Search

Start Over Creator Sofoklés, ca 496-406 př. Kr. Rights autorská práva www.olympos.cz Date 2000 to 2023

2. Élektra

Creator:
Sofoklés, ca 496-406 př. Kr.
Description:
Inscenace činoherního charakteru s výraznou hudební složkou představuje pečlivou režijně-dramaturgickou interpretaci Sofokleova dramatu v aktuálním překladu pořízeném režisérkou podle podstročníku klasické filoložky a odbornice na řecké divadlo a drama Aleny Sarkissian, která byla také odbornou lektorkou inscenace.Jak hudba, tak scénografie je neantikizující (k antickému kontextu upomíná jen řecká variantu nápisu „Danger“, umístěného na železné konstrukci). Jeviště, kde jsou v části forbíny na tribuně usazeni diváci, je odhaleno až na zadní zeď, takže jsou přiznaně vidět některé technické jevištní prostředky a prvky zákulisí (kovové konstrukce, topení, oprýskané zdi). Dojem „zadního regionu“ (Goffman), prostoru, kde se věci nacházejí v neuspořádaném stavu bez vnějšího pozlátka, je umocněn scénografickým řešením prostoru: na scéně se nacházejí hromady haraburdí, ve kterých lze až při bližším pohledu rozeznat oltář, stanoviště bubeníka apod. Dominantou jeviště jsou těžká kovová vrata v zadním plánu, která se s prorockým duněním otvírají a zavírají v souladu s průběhem děje. Režie využívá i vertikálu v podobě dvou žebříků, na které šplhají členky sboru a Klytaiméstra ve vypjatých momentech děje.Hudební složka (hra na nástroje – elektrickou kytaru, tympán, činel a další perkuse – a zpěvavá recitace) je produkována živě na scéně hereckým souborem a jedním hudebníkem. Její význam je jednak atmosférický, kdy spolu s kostýmy a scénografií svým ambientním a industriálním nádechem vytváří dojem opuštěného, rozpadajícího se mikrosvěta (konkrétními detaily, např. střihem a vzorkem šatů Ch., upomínajícího k dnešku), jednak jevištní dění výrazně rytmizuje. Sborové písně jsou provozovány kombinací unisono zpěvavé recitace a rozdělení replik mezi jeho jednotlivé členky.Výrazným režijním prvkem je řešení závěrečné scény, kdy je tragická ironie textu posílena tím, že Aigisthos v pytli na mrtvoly očekává Orestovo tělo, a teprve při jeho radostném otevírání pochopí jeho skuteční obsah.Představitelka Élektry získala za roli Cenu kritiky 2018 v kategorii Talent roku.EP
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

3. Elektra /

Creator:
Sofoklés, ca 496-406 př. Kr.
Description:
Résumé: Daniel Špinar umístil svou inscenaci Sofoklovy Elektry do blíže neurčené současnosti a Elektru do psychiatrické léčebny, přesněji řečeno do pokoje pro nebezpečně zuřivé pacienty, vybaveného čalouněnými stěnami. Elektra je v tomto pokoji, který je součástí královského paláce, držena násilím a má na sobě svěrací kazajku. Chór tvoří jedna ošetřovatelka a jedna lékařka. Ty mohou Elektru pozorovat a hlídat i z prosklené kukaně ve stěně, takže jsou vlastně stále přítomny na scéně stejně jako antický chór. Tímto řešením zůstala zachována i funkce antického chóru, protože tento zdravotnický personál svou pacientku povzbuzuje, cítí s ní účast a starostlivě ji utěšuje (resp. tiší její záchvaty sedativy). Zároveň se tím neustále divákovi vnucuje otázka, zda je Elektřino a Orestovo jednání normální.?Tento výklad se pak potvrzuje v momentě zavraždění matky. Dá se říci, že Sofokles vraždu Klytaiméstry schvaluje a vidí v ní spravedlivý trest, což činí inscenování jeho Elektry poněkud problematickým. Úplně jinak pojímá Elektru Euripidés, v jehož stejnojmenném dramatu přepadnou oba sourozence ihned po činu mučivé výčitky svědomí. Špinarova inscenace se ve svém závěru jakoby přiklání k Euripidovi: Zatímco Orestés zabíjí za scénou matku, v Elektřině pokoji se nejdříve rozblikají a pak úplně zhasnou zářivky, takže je celá scéna na čas ponořena do zlověstného namodralého přítmí. Žádné radostné jásání nad mrtvolou matky se nekoná. Chór Oresta nechválí, ale položí si ruku na ústa, aby potlačil výkřik hrůzy. Když je zavražděn i Aigisthos, sedne si Elektra na postel, na níž leží mrtvá matka, s něžným gestem jí sejme paruku a položí si její hlavu do klína. Poté se do pokoje vpotácí Orestés, sedne si na druhý konec postele a s prázdným výrazem v očích zírá před sebe. Zářivky se opět rozblikají, až postupně zhasnou. Tomuto vyznění odpovídá i způsob herectví: Elektra je nepříčetná hysterka a vzteklé dítě, Orestes je nezralý adolescent, který si hraje s pistolkou, a pouze Klytaiméstra je opravdová osobnost.DČ
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

9. Oidipús /

Creator:
Sofoklés, ca 496-406 př. Kr.
Description:
Stručný popis inscenace:Pro inscenaci byla navržena jednoduchá, téměř prázdná scéna. Po třech stranách jeviště se táhnou dva zvýšené stupně, dělené po levé a pravé straně stejnoměrně od sebe vzdálenými kovovými sloupky potaženými potrhaným igelitem, snad jako odkaz k Thébám rozpadajícím se pod morovou ranou. Proto je také podlaha jeviště pokryta prachem a jakousi nečistotou. Představení se odehrává bez hudby, jež zní jen při filmové projekci. Ta běží na zadním prospektu ještě před začátkem představení a náznakově ilustruje dva Oidipovy zhoubné skutky: incest a otcovraždu. Režisér nechal herce sólových partů, aby tvořili sbor a do svých rolí “se oblékali” před diváky, a tak vstupují do role tím, že si přes kostým oblékají ještě sako či plášť, Oidipús si na začátku představení nasazuje ještě královský diadém. Dochází tím k jistému zdivadelnění, byť není dovedeno do důsledků a zdaleka nelze říci, že by všichni herci zůstávali po celou dobu na scéně – Oidipús mezi svými výstupy odchází a stane se to i Iokastě, jejíž představitelka ovšem zůstává na jevišti i po své smrti a pouze svléká svrchní část oděvu, usedá na schod a nadále zůstává ve sboru. Kostýmy jsou laděny do odstínů šedé barvy a jejich střihy jsou ryze současné. Jediným barevně výraznějším kusem textilie je rudý Iokastin šál, který odhazuje ve chvíli, kdy začíná tušit pravdu o svém manželovi a synu. Jako jsou kostýmy přeneseny do současnosti, je odstraněna většina narážek odkazujících děj do minulosti. Inscenátoři jdou v úpravách tak daleko, že se v jedné písni objeví verše o Svaté trojici a za viníka Oidipovy zkázy není označen Apollón, nýbrž Bůh (v. 1329ff). Děj je zřejmě i díky práci s kostýmy, jež způsobuje jakousi střihovou kompozici, posílenou ještě písněmi sboru, předváděn jako vyprávění příběhu krále Oidipa. Je podán věcně a prožitek se u diváka dostavuje právě proto, že je podán herci nezúčastněně. (Výjimkou může být herectví Bibiany Šimonové, která své sborové písně recituje s intenzivním prožitkem na hranici přepjatosti). Výrazný zlom v tlumeném a střídmém podání nastává v závěru inscenace, kdy sbor slibuje: „Věřte mi,/ že obraz, který se vám naskytne,/ dojme i toho, kdo jej nenávidí.” (v. 1295). Spád představení je v tuto chvíli narušen, protože probíhá jediná přestavba scény. Pomalu na ní vzniká jakési obrovské akvárium zaplněné zrcadly, mezi nimiž bloudí znejistělý slepec Oidipús a z posledních sil se snaží uhájit před Kreontem právo na důstojný život alespoň pro své děti. Jan Hušek, který se dosud projevoval spíše náznakovým herectvím a působil na jevišti nesměle jako mladík, který je zaskočen a spíše okouzlen vlastní mocí a který snadno podlehl jejím nástrahám, se nyní zmítá v bolesti a nářku. Cestu ven z bludiště vlastního života nachází skrze utrpení až v okamžiku, kdy se touhy vše řídit vzdal, jak ho ostatně napomenul Kreón, nasazující si vítězně v poslední scéně královskou korunu. AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

10. Oidipus král

Creator:
Sofoklés, ca 496-406 př. Kr.
Description:
?Inscenace je zasazena do luxusní a reprezentativní pracovny moderního vládce, kde dominuje černá barva. Oidipus je sebevědomý a arogantní státník, který nemá žádný kontakt se svým lidem a který závažné prohlášení pronese v televizi. Chór tvoří jeho dva poradci či náměstci, muž a žena. Mezi jednotlivými obrazy mění kulisy jakási uklízecí četa, která zde zároveň přemisťuje igelitové pytle s odpadem ze zamořených Théb. Výraznou roli zastává v tomto pojetí také Iokasté, jakási dominantní matka spjatá s osudem svého syna, která se podvědomě snaží uplatnit vliv, který matka na syna mívá. ?Spolu s Oidipovým sebepoznáním se postupně scéna proměňuje z černé současnosti do bílé antiky. Návrat Oidipa k sobě samému je dokončen výrazným posledním obrazem, v němž nahý Oidipús leží schoulen v poloze plodu v matčině lůně na prázdné scéně. DČ AS
Rights:
autorská práva www.olympos.cz

Limit your search

Current results range from 2000 to 2019

View larger »