Olej na plátně: Adonis (červená tunika, boty, lovecký roh, meč u pasu ) s oštěpem v ruce odchází se dvěma loveckými psy. Obrací se nazpět k sedící nahé Venuši, objímá ji levou rukou, Venuše si levou rukou přitahuje jeho hlavu. Nalevo před Venuší sedí Amor (toulec přes rameno) se šípem v ruce. Napravo ve vodě pár holubů, na které Adonidův pes štěká. Výjev je zasazen do idylické krajiny, napravo satyr na stromě češe jablka a podává je dolů nymfě, nalevo se dva satyři a dvě nymfy vrací z lovu. V pozadí vesnice, obilné pole, na skále hrad., DaCosta Kaufman 1988#, č. 20.43., and Spranger na námět milostného příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Nejstarší je v Amsterodamu, byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem, a proto je zasazen do idylické krajiny. Další dva evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí (viz: Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis; Wien, KM, Spranger, Venuše a Adónis).
Kresba: nahá Venuše (plášť omotaný okolo obou paží, cíp zakrývá klín, náramek na noze) a Amor (luk a toulec) stojí na břehu moře, na hladině vůz s Neptunem (trojzubec)., Kaufmann 1988#, 20.10., and Kresba (patrně kopie Sprangerovy kresby, další je v Budapešti, Szépmüvészeti Múzeum inv. n. 58.212) ) je jediným dokladem o ztraceném obraze, který byl součástí pražské sbírky Rudolfa II.
Olej na plátně (118 x 175 cm): nahá Venuše (perlový náhrdelník) se objímá s nahým Adonidem, drží ho za bradu a on ji drží ňadro. V popředí vlevo luk a toulec, nalevo putto nazdviháví závěs, pod nímž milenci sedí, další putto pod závěsem hraje na violu. Vpravo nahoře průhled do krajiny., Fučíková 1997#, I/98, and Výjev byl vykládán jako kosmická alegorie, ale pojetí ukazuje spíše na ilustraci bezstarostného spolužití Venuše a Adonida před jeho osudným lovem (Knihovna připisovaná Apollodórovi 3, 14, 4), jak ho líčí Ovidius v Proměnách (10, 530-539).
Kresba: Venuše (nahá, pás pod ňadry) stojí na oblaku s pravou rukou nataženou před sebe, u jejích nohou klečí Amor (toulec) a střílí dolů šíp z luku směrem, kterým Venuše ukazuje. Napravo nad oblakem hlava Amora se šípem v ruce, dole hlava foukajícího Zefyra. Nalevo nahoře párek holubic v letu.., Fučíková 1997#, I/272., and Patrně návrh na nerealizovanou nástropní malbu, obdobná kompozice jako Merkur a Junov v Bílé věži Pražského hradu.
Kresba: na oblacích sedí (zleva doprava, počínaje vlevo dole) nahý Apollón (luk, toulec se šípy, lyra), oblečená Juno (koruna), polonahý Jupiter (okřídlené blesky), Minerva (přilba, zbroj, kopí, štít), nahý Merkur (caduceus), nahá Venuše s Amorem, u jejího kolene želva., Lietzmann 1987#, 152nn., Fučíková 1997#, I/270., and Olympané v oblacích byly patrně přípravnou kresbou k výzdově vídeňské vily císaře Maxmiliána II. (Neugebäude, 1576, dnes v troskách). Podle Lietzmanna byla tato nástropní malba ve Velkém sále nad grottou v západním rohovém rizalitu, jehož stěny byly vyzdobeny podobiznami slavných mužů a výjevy z historie habsburského rodu.
Olejomalba na mědi (23 x 17 cm): uprostřed sedí Roma nebo Svatá říše římská (přilba, brnění, kopí, plášť) v ruce drží sošku bohyně vítězství. Nalevo sedí nahá Venuše objímající se s nahým Bakchem (číše), u Venušiných nohou Amor, u jehož nohou luk a toulec. Napravo sedí Blahobyt (polonahá, věnec z obilí na hlavě), v rukou roh hojnosti a snop se srpem. Dole je personifikace řeky s nádobou s vytékající vodou, vedle níž je medvěd (Sáva ?). Nahoře je napravo Moudrost (přilba, štít, kopí) a žena s odhaleným ňadrem vzhlížející vzhůru. Nahoře se vznáší Fama se dvěma troubami. Výjev je zasazen do přímořské krajiny. and Kaufmann 1988#, 20.54
Olej na plátně (161, 5 x 100 cm): Bacchus (ovčí kůže přes rameno, révový věnec, nahý) s hroznem vína odchází ruku v ruce s Ceres (koruna z klasů, dlouhé šaty s odhalenými ňadry), v ruce drží kosu ?. Za nimi je vzadu oheň, u kterého sedí schoulená Venuše a ohřívá si ruce nad plameny, naproti ní sedí Amor, na zemi před nimi luk a toulec., Fučíková 1997#, I/90, and Doslovná ilustrace rčení "Sine Cerere et Baccho friget Venus/ Venuše mrzne bez Bakccha a Ceres (pití a jídla). Předlohou byla rytina G. de Jode (Haechtanus 1579, s. 15). K emblému je připojen text, který vysvětluje její smysl: jeden hřích vede ke druhému. Pod obrázkem je citát ze Starého zákona (Ecclesiasticus 3, 32: Sapiens cor et intelligibile abstinebit se a peccatis, et in operibus justitiae successus habebit/ Moudré srdce, které má porozumění, se vystříhá hříchu a bude mít úspěch ve spravedlivé věci).
Olej na plátně (163 x 104, 3 cm): Adonis v orientálním oděvu (čapka, boty) sedí a levou rukou objímá Venušinu hlavu. Nahá Venuše stojí před Adonidem a levicí objímá jeho hlavu, pravá ruka spočívá na jeho koleni, jednu nohu má ponořenou v tůňce. Napravo Amor (toulec) s párkem holubů, dole sedí pes s obojkem, vedle dýka. V průhledu vpravo nahoře krajina., Fučíková 1997#, no. I/89, and Vzorem pro pololežící ženskou postavu s jednou rukou zdviženou byla antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612). V Sprangerově malířském díle nalezneme ohlas Spící Ariadny také na vídeňském obraze Jupiter a Antiopé z doby okolo roku 1596. Spranger na námět příběhu Venuše a Adonida vytvořil tři obrazy. Obraz v Amsterodamu, z doby okolo roku 1580 (Amsterdam, Spranger, Venuše a Adónis), byl inspirován tou pasáží Proměnách, kde Ovidius líčí, jak Venuše šťastně žila s Adonidem. Obrazy ve Vidni a v Duchcově (Duchcov, Spranger, Venuše a Adónis) evokují mýtus o Adonidovi, který se každé jaro k Venuši vrací z podsvětí, a proto je v pozadí chmurná podsvětní krajina. Mýtus je známý také z mytografické příručky Bibliothéké (1.-2. století) připisované Apollodórovi z Athén.