Olej na plátně (90, 5 x 120 cm). Figurální scéna v krajině se stromem, vpravo pod stanem trůn, na něm sedí Porsena, s korunou na hlavě, dole pod ním Mucius Scaevola ve zbroji, u trojnožky s plápolajícím ohněm, nad plameny ruka s mečem. V pozadí vojáci., Slavíček 1993#, 335., and Ve sbírce ze Sternbergu, Zásmuky, dílo doloženo 1704. Do Častolovic převedeno v roce 1949.
Střední štít hlavního průčelí budovy zdobí na stranách dva půlkruhově završené portály s malbou. Vpravo je zobrazen muž s krátkých plnovousem, na nahém těle himation, v levé ruce drží svitek (římský senátor), vlevo muž v římské zbroji, v levé ruce drží meč nad ohněm (Gaius Mucius Scaevola)., Braniš 1900#, 42., Poche 1977#, s. 203., http://www.slavnestavby.cz/stavby/stavby-ceskych-budejovic (7. 1. 2013)., and Údajně chiaroscurové obrazy od místního malíře Jana Bonanely představují sv. Rocha a sv. Floriána (Slavné stavby). Zobrazení těchto světců, zejména sv. Rocha na štítě radnice nedává smysl, ostatně tomu nenapovídají ani zobrazené atributy (nahý muž v himatiu, římský voják s mečem nad ohněm). Pravděpodobně se jedná o hrdiny z římské historie představující občanské ctnosti - římský konzul a Mucous Scaevola. Zobrazení Mucia Scaevoly odkazuje na emblematickou příručku (Boissard 1588), kde je hrdina vyobrazen s měčem nad oltářem s hořícím ohněm. Doprovází jej nápis: Pro patriâ tradit votivo Mutius igniDextram, quae patriae non bene servierat.Ut fortis reputat nullum non dulce periclum,Dum certâ cives utilitate iuvet.Patrně narážka na Horacia, Odes, 3. 2 (‘Dulce et decorum est pro patria mori’).
Pískovcová plastika v nadživotní velikosti. Stojící mužská figura v antikizující zbroji, nelá ruka pozdvižená ke sloupu portálu, pravá ruka nad plamenem ohně plápolajícího v antické trojnožce. and Kovařík 2006, 104-105.
Štukový reliéf: Scaevola (římská zbroj) se štítem v levé ruce stojí u ořícího oltáře, nad nímž drží ruku s mečem. U oltáře leží na zemi mrtvý písař (římská zbroj), kterého Scaevola omylem zabil místo etruského krále Porseny., Lejsková-Matyášová 1960#., Lejsková-Matyášová 1970#., and Ikonografický program "Bílého pokoje" tuto místnost definoval jako rodovou síň Viléma z Rožmberka, od roku 1570 nejvyššího hodnostáře českého království. Celou síň obepíná římsa v podobě řetězu řádu zlatého rouna, vysoce prestižního vyznamenání, které Vilém obdržel v roce 1585. Na severní stěně je Rožmberský a Pernštejnský znak (Polyxena z Pernštejna se za Viléma provdala v roce 1587) a dynastický charakter má i ústřední vyjev na stropě, Cornelie z dětmi. Rovněž všechny další výjevy byly inspirovány antickou římskou historií a oslavují ideu císařství. Štukatér použil jako předlohu dřevoryt Josta Ammana z Liviových dějin, které vyšlo se stejnými ilustracemi v roce 1572 a 1573.
Olej na plátně (112 x 159 cm): Mucius Scaevola (antická zbroj) pravici s mečem nad ohnem hořícím na oltáři, levicí ukazuje za sebe, na Řím. Dívá se na krále Larse Porsennu (antická zbroj), sedící ve válečném stanu. Za ním vojáci s fasces a s vojenskou standartou, v pozadí vlevo válečný stan., Togner 1999#, s. 83-84 č. 50., and Obraz se dostal do kroměřížské sbírky patrně ve druhé polovině 18. století. Kompozice obrazu opakuje schéma známé např. z obrazu Rubense a Van Dycka v Budapešti z doby před rokem 1621.
Angedenken-buch des churfürsten (!) Lothar von Trier, list s figurální scénou. and Zápisy v památníku kurfiřta a trevírského arcibiskupa Lothara Metternicha pocházejí asi z rozmezí let 1571-1595. Metternichové se stali majiteli panství Kynžvart po bitvě na Bílé hoře roku 1630, získalo jej pět synovců Lothara Metternicha, který jim odkázal i svou knihovnu, jejíž součástí pak byl i tento památník.
Štukový reliéf: Marcus Scaevola ve zbroji s mečem u pasu, pravou ruku drží v ohni na oltáři, před etruským králem Porsennou., Vlček 2001#, 384-385., and Srov. Nelahozeves, Zámek, Rytířský sál, štukové reliéfy.
Mucius Scaevola si pálí ruku. Mucius Scaevola v antické zbroji kombinované se špičatou (etruskou?) přilbou drží pravici nad ohněm zapáleným na oltáři. Rohy oltáře zdobí beraní hlavy, na něž je pověšena draperie, mezi beraními hlavami je lidský obličej zepředu s doširoka otevřenými ústy a dlouhými vlasy. Nalevo je strom, napravo palma, Bažant 2006#., and Muž kladoucí ruku do ohně hořícím na oltáři je Mucius Scaevola známý čtenářům Livia. Vedlejší výjev napravo zobrazuje Curtiův skok do propasti, který byl často zobrazován společně s Muciem. Oba výjevy byly považovány za typické pro Liviovy dějiny, a proto je nalezneme i na titulním listu z roku 1568 s dřevoryty Josta Ammana, které se těsně drží dřevorytů z prvního ilustrovaného vydání Livia publikovaného Johannem Schöfferem v roce 1531. Curtiova oběť je ve vydání z roku 1568 v centrálním medailonu a Muciův příkladný čin je vlevo dole.
Kresba na papíře, zlaceno (85 x 135 mm). Figurální scéna ve vojenském táboře, výjev se odehrává před otevřeným stanem, kde sedí u kulatého stolku s měšci a mincemi Porsena. Proti němu truhla a na podstavci nádoba s ohněm, u ní stojí Mucius Scaevola, v levé ruce kterou vkládá do plamenů drží meč. Kolem vojáci ve zbroji, v průhledu vojenské ležení., Volrábová 2007#, 78-79., and Původně byla kresba určena jako knižní ilustrace, dílo českého mistra ze druhé poloviny 16. století. Jedná se o oblíbený renesanční a barokní námět, jeden z příkladů římských ctností, příklad statečnosti a trpělivosti. Autor kresbu údajně kopíroval z grafické předlohy (Johann Ludwig Gottfried, Matthaeus Merian: Historische Chronica, oder, Beschreibung der führnemsten Geschichten so sich von Anfang der Welt bisz auff vnsere Zeitten zugetragen : nach Ausztheylung der vier Monarcheyen ... [Franckfurt?] : getruckt bey Caspar Röteln, první vyd. 1630-1634).