Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Olej na plátně (69, 2 x 52 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, průsvitná tunika, plášť, na zádech toulec). V pravici drží oštěp, levice na hlavě loveckého psa stijícího před ní. and Fučíková 1997#, I/92
Olej na plátně (161 x 100 cm): nahá Diana (půlměsíc nad čelem) leží na kožešinami vystlaném loži, u hlavy lovecký pes, u nohou leží na zemi luk, toulec a lovecký roh. Za Dianou dvě její družky (oblečené, jedna opřená o oštěp). Zprava přichází nahý černoch (náušnice, dlouhé vlasy vzadu svázány) se srnkou na rameni. V pozadí krajina. and Fučíková 1997#, I/91
Olej na plátně (118 x 175 cm): nahá Venuše (perlový náhrdelník) se objímá s nahým Adonidem, drží ho za bradu a on ji drží ňadro. V popředí vlevo luk a toulec, nalevo putto nazdviháví závěs, pod nímž milenci sedí, další putto pod závěsem hraje na violu. Vpravo nahoře průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/98, and Výjev byl vykládán jako kosmická alegorie, ale pojetí ukazuje spíše na ilustraci bezstarostného spolužití Venuše a Adonida před jeho osudným lovem (Knihovna připisovaná Apollodórovi 3, 14, 4), jak ho líčí Ovidius v Proměnách (10, 530-539).
Olej na dřevě (28 x 22,5 cm): Herkules v ženských šatech (čepec, náušnice), za ním Omfalé (lví kůže), podává Herkulovi vřeteno., Fučíková 1997#, no. I/86, and O tématu srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.
Olej na plátně: nalevo sedící polonahá Venuše, obrácená zády k divákovi, ale otáčející se k němu. Napravo Bacchus (zvířecí kůže), dívá se na Venuši, v pravé pozdvižené ruce drží hrozen vína, v levici konvici. Mezi Venuší a Bacchem stojí čelem k divákovi Ceres (klasy ve vlasech, šaty s odhalenými ňadry), pravou ruku na rameni Venuše, levou ruku s ovocem na rameni Baccha. Za Venuší na zemi párek bílých holubic., Fučíková 1997#, I/87., and Patrně součást cyklu věnovaného Venuši a určeného pro některou z císařových komnat.
Olej na plátně (172 x 114 cm): stojící Venuše (nahá, plášť omotaný okolo levé ruky) zobrazená zepředu, ve zdvižené pravici drží zlatou číši, z níž vytéká víno, levice spočívá na ústí velké zlaté konvice (oinochoe) zdobené bachickým procesím. Za ní stojí Bacchus (nahý, věnec ve vlasech, kůže přes pravé rameno), pravicí pozdvihuje Venušinu ruku s číší vína, levicí objímá Venuši a drží ji za ňadro. Napravo leopard, Bacchův emblém, za ním laňka, emblém Venuše, kterou objímá putto s hrozny vína v náručí, z nichž laňka ukusuje (paralela Venušina popíjení). Výjev se odehrává na louce, v pozadí nalevo les, vpravo výhled do kpocovité krajiny., Schnackenburg 1970#, Fučíková 1997#, I/88, and Schnackenburg obraz vyložil jako moralitu - láska a víno mohou způsobit víc škody než násilí a meč. Venuše je inspirována antickým sochařským typem Venuše Knidské, který malíř zrcadlově převrátil. Typ byl v 16. století známý z antického torza, jež je dnes v Mnichově (Bober, Rubinstein 1987 no. 14), nebo z Venuše ve Vatikánských muzejích (doložena poprvé 1536), od níž malíř převzal motiv draperie u levé ruky a nádobu stojící na zemi pod ní. Zatímco v originále si Venuše oděv odkládala před koupelí, kterou naznačovala konvice, na obraze dostaly oba atributy nový význam. Plášť se vínem rozjařené Venuši svezl s ramen a její ruka láskyplně spočívá na hrdle konvice s vínem. Bacchus byl inspirován Gianbolognovým Bacchem z fontány v Borgo San Jacopo ve Florencii, který vznikl kolem roku 1560. Z této sochy malíř převzal motiv pozdvižené ruky z číší, jež je v důsledku opojení nejistá, takže víno vytéká na zem. Spranger však číši dal do ruky Venušiny.
Olej na plátně (125, 5 x 97 cm): Sofinisba má korunu na hlavě, šperky a bohaté šaty, tunika je shrnutá, takže odhaluje ňadro. Sedí u stolu, v ruce pohár s jedem. Za ní je klanící se sluha odhalující závěs. and Fučíková 1997#, I/97
Kirke (složitý účes, bohaté šaty, odhalená ňadra, náhrdelník) sedí u stolu s kouzelnickou hůlkou v pravici, levou rukou objímá Odyssea kolem pasu. Odysseus (antická zbroj, meč u pasu, kožené boty) stojí vedle, odvrací hlavu od Kirké, ale pravou nohu má přehozenou přes její stehno. Zdvižená pravice spočívá na konci tyče, kterou drží za zády, levou rukou hladí lvici, která se k němu lísá. Okolo další zvířata: napravo dole pes, nalevo dole liška, ryba a kanec, nalevo nahoře koňská hlava. Na stole Kirké: kniha, papír, konvice a číše. Výjev zobrazuje okamžik, kdy Odysseus vstoupil do komnaty Kirké, aby se jí pomstil za to, že proměnila jeho muže ve zvířata. Ona právě vztahuje kouzelnou hůlku aby promněnila i jeho. Krotká zvířata, která vzhlíží k Odysseovi, jsou jeho proměnění druzi (vepř je pozdější vypravěč příběhu). Erotický postoj obou postav naznačuje další pokračování děje: Odysseus Kirké postraší a vzápětí se odeberou na lože a okouzlená kouzelnice vrátí Odysseovým druhům jejich podobu. Žertovný erotický symbol patrně představuje tlustá a dlouhá tyč, kterou drží Odysseus v ruce - je zobrazena tak, že je souběžná s útlou hůlkou v Kirčině ruce., Fučíková 1997#, I/76., and Součást ovidovského cyklu, který byl patrně určen pro komnaty císaře Rudolfa II.
Nalevo v popředí stojí nahá Salmakis (složitý účes, kožené boty), levou nohu má pokrčenou v koleni a pravou rukou ji rozvazuje. Před obličejem si drží levou rukou cíp bílých šatů, červený plášť již leží na zemi. Dívá se na nahého Hermafrodíta (zlaté kudrnaté vlasy, bezvousý), který sedí na břehu tůně, pravou nohu má ponořenou ve vodě, levou nohu má přehozenou přes pravé koleno a chodidlo drží v pravé ruce. Mezi nymfou a Hermafrodítem je velký strom, jehož kmen se sklání nad tůň. Výjev zobrazuje odmítnutou Salmakis, která tajně pozoruje při koupeli syna Merkura a Venuše/ Herma a Afrodíty., Fučíková 1997#, I/77., and Součást Sprangerova ovidiovského cyklu. Sedící Hermafrodit je variací na téma slavné antické římské sochy sedícího chlapce vytahujícího si trn z paty.