Východiskem článku (s názvem „Etika v lékařském výzkumu za účasti lidských subjektů z pohledu lékařského a filozofického“) je poukázat na vybrané aspekty, které se napříč vztahují k etice v lékařském výzkumu. Jsou to: Hippokratova přísaha jako deontologický kodex, definice lege artis, bioetika a strukturování vztahu lékaře a pacienta. Zdravotnická (lékařská) etika je považována za normativní etiku. Její normativnost vychází z pevných zásad a instrukcí, které jsou nerozlučně spojeny s aplikací vnitřní mravnosti v oblasti medicíny. Normativní etika se neustále snaží nalézat vhodné odpovědi na otázky – Co je dobré? Co je zlé? Jaké jsou mravní ideály a hodnoty všeho správného a humánního? Jaké normy jsou úzce spojeny s pocity povinnosti, odpovědnosti, správnosti, nesprávnosti, náklonnosti, úcty, lítosti…? Obecně se dá říci, že celá etika (nejenom zdravotnická/lékařská etika) stojí a padá na zásadě, že je potřeba ve vztahu k druhému člověku konat jen to, co je dobré (optimální, žádoucí), a zdržet se toho, co je zlé (neoptimální, nežádoucí). Etika lékaře, ale i dalších zdravotnických pracovníků, vychází ze vztahu „Já“ a ten „druhý.“ Jedná se o vztah mezi člověkem pomáhajícím a člověkem trpícím. Lékař o nemocného člověka pečuje, snaží se mu nabídnout (pokud je to možné) co nejlepší řešení jeho situace. Velkou pozornost zasluhuje i lékařův morální závazek jednat s pacientem jako s člověkem, který se ocitl v obtížné životní situaci. Kromě toho lékaře morálně zavazuje i to, že musí plně respektovat zásady, které odpovídají povaze pacientova onemocnění. Uvědomění si nemoci bývá u pacientů dosti velkým problémem. Cílem článku je zvýraznění křehkosti a komplikovanosti vztahu mezi lékařem a pacientem. Lékař a pacient jsou hlavními subjekty, které jsou středem pozornosti zdravotnické (lékařské) etiky. Pacient jako subjekt lékařského výzkumu vždy a za všech okolností rozvrhuje sám sebe. Lékař je sice rozhodujícím činitelem v ekvivalenčním vztahu, působí na nemocného, snaží se nemocnému vysvětlit závažnost jeho onemocnění, pokouší se nemocného přimět k samovolnému plnění základních léčebných pravidel, ale je to především pacient, který primárně rozhoduje o svém zdraví. Lékaři mají jedno obrovské privilegium – a to takové, že se snaží pomáhat lidem. Pacienti by měli lékařům důvěřovat a měli by se na ně jako na odborníky obracet ve svých zdravotních nesnázích., A solution of the article (called „Ethics in the medical research with a present of human subjects from the point of view of medical and philosophical“) is to show some chosen aspects which relate crosswise to ethics in medical search. They are: Hippocratus oath as a deontological codex, a definition lege artis, bioethics and forming a structure of a relation between the doctor and the patient. Health (medical) ethics is considered for a normative ethics. Its normativing comes out from settled rules and instructions which are inseparably connected with an application of inside morality in the area of medicine. Normative ethics tries to find adequate answers for questions – What is good? What´s bad? What are moral ideals and values of everything. What is right and human? What norms are closely connected with some feelings of duty, responsibility, accurancy, incorrectness, inclination, esteem, regret…? Generaly speaking, the whole ethics (not only health/medical ethics) stands and falls down on the principle, that there is a great need in the connection to other person to do only what is good (optimal, necessary) and delay what is bad (unoptimal, unnecessary). The doctor´s ethics, but ethics of other health service assistants, comes out from a relationship „Me“ and „the other.“ It is so called relationship of a helping man and a suffearing one. The doctor takes care of an ill person, tries to ofer (if it is possible) the best solution of his/her situation. A great attention deserves the doctor´s moral obligation, to act with a patient as a man who is in a difficult life situation. Except of this, the doctor is obliged to respect principles that correspond patient´s health disease. Realization of the disease is quite large problem of the patients. The emphasis of delicacy and complexity of doctor´s and patient´s respects are the aim of the article. The doctor and the patient are the main subjects who stand in the centre of view of health (medical) ethics. The patient, as a subject of a medical search, always and at any circumstances distributes himself or herself. The doctor is admittedly determining element of his/her disease, tries to make an ill patient to self – filling of the basic cure rules, but first of all it is the patient who primarily decides about his/her health. The doctors have a large privilege – and that is – to help people. The patients should believe the doctors and they should turn to them in their health problems., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura 24
The text called „The Principles of Medical ethics – 1st part“ is the beginning „enter“ to problem of medical ethics principles. The principles have their irreplaceable place in medical ethics. It isn´t possible to talk about principles without a connection with norms (rules), institutions and limits. A concept norm started to use for signing what is morally right until 19th century. Norms work in the society as regulators of peoples´ actions containing orders, prohibitions or permissions. Moral norms will never stop mens´ exceeding. Of course, there can be given reasons and justification with re-calling to the values like (freedom, life, health…) or there can be general principles (dignity, justice…). Only reasonable and justified moral norms can establish another expectations in human subjects. The text is oriented on principles of medical ethics. The doctor naturally has to know four basic principles of medical ethics. He has to know theoretical and practical level of these principals. Holding norms and principles are necessary part of doctor´s practice. There are beautiful examples of materialization of principles of medical ethics - fifteen principles given in „The European Charter of Medical Ethics.“ Principles contained in it come out of four basic principles of medical ethics. This important document was agreed by the representatives of medical chambers on the Greek island Kos on 10 June 2011., Pavlína Zímová, Jana Zímová, and Literatura 20