autor polemizuje s Houdovým akcentem na folkové obecenstvo jako specifickou komunitu, jež se vyznačovala kritickým vztahem k současnému režimu, a zdůrazňuje, že folkovým posluchačům chyběly specifické znaky subkultury, své kritické postoje jinak veřejně neprojevovali a nestali se jako skupina předmětem systematické perzekuce. Naopak vyzvedává Houdův poznatek, že folkoví interpreti legitimizovali své kritické poselství v textech využíváním oficiálně přijatelných motivů a forem. Houda podle něj na příkladu folkové hudby přínosně demonstruje konflikt i souběžnost moci diktatury a svobodných aktivit, a tak ukazuje vnitřní rozpory a pružné hranice „normalizačního“ systému i jeho nepřekročitelné meze. Nastoluje i důležité otázky, mnohé však v jeho knize zůstává nedopovězeno, takže nakonec připomíná nedohranou píseň., The reviewer presents Přemysl Houda’s book as a whole, and concludes that, in view of its thematic breadth but short length, some relevant topics and arguments could not be developed satisfactorily. Houda explores folk music mainly from the standpoint of its relation to society and the powers that be. He therefore follows on from the traditional line of interpretation about certain areas of popular music in Communist Czechoslovakia having been ‘little islands of freedom’, remnants of independent thinking, and well-springs of opposition attitudes. The development of popular music, however, represents for him a prelude to social change, and folk music serves him as a means to gauge the nature, limits, and internal contradictions of the ‘Normalization’ system. The reviewer takes issue with Houda’s accent on the folk-music audience having been a special community characterized by a critical attitude towards the current régime, and he emphasizes that folk-music audiences lacked the attributes of a sub-culture, did not otherwise express their critical attitude, and did not, as a group, become the target of systematic persecution. On the other hand, he praises Houda’s observation that folk musicians legitimized their critical mission in lyrics by using themes and forms acceptable to the authorities. Houda, according to the reviewer, has usefully demonstrated, using the example of folk music, the confl ict and the parallelism of the dictatorship and free activities, and has thus revealed the internal contradictions and fl exible boundaries of the Normalization system as well as its insurmountable limits. Though Houda raises important questions, much in his book remains unanswered, and ultimately it brings to mind a song that has not been played to the end., and Jiří Smlsal.
Autor podle recenzenta v knize podniká hloubkovou sondu do myšlenkového světa skupiny intelektuálů v období první Československé republiky, kteří byli katolíky natolik, že zapomněli na to, že jsou také křesťany. V jedné skupině však přitom spojil až příliš různorodé osobnosti a z rozboru jejich názorů pak vyvozuje někdy zjednodušující či problematické generalizace, například o vztahu katolických intelektuálů k prvorepublikovému režimu a demokracii obecně. Za přínosný považuje recenzent důraz na politický rozměr katolického myšlení v dané době, rozsah zpracování některých díčích témat jako antisemitismu však podle něj není dostatečný., In this book, according to the reviewer, the author has conducted a deep probe into the thought world of a group of intellectuals in the first Czechoslovak Republic who were Roman Catholics to such an extent that they forgot that they were also Christians. The author, however, has put too many different figures into one group, and then, from an analysis of their views, has sometimes made simplistic or problematic generalizations, for example, about the Roman Catholic intellectuals’ attitude towards the régime of the First Republic in particular and democracy in general. The reviewer appreciates the emphasis on the political dimension of Roman Catholic thought in this period, but considers the scope of the treatment of some parts of the topic, such as antisemitism, to be insufficient., [autor recenze] Jiří Smlsal., and Obsahuje bibliografii