Dvě skupiny putti na mořských nestvůrách spolu bojují trojzubci a Jupiterovým bleskem., Bažant 2006#., and Mořský thiasos je variací velice slavného a často zobrazovaného výjevu z "Teatro Maritimo", proslulé dominanty vily císaře Hadriana v Tivoli. Mohlo se jednat o vědomý citát, protože ve stejné době tento antický vlys cituje Pirro Ligorio ve výzdobě "La Casina" budované papežem Piem IV. ve vatikánských zahradách. Patrně to nebyla jen náhoda, že se na pražském Belvedéru setkáme s citátem památek spojených s císařem Hadrianem. Pro jeho hispánský původ se s tímto císařem identifikoval Karel V. a Ferdinand I. se k němu mohl rovněž hlásit, protože byl ve Španělsku vychován.
Mucius Scaevola si pálí ruku. Mucius Scaevola v antické zbroji kombinované se špičatou (etruskou?) přilbou drží pravici nad ohněm zapáleným na oltáři. Rohy oltáře zdobí beraní hlavy, na něž je pověšena draperie, mezi beraními hlavami je lidský obličej zepředu s doširoka otevřenými ústy a dlouhými vlasy. Nalevo je strom, napravo palma, Bažant 2006#., and Muž kladoucí ruku do ohně hořícím na oltáři je Mucius Scaevola známý čtenářům Livia. Vedlejší výjev napravo zobrazuje Curtiův skok do propasti, který byl často zobrazován společně s Muciem. Oba výjevy byly považovány za typické pro Liviovy dějiny, a proto je nalezneme i na titulním listu z roku 1568 s dřevoryty Josta Ammana, které se těsně drží dřevorytů z prvního ilustrovaného vydání Livia publikovaného Johannem Schöfferem v roce 1531. Curtiova oběť je ve vydání z roku 1568 v centrálním medailonu a Muciův příkladný čin je vlevo dole.
Nahý vousatý muž vede prase za stuhu omotanou okolo jejího krku, v pravé ruce nese sele. Stromy na obou stranách, některé větve odsekány., Bažant 2006#., and Antický reliéf, který posloužil jako vzor pro pražské zobrazení, byl na začátku šestnáctého století v Římě k vidění jednak ve vile Madama, na mramorových reliéfech s Horami, bohyněmi času a ročních období, zdobícími bázi antického kandelábru, ale především ve slavné římské sbírce de'Rosi. Její součástí byl soubor tří antických svatebních reliéfů z terakoty. Jejich ohlasy najdeme na různých místech pražského Belvedéru. Sbírka de'Rosi vznikla již před rokem 1454 a je nejstarší římskou kolekcí antických starožitností (byla rozpuštěna v roce 1517). Pražský reliéf byl patrně inspirován druhým reliéfem ze sbírky de'Rosi, na němž byla Hora zimy, která v pravé ruce držela za sebou podsvinče. Antický reliéf s Horou zimy byl často kreslen a napodobován, přičemž se vědělo, že se jedná o obětní scénu - jednak je tak charakterizována v inventáři z roku 1517, jednak je v parafrázi tohoto výjevu od Giovanni da Udine rituální charakter explicitně zdůrazněn. Tuto parafrázi da Udine začlenil do štukové výzdoby ve Villa Lante v Římě, muž a žena tu nejdou za sebou jako na antickém vzoru, ale přistupují z obou stran k oltáři se zapáleným obětním ohněm. Pražský sochař umístil motivy antického obětního reliéfu ze sbírky de'Rosi na několik desek, díky čemuž se můžeme právem domnívat, že reliéfy soklů sloupů jižní a východní fasády Belvedéru byly ve své době interpretovány jako obětní průvod.
Dva nazí muži kráčejí doprava, levý má přes dopředu nataženou paži přehozený plášt, levou rukou drží za hřívu lva kráčejícího vedle něj. Před ním jde vousatý muž a nese na zádech srnu s předníma nohama svázanýma k sobě. Nalevo strom, napravo palma. and Bažant 2006#.
Nalevo nahý muž vyhlíží z okna městské brány, v levici z okna ukazuje useknutou hlavu vousatého muže. Dívá se doprava, odkud přijíždějí dva muslimští bojovníci na koních, přední má knír, turban, široké kalhoty a kruhový štít (dva zkřížené šípy na kříži tvořeném plameny, nahoře obrácený půlměsíc). Jezdec za ním má vousy a ukazuje k muži v okně (aby otevřel městskou bránu?). U jezdců jsou dva koně ležící na zemi, na před ním sedí mrtvý muslimský bojovník (široké kalhoty). Muslimští jezdci jsou pronásledováni císařskou těžkou jízdou, z níž jsou vidět dvě přilby se sklopeným hledím, přední nohy koní a dva praporce (na horním je ondřejský kříž a ocílky z řádu zlatého rouna). V pozadí zeď s cimbuřím, napravo stromy., Bažant 2006#., and Bojovník držící v ruce useknutou hlavu nepřítele je variací na obdobný motiv z reliéfů Trajánova sloupu v Římě.
Pégasos s pravou přední nohou zdviženou, před ním je hora Olympus identifikovaná orlem na vrcholku. Napravo palma a strom, na němž visí štít s korunou, na štítu císařská orlice (?). Za korunou peří, za štítem se znakem oválný štít., Bažant 2006#., and Pégasos je na Belvedéru zobrazen tak, jak byl zobrazován v antice a v italském umění patnáctého a šestnáctého století. V Praze je vylíčen konec jeho příběhu - okřídlený kůň nachází své definitivní místo v Jupiterových stájích pod Olympem, které jsou označeny orlem na skále nad Pégasem. Tento orel je důležitý, protože vylučuje možnost, že se jedná o zobrazení okamžiku, kdy Pégasos úderem kopyta na Helikónu stvořil pramen Hyppúkréné, jenž se stal inspirací básníků. Vedle Jupiterova orla nacházíme na tomto výjevu další politickou narážku, mezi Pégasem a emblémem s královskými iniciálami je zobrazen štít s reliéfem, který je sice téměř nečitelný, ale s největší pravděpodobností zobrazuje císařskou orlici, znak římského krále Ferdinanda I. Výjev je patrně součástí příběhu Bellerofonta, který na severním průčelí mohl začínat ve druhém cviklu výjevem, v němž hraje ústřední roli zrada, kterou symbolizuje Proitův dopis v Bellerofontových rukách. Reliéf v pátém cviklu naráží na Bellerofontův pokus zmocnit se Pégasovou pomocí Olympu a tedy světovlády, což skončilo jeho pádem a následným šílenstvím. Zatímco na soklech severního průčelí byl proti sobě postaven Sinón a představitelé občanských ctností, ve cviklech mohl být Bellerofón protějškem k Perseovi. Byli si podobní, protože oba vykonali mnoho hrdinských činů, ale Bellerofón nestál cele na straně ctnosti a jeho život se proto stal příkladem nenaplněných ambicí a pýchy předcházející pád.
Perseus je v antické zbroji (okřídlená přilba, velká šavle), pravou rukou odvazuje Andromedu, která má lokty přivázané ke stromu s osekanými větvemi. Za Andromedou se z moře vynořuje drak. Skupiny palem a stromů na obou stranách., Bažant 2006#., and Příběh Andromedy byl v renesanci patrně nejčastěji zobrazovaným mýtem, takže se výtečně hodil jako úvodní výjev výzdoby pražského Belvedéru, k němuž se původně přicházelo právě z této strany. Způsob, jakým bylo osvobození Andromedy podáváno, se měnil v čase a pražská verze odpovídá době před polovinou šestnáctého století. Pražský sochař se držel ikonografického typu známého z obrazu Piero di Lorenza zvaného Cosimo (1461--1521). Tento model vysvětluje, proč je horní část Andromedina těla ohnuta téměř v pravém úhlu tak, aby se co nejdále odvrátila od hlavy monstra, a rovněž nezvyklý způsob uvázání, totiž širokými pruhy látky omotanými okolo jejího lokte. Pražská Andromeda má podobně jako hrdinka Cosimova odhalenou pouze horní polovinu těla. Dalším znakem typickým pro zobrazení Andromedy před polovinou šestnáctého století je, že má obě ruce přitisknuté k tělu. V pozdější době byla její zoufalá situace vyjádřena dramatickou gestikulací. Srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.
Perseus v antické zbroji (okřídlená přilba kryjící také levou polovinu tváře, plášť, okřídlené boty), levou rukou před sebou drží hlavu Medúsy, před ním nahý Atlás (vousy, dlouhé vlasy). Atlás sedí na plášti, který v agonii svírá levou rukou, jakoby se jím chtěl na poslední chvíli ochránit před znehybňujícím účinkem Medúsiny hlavy. Za Perseem palma a strom, za Atlantem skála, ve kterou se proměňuje., Bažant 2006#., and Perseus měnící Atlanta ve skálu byl častěji zobrazován až v pozdním šestnáctém století, což svědčí pro to, že na Belvedéru měl být zobrazen celý mýtus. Perseus byl v šestnáctém století chápán jako zosobnění nejvyšší ctnosti a vykonavatel Boží spravedlnosti. Ztotožňovali se s ním panovníci, kteří z nějakých důvodů potřebovali zdůraznit legitimnost své vlády. Křesťanská interpretace Persea jakožto ztělesněné ctnosti osvětluje prominentní místo, které zaujímá ve výzdobě pražského Belvedéru. Perseus je zde pravděpodobně prezentován jako příkladný mírotvorce, jenž přináší řád a blahobyt, což by z něj učinilo dokonalé alter ego Ferdinanda.
Plexippos (vousy, antická zbroj s přilbou, vysoké kožené boty) a Toxeus (antická zbroj s přilbou, vysoké kožené boty, kyj) nesou na klacku hlavu kalydónského kance zabalenou v látce. Stromy na obou stranách., Bažant 2006#, 315., and Reliéf zobrazuje Meleagrovy strýce, jak hlavu kalydónského kance odnášejí. Meleagrovo rozhodnutí věnovat trofej Atalantě je totiž urazilo a trofej dívce odňali, na což Meleagros reagoval tím, že oba zabil.
Všichni putti zobrazení na severním a západním průčelí pražského Belvedéru kráčí směrem k hlavnímu vchodu do budovy, takže návštěvníkům mohli posloužit jako průvodci. Na severu a na severní straně západního průčelí (až k vchodové arkádě) putti kráčí doprava, směrem na jih od západní vchodové arkády putti kráčí doleva. Musíme samozřejmě počítat s tím, že původní vchodová arkáda na západní straně byla posunuta o jedno travé na sever a při té příležitosti byl přesunut balustrádový pilířek sedmé arkády přenesen do osmé (na severním průčelí byl putto ze třetí arkády přenesen do páté)., Bažant 2006#., and Na pražském Belvedéru bylo nejdůležitější funkcí putti uvítat stavebníka a nasměrovat hosty k hlavnímu vchodu na západní straně. Současně měli pomocí girland navodit slavnostní atmosféru, vedle rozvěšování girland se putti věnují i objevování okolního světa. Jejich zvědavé zkoumání ptačího hnízda, ochutnávání hub a další kousky měly návštěvníka pobavit a rozptýlit. Lze uvažovat také o politické alegorii, na západní straně devátý putto šlápl na hada a osmý putto drží plaza v ruce. Tito putti přicházejí k hlavnímu vchodu do Belvedéru od jihu, tedy od Prahy, odkud také chtěl vniknout do Ferdinandovy stavby jedovatý had, kterého však putto těsně u vchodu zneškodnil. Jistě není jenom náhoda, že na východní straně pátý putto rovněž šlápl na hada přilézajícího od Prahy, těsně před východním vchodem do velkého přízemního sálu.