Příspěvek je věnován posouzení významu a možnostem využití materiálů bezpečnostních služeb bývalého komunistického režimu v Československu pro práci historiků. Zvláštní pozornost je věnována svazkům bývalé Státní bezpečnosti. Na základě vlastních zkušeností a interních norem bývalé StB autor upozorňuje na možnosti i nebezpečí studia svazků jako historického pramene. Uvádí některé konkrétní příklady zpracování svazků, odkazy na možnosti zpřístupnění, údaje o zvláštnostech archivace svazků a o problému skartací. and The article judges the importance and possibilities of using records from the secret services of the former Communist régime in Czechoslovakia in historical research. He pays particular attention to the files of the former State Security Forces (Státní bezpečnost or StB). On the basis of his own experience and the internal regulations of the StB, he points to the possible pitfalls of using StB files as historical sources. He provides several specific examples of working with the files, references to the possibilities of declassification, information about particular features of the archiving of the files, and the problem of their being shredded.
Stať představuje autora proslulé Analýzy událostí 17. listopadu, nejznámější spiklenecké interpretace československé demokratické revoluce z listopadu 1989, z málo známé stránky – jako nadaného člověka a politického vězně komunistického režimu, který strávil za mřížemi celkem osmnáct a půl roku. Miroslav Dolejší (1931–2001) byl poprvé zatčen v roce 1951 a obviněn, že ve spojení s americkým agentem zakládal ilegální mládežnické organizace za účelem provedení státního převratu. Podle autora šlo pravděpodobně o akci vyprovokovanou Státní bezpečností. Dolejší byl odsouzen na třiadvacet let, z čehož si ve vězení odseděl devět, než byl v roce 1960 propuštěn na amnestii. Poté projevil své vcelku mimořádné schopnosti: přestože nedokončil střední školu, stal se odborníkem v oboru systémového inženýrství a automatizovaných systémů řízení a členem několika vědeckých společností. Za „pražského jara“ byl aktivní ve sdružení bývalých politických vězňů K 231. V polovině sedmdesátých let se pokusil prostřednictvím bývalého novináře Eugena Vrby, který byl však sledován Státní bezpečností jako „nepřátelská osoba“, dodávat na Západ za honorář odborné články o Československu. V létě 1976 byli oba muži zatčeni. Přestože úřední posudky nebyly jednoznačné, zda inkriminované zprávy obsahovaly utajované informace, byli obžalováni z vyzvědačství a odsouzeni: Vrba na deset let a Dolejší na jedenáct let. Propuštěn byl v roce 1985, dvacet měsíců před vypršením trestu. Autor článku tvrdí, že vznik Dolejšího konstrukce, vysvětlující listopad 1989 jako spiknutí disidentů, části komunistů a zahraničních tajných služeb, byl psychologicky podmíněn tragickým osudem pisatele a dá se pochopit jako svérázné gesto satisfakce. Pro vězně z padesátých let, kteří před sebou neměli žádnou budoucnost, bylo bolestné přihlížet, jak se bývalí komunisté z Charty 77, kteří se v nejednom případě podíleli na jejich perzekuci, ujímají vysokých funkcí.V případě Miroslava Dolejšího tuto neblahou roli sehrál Vladimír Kolmistr, člen reformněkomunistického disidentského klubu Obroda a v devadesátých letech poslanec parlamentu, který jako předsesa Okresního výboru Českého svazu mládeže v Kladně v roce 1950 inicioval vyloučení Dolejšího ze studia na střední škole. Tuto událost dokládá záznam z oné vylučovací schůze, otištěný v příloze k článku, a do širších souvislostí ji uvádí historik Jaroslav Cuhra v úvodním komentáři., This article presents Miroslav Dolejší (1931–2001), the author of Analýza událostí 17. listopadu (Analysis of the Events of 17 November), the best-known conspiratorial interpretation of the democratic Czechoslovak revolution of November 1989. It does so, however, from a little known side of Dolejší, that is, as a talented man and political prisoner of the Communist régime, who spent a total of eighteen and half years behind bars. Dolejší was first arrested in 1951, and accused of working with an American agent to found an underground youth organization that would carry out a coup d’état. According to the author of the article this was probably an operation provoked by the Czechoslovak secret police. Dolejší was sentenced to twenty-three years in prison, of which he served nine before being released in the presidential amnesty of 1960. Afterwards he showed his exceptional abilities: though he had not finished secondary school, he became an expert in the field of systems engineering and automated systems of control and a member of several academic societies. During the ‘Prague Spring’ he was active in K 231 (or Klub 231, Klub bývalých politických vězňů, the Association of Former Political Prisoners). In the mid-1970s, with the help of the former journalist Eugen Vrba (1918–2004), who was under secret-police surveillance, Dolejší attempted to send academic articles about Czechoslovakia to the West, for which he would receive payment. In 1976 both men were arrested. Although the official dossiers did not state clearly whether Dolejší’s and Vrba’s reports contained sensitive intelligence, the two men were accused of spying and Vrba was sentenced to ten years in prison, Dolejší to eleven. Dolejší was released in 1985, twenty months before his sentence would have ended. The author claims that Dolejší’s analysis, which seeks to explain the events of November 1989 as a conspiracy of dissidents, Communists, and foreign secret services, was psychologically determined by the tragic fate of its author and that it is fair to see it as a particular way of seeking satisfaction for wrongs done. For men imprisoned in the 1950s, and who had thus been robbed of their futures, it was painful to see former Communists, albeit signatories of Charter 77, who had in several cases been involved in their persecution, taking up senior posts in public life. For Dolejší one such person was Vladimír Kolmistr (born 1930), a member of Obroda (Rebirth), the club of dissident reform-Communists, and then a member of the Czech Parliament (Czech National Council) in the 1990s. In 1950, as, Chairman of the Kladno District Committee of the Czech Youth Association (Český svaz mládeže), Kolmistr had instigated Dolejší’s expulsion from secondary school. Evidence of this is provided by the minutes of the meeting about the expulsion, which are also published here with an introduction by the historian Jaroslav Cuhra, putting them in the broader context., and Materiály