Studie navazuje na předchozí autočino zkoumání české literaturu z hlediska hodnot, které se v ní odrážejí (viz Seimotic Odyssey through Czech Literature, 1997). V předkládáné studii srovnává přístup ke smrti v některých závažných dílech české literatury jak 19. a 20. století. Nejdříve srovnává pojetí smrti v Máchově Máji a Němcové Babičce a dospívá k závěru, že Němcová neprojevuje strach ze smrti jako Mácha, ale podvědomě odráží určité trauma, charakteristické pro tehdejší společnost a toto vlastní trauma projektuje do postavy vyvrženkyně Viktorky. Následně upozorňuje na neočekávanou podobnost mezi Máchou a Němcovou, a to v ohledu vztahu mezi smrtí a sexualitou. Jak Máchův hrdina, tak Viktorka hynou násilně na následky pomýleného sexuálního vztahu, podvedeni svým partnerem. Smrt je tak přímo usouvztažněna k nepřítomnosti lásky. Jediný rozdíl je v tom, že Mácha je v tomto ohledu k roli společnosti kritický, kdežto Němcová ji pasivně přijímá. V další části studie je analyzováno pojetí smrti v Nerudových Povídkách malostranských. Autorka konstatuje, že smrt je u Nerudy běžná, každodenní záležitost provázená většinou lhostejností bližních a někdy způsobená i jejich krutostí. Nemá skrytou symbolickou hodnotu jako u Máchy či Němcové. Autor prezentuje smrt jako vnější realistický pozorovatel. Závěrečná část analyzuje pojetí smrti u Bohumila Hrabala a Milana Kundery. Celkově pak dospívá k závěru, že přístup ke smrti je podmíněn jak individuální a dobovou poetikou, tak společenským systémem hodnot charakteristickým pro jistou lokalitu, dobu a společenskou vrstvu, tak osobním přístupem a zkušeností, ba i fyzickým věkem autora. Autorka upozorňuje, že když mluvíme o smrti jako sémiotické události, nevyhneme se nikdy otázce sémiotiky vypravěčova života. and This article further develops the author’s previous investigations of Czechliterature from the point of view of the values reflected in it, see for example,her Semiotic Odyssey through Czech Literature (1997). It compares theapproach to death in some important Czech works from the nineteenth andtwentieth centuries. First, she compares the conception of death in KarelHynek Mácha’s Máj (1836) and Němcová’s Babička (1855) and comes to theconclusion that although Němcová does not express fear of death like Máchadoes, she subconsciously reflects a certain trauma, characteristic of society ofthe time and projects that trauma into the character Viktorka, the outcast.She then points out the unexpected similarity between Mácha and Němcováin the relationship between death and sexuality. Both Mácha’s hero andNěmcová’s Viktorka meet violent deaths in consequence of a mistaken sexualrelationship, cheated by their lovers. Death is thus directly related to the absence of love. The only difference is that Mácha is in this respect critical ofthe role of society, whereas Němcová passively accepts it.The next part of the article analyzes the conception of death in Jan Neruda’sPovídky malostranské (1878). It argues that here death is a regular everydaymatter, usually accompanied by the indifference of the deceased’s neighboursand kin and sometimes even caused by their cruelty. It has no concealedsymbolic value as it does, by contrast, in Mácha and Němcová. Nerudapresents death as a realistic external observer.The last part analyzes the conception of death in works by Bohumil Hrabaland Milan Kundera and distinguishes between innovative values incorporatedinto different works by these two authors and values passively accepted fromthe society’s code of the time. On the whole the author concludes that theapproach to death is contingent on individual and period styles and socialvalues characteristic of a particular area, time, and social strata, as well as onpersonal approach and experience, indeed even on the age of the authors atthe time they were writing. The article points out that contemplating death asa semiotic event mandates consideration of the semiotics of the narrator’s life.