Na ocelové čepeli rychtářského meče je vyleptána Spravedlnost stojící na zeměkouli, v pravé ruce meč, v levé váhy. Na pochvě stříbrné kování se Spravedlností, v pravé ruce váhy, v levé meč přes rameno, stojí na zeměkouli nesené lvem, vedle štítek s nápisem IVSTITIA 1547. and Hlobil, Perůtka 1999#, č. 475.
Podoba kašny s postavou Caesara v antické zbroji je známá pouze z obrazu z roku 1623 zobrazujícím zázrak sv. Pavlíny (obraz odcizen, existuje jenom kopie (VMO 0 4438/D51)., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 35., and Podle středověkého mýtu byla Olomouc založena Juliem Caesarem, v 16. století mýtus šířili olomoučtí humanisté.
Kresba olůvkem (190x300mm). Návrh dvou alegorických sousoší - postava ženy s úlem, částečně pokryta včelami, dvojice žen s rohem hojnosti., Togner 2003#, 69-79., and Ze souboru kresebných návrhů na výzdobu zahrady a sala terreny v Kroměříži od A. M. Lublinského, původně cca 500 listů, se dochovalo cca 100 kreseb, které jsou jeho autorskými díly. V tomto případě jde patrně o kopii jeho návrhu.
Románská budova přiléhala na severní straně ke kostelu, nejdůležitější částí byl dvoupodlažní reprezentační objekt se dvěma vchody nad sebou v jižním průčelí. V obou patrech byly rozlehlé místnosti s trámovým stropem, v menších západních místnostech obou pater byl koutový krb (údajně bohatě zdobený). V patře dochována sdružená okna - arkády, s bohatou výzdobou., Bažant 2003#, 49-53., and Kapitulu při kostele sv. Václava dal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík (v úřadě v letech 1126 - 1150). Řemeslníky přivedl z ciziny. Vznikl nový typ reprezentačního sídla, kapitulní dům. Velkorysé otevření architektury do okolního prostoru prozrazuje středozemní inspiraci. Stavebník se s takovým typem staveb seznámil během svých diplomatických cest (Jeruzalém, Řím). Antická inspirace je tu patrná v celku i v detailech stavby. Okna-arkád, kde nacházíme rysy odvozené přímo z antických římských staveb . Krycí desky hlavic sloupů nejsou čtvercové, jak bylo doposud v českých zemích zvykem, ale po antickém způsobu jsou konkávně vykrojeny, přičemž uprostřed vykrojení je plastická roseta, navíc mají desky po antickém vzoru okosené rohy. Spojení hlavic s vysokými náběžníky, motivy na sloupcích a ostěních a celkové provedení bylo odvozováno z jižní Francie, nebo z klasicizujího proudu porýnské provenience. Otevřeně antikizující stavební články podobné olomouckým se poprvé objevují okolo 1100 v Emilii, především v Modeně, a vyznačují se tím, co je charakteristické i pro Olomouc - článkoví je zpracováno téměř jako volná plastika, jeho objem je do hloubky silně narušen. Z Emilie se nový styl dostal do Lombardie a brzy se ze severní Itálie rozšířil do záalpské Evropy, tedy i do Francie, Porýní a zejména do Saska, kde převládl již během první poloviny 12. století. Nejstarším dokladem jeho rozšíření do záalpské Evropy je sochařská výzdoba Špýrského dómu (Špýr II). Množství dochovaných fragmentů reliéfů pocházejících patrně rovněž z huti činné na olomouckém dómu a kapitule dokazují bohatství původní výzdoby, nejpozoruhodnější je reliéf s knížetem a biskupem, možná sv. Václav a sv. Vojtěch, fragment reliéfu původně zobrazujícího patrně klanění tří králů a fragment reliéfu s řadou duchovních. Obdobné palmety jako v biskupském paláci v Olomouci pocházející snad ze stejné dílny byly nalezeny i v biskupském hradu Mělice a v kostele sv. Petra a Pavla v Bernarticích ve Slezsku.
Zesnulý je zobrazen vleže. Na sobě má antikizující zbroj a kulatý antický římský štít, vedle něj sedí spící genius s uvadlou ratolestí v ruce., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 286, obr. s. 383., and Zesnulý je zbrojí a a géniem smrti připodobněn k antickému Římanovi patrně v souvislosti o humanistické fikci o založení Olomouce Juliem Caesarem a Moravanech jako potomcích Markomanů.
Zesnulý v rytířské zbroji, fyziognomie výrazně individualizována, ačkoliv reliéf vznikl 16 let po smrti zobrazeného., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 259, obr. s. 274., and První náhrobní reliéf s individualizovabnou fyziognomií.
Portál se sloupovou edikulou, korintské sloupy jsou baňaté, dolní část tvoří koule a válcová část s kanelami. Na dříku sloupu je bohatá výzdoba tvořená volně visícími vegetabilními motivy a vojenskými trofejemi. Na zalamovaném kladí bohatá reliéfní výzdoba, nad kladím bohatě profilovaná římsa. Pozadí edikuly tvoří dva vodorovné ornamentální pásy vně sloup s kandelábrovou ornamentikou a ornamentální pás v nadpraží, uprostřed s destičkou s nápisem 1564. Střední část je konvexně prohnutá, na zešikmených stranách rozety spojené stuhou, archivolta portálu s profilovaným ostěním, na vrcholu voluta s listem, v podhledu kazety s rozetami. Na portále je datum 1564, které se však vztahuje na dvouramenné schodiště s lodžií. Portál vznikl v souvislosti s přestavbou radnice v roce 1526., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 110, obr. s. 196., and Patrně dílo italského kameník z Lombardie. Analogie: Prostějov, portál staré radnoce; Vídeň, portál kostela sv. Salvátora (1520-1530); Pardubice, portál zámku; Doubravník, portál kostela
V 1. patře bočního štítu budovy je v klasicistní nice umístěna alegorická socha v životní velikosti zobrazující ženu v kontra postu, oděnou do volné splývavé drapérie. V pozvednuté pravé ruce drží květinový věneček. Levou rukou u těla přidržuje šaty a další atribut. Není vyloučeno, že socha představuje Flóru. Přepsat podle sebe. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 16
Sochařská výzdoba budovy Grandeho hudební školy (dnes nájemní dům). Popis: Výzdobu je možno popsat po menších celcích. Jedná se o portrétní bystu Ludwiga von Beethovena v nadpraží vstupního portálu. V nice v prvním patře je umístěna alegorická socha hudby, která může představovat Apollóna, Orfea, jedno ze sedmera svobodných umění aj. Polooděná mužská postava, životní velikosti v kontra postu s rozevlátou drapérií, drží v levé ruce lyru opřenou o předloktí. Pohled směřuje, přes pravou ruku s kynoucím gestem, směrem dolů doprava k divákovy, který přichází z centra města.65] Hlava je bezvousá, s kratšími kudrnatými vlasy. Fasáda budovy je dále zdobena reliéfy s motivy hudebních nástrojů. Nad druhým patrem se nachází na fasádě vypouklé zrcadlo, v barokizujícím rámu, ozdobeném rostlinnými motivy s uvedeným letopočtem. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 42
Náhrobek rodiny Riedel - Horstentreuovy. Na kamenném soklu, opatřeném patkou a korunní římsou, je na přední straně nápis se jménem rodiny. Na tomto podstavci je umístěna socha mladé ženy, možná antické bohyně, zobrazena v mírně podživotní velikosti stojící v kontra postu. Postava je oděna do zřasených vícedílných šatů. Levou ruku má pozvednutou. Ruka je v zápěstí ulomena a chybí, takže nevíme, zda-li něco držela nebo vyjadřovala nějaké gesto. Pravá ruka, držící knihu, je rovněž ulomena, je volně položena vedle sochy. Po pravé straně je umístěna stojící tyč, která je ve vrcholu ulomená, takže nevíme čeho násadou byla. Před pravou nohou postavy je umístěn kamenný blok zpracovaný jako přírodní kámen. Památka se dochovala v poškozeném stavu, levá ruka je v zápěstí ulomena a ztracena. Pravá ruka je ulomená, zachovala se a leží u nohou sochy. Hůl - násada je zlomen a ztracena. Socha je pokryta nestejnoměrnou vrstvou nečistot a řasou. Z dochovaného stavu není možné určit, koho postava zobrazuje. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 34