Na hoře Helikónu stojí Apollón (toulec, luk) uprostřed Nymf a Faunů (v lidské podobě, ale Faun napravo má rohy). Vedle Apollóna Minerva (zbroj a kopí), nahoře na stromě sedí pták (straka ?), další přilétají. Na zemi sedí čtyři personifikace řek, tři vousatí muži a žena s nádobami. Dole vlevo devět nahých Múz s hudebními nástroji, vpravo devět oblečených Píeroven, první z nich drží tamburínu., Zlatohlávek 1997#, 132, č. 64., and Rytina spojuje dva motivy: návštěvu Minervy u Múz a jejich vyprávění o pěvecké soutěži se zpupnými Píerovnami, což byly dcery makedonského krále Píera (nebyly to tedy "děti z Pírea": Zlatohlávek 1996 s. 132). Píerovny prohrály, a protože protestovaly proti verdiktu poroty složené z nymf, byly za trest proměněny ve straky. Podle Ovidiových Proměn (5, 294-678), které byly inspirací díla, Minerva navštívila Múzy na Helikónu, v Boiótii, kde Pégasos vytvořil bájný pramen a kde také došlo k soutěži s Píreovnami. V pozdější Evropě bylo sídlo Múz situováno na Parnás ve Fókidě, s nímž byly také Múzy v antice spojovány (byla zde slavná delfská svatyně Apollónova). Vico rytinu vytvořil podle desky G. G. Caraglia, autorem předlohy byl obraz Rosso Fiorentina z let 1524-27 v pařížském Louvru, kde je uchována též kopie přípravné kresby. Nápis shrnuje příslušnou pasáž z Ovidiových Proměn, "committit proelia voce" (takto se pustily v zápas) je doslovný citát druhé poloviny verše 5, 307.
Mědirytina (118 x 156 mm). Na oblaku sedí Léda, obcuje s labutí, za ní putto., Zlatohlávek 1997#, 128, č. 60., and V roce 1945 převedeno do sbírek NG ze zámku Libochovice. (vydal Antonio Salamanca ?). Variace na ztracené dílo Michelangela pro Alfonso d'Este ve Ferraře (srov. též Cornelis Bos, 1537, British Museum, London).
Mědirytina (292 x 200 mm). Lukrécie se chystá k sebevraždě. Sedí nahá na lůžku, v klíně přehozena drapérie, v pravé ruce opřené o polštář drží dýku, levá v klíně přidržuje drapérii. Za ní, stolek s toaletními potřebami a drapérií, v průhledu okno s výhledem na hory a architekturu města., Zlatohlávek 1997#, 91, č. 36., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9).
Mědiryt (205 x 130 mm). V architektonickém rámci loggie, v průhledu krajina, stojí Lukrécie, levou rukou se chystá zaboudnout dýku do hrudi., Zlatohlávek 1997#, 126, č. 58., and Do sbírek NG převedeno v roce 1949 z NM v Praze. Raffaelovu kresbu Lukrécie (1510), ovlivněnou archeologickými nálezy antických soch, přepracoval Marcantonio Raimondi (1510-1511, postava je podle Raffaela, krajina podle Lucase van Leydena), podle něhož pak Vico vytvořil mědirytinu.