Chebský hrad během staletí prošel několika stavebními úpravami, nicméně si částečně zachoval původní románskou podobu. Je jedinou ukázkou císařského sídla (falce) u nás. Jeho stavbu zahájil římský císař Fridrich I. Barbarossa roku 1179. Ve stavbě pokračoval na počátku 13. století Fridrich II. Z původní stavby dochována dvojitá hradní kaple sv. Erharda a Uršuly, Černá věž a část palácové zdi s pětidílnými románskými okny., Bažant 2000#, 74., and Německý císař Fridrich Barbarossa (1125/6?1190), byl jedním z nejaktivnějších obnovitelů říše římské. Jeho kulturní politika obrácená k antické minulosti zanechala významnou památku i na území Čech. Z výstavného hradu, který si v Chebu postavil, je vedle Černé věže nejlépe dochována kaple z doby před rokem 1188. Věž i kaple měly na výtvarnou kulturu tehdejších Čech velký vliv. Věž na první pohled zaujme bosovaným zdivem, jež se explicitně hlásilo k antickému dědictví a bylo jedním z atributů štaufské architektury, který v českých zemích zapustil hluboké kořeny. Architektonická plastika chebské kaple byla badateli odvozena z horního Rýna a Alsaska a je jednoznačně antikizující, hlavice sloupů jsou bohatě zdobeny figurální plastikou, mezi níž vyniká masturbující muž ztělesňující zlo, jeden z prvních aktů ve středověkém umění. Sochařská dílna činná v chebské palácové kapli ovlivnila výzdobu kostela sv. Mikuláše a Alžběty v Chebu, kde v letech 1210?1220 vznikly hlavy zdobící západní portál, především však byla velkou inspirací pro architekturu v Čechách, zejména západních.
Perspektivní obraz palácového průčelí s postavami, v pozadí krajina a město., Homolka 1985#, 273., and První perspektivní zobrazení architektury v nástěnném malířství českých zemí.
Stavebník Ladislav Černohorský z Boskovic (1455-1420). Z původního zámku dochován portál průjezdu do nádvoří s nápisem datovaným 1492, po demolici zámku přenesen do ohradní zdi na jihu. Edikulový portál s kanelovanými korintskými sloupy, antická forma zjednodušena: polosloupy bez entasis, kanelury narážejí přímo na hlavice, hlavice jen plošně dekorovány, kruhový záklenek se zařezává do pravoúhlého ostění. Architráv zastoupen pouze náběžníky. Nahoře římsa s vejcovcem. I nápis gotická residua (M v podobě H), přechodná raně renesanční podoba kapitály., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 99, s. 182., and Zjednodušená podoba portálu, jenž je ze stejné doby dochován v Tovačově.
Románská budova přiléhala na severní straně ke kostelu, nejdůležitější částí byl dvoupodlažní reprezentační objekt se dvěma vchody nad sebou v jižním průčelí. V obou patrech byly rozlehlé místnosti s trámovým stropem, v menších západních místnostech obou pater byl koutový krb (údajně bohatě zdobený). V patře dochována sdružená okna - arkády, s bohatou výzdobou., Bažant 2003#, 49-53., and Kapitulu při kostele sv. Václava dal postavit olomoucký biskup Jindřich Zdík (v úřadě v letech 1126 - 1150). Řemeslníky přivedl z ciziny. Vznikl nový typ reprezentačního sídla, kapitulní dům. Velkorysé otevření architektury do okolního prostoru prozrazuje středozemní inspiraci. Stavebník se s takovým typem staveb seznámil během svých diplomatických cest (Jeruzalém, Řím). Antická inspirace je tu patrná v celku i v detailech stavby. Okna-arkád, kde nacházíme rysy odvozené přímo z antických římských staveb . Krycí desky hlavic sloupů nejsou čtvercové, jak bylo doposud v českých zemích zvykem, ale po antickém způsobu jsou konkávně vykrojeny, přičemž uprostřed vykrojení je plastická roseta, navíc mají desky po antickém vzoru okosené rohy. Spojení hlavic s vysokými náběžníky, motivy na sloupcích a ostěních a celkové provedení bylo odvozováno z jižní Francie, nebo z klasicizujího proudu porýnské provenience. Otevřeně antikizující stavební články podobné olomouckým se poprvé objevují okolo 1100 v Emilii, především v Modeně, a vyznačují se tím, co je charakteristické i pro Olomouc - článkoví je zpracováno téměř jako volná plastika, jeho objem je do hloubky silně narušen. Z Emilie se nový styl dostal do Lombardie a brzy se ze severní Itálie rozšířil do záalpské Evropy, tedy i do Francie, Porýní a zejména do Saska, kde převládl již během první poloviny 12. století. Nejstarším dokladem jeho rozšíření do záalpské Evropy je sochařská výzdoba Špýrského dómu (Špýr II). Množství dochovaných fragmentů reliéfů pocházejících patrně rovněž z huti činné na olomouckém dómu a kapitule dokazují bohatství původní výzdoby, nejpozoruhodnější je reliéf s knížetem a biskupem, možná sv. Václav a sv. Vojtěch, fragment reliéfu původně zobrazujícího patrně klanění tří králů a fragment reliéfu s řadou duchovních. Obdobné palmety jako v biskupském paláci v Olomouci pocházející snad ze stejné dílny byly nalezeny i v biskupském hradu Mělice a v kostele sv. Petra a Pavla v Bernarticích ve Slezsku.
Panovnický palác byl budován jako monumentální obytné královské sídlo. Původní stavba se nedochovala, podle archeologických nálezů byla vytvořena její rekonstrukce., Bažant 2000#, 75, obr. 31., and Palác má atributy antikizujících tendencí v umění 11. - 12. století. Monumentální měřítko bylo jedním z nejdůležitějších antických kulturních atributů. Zpočátku se projevil v budování církevních staveb (baziliky) a posléze i budováním panovnického sídla. Královský palác dokončený Vladislavem II. představuje syntézu fortifikačních prvků francouzských (pětiboké věžice na jižní fasádě) a italských (tři vysoké štíhlé věže). Stavba sice byla započata již Soběslavem v roce 1135, ale palácová kaple byla vysvěcena až v roce 1182 a komplex byl dokončen v roce 1185. Za Vladislava byl především zbudován hlavní sál o impozantních rozměrech 32 x 9 metrů, což je tolik, kolik měřila celá hlavní budova olomoucké kapituly dokončená roku 1141. Touto stavbou se do Prahy dostává monumentální obytná architektura. O výjimečnosti pražského paláce jednoznačně vypovídá to, že jeho hlavní sál byl větší než sály paláců německého císaře v Chebu (24,5 x 9,8) i v Bamberku (22 x 12). Zvnějšku stavby se reprezentační prostory ohlašovaly pěti trojdílnými sdruženými okny, která shlížela na Prahu pod Hradem. Jejich vyznění bylo umocněno tím, že při pohledu z města byl královský palác začleněn zhruba doprostřed dlouhého hradního opevnění, hned vedle jižní hradní brány s věží. Vladislav II. chtěl, aby se Praha vyrovnala tehdejším evropským metropolím, a do značné míry se mu to podařilo.
Třípatrový palác obrácený k městu je zbudovaný z hladce otesaných a neomítnutých kvádrů. V posledním patře je jedna velká místnost, ostatní patra jsou rozdělena na dvě místnosti sklenuté již bez gotických žeber, s výjimkou druhého patra, které je v úrovni gotického Vladislavského sálu, a proto místnosti mají síťovou klenbu. Pravidelné vnitřní rozdělení se odráží v průčelí, typizovaná okna všech tří pater mají společné osy a jsou umístěna ve stejné rovině, výjimku tvoří zdvojená okénka schodiště na východní fasádě. Na fasádě jsou podle antických vzorů jednotlivá patra jsou oddělena římsami, které tvoří podnož pravoúhlých oken s kamenným křížem. Na fasádě obrácené k městu je kříž vertikálně zdvojen. V profilaci ostění oken dominuje neklasický úprvek - překřížený oblý prut., Krčálová 1989#., and První obytný palác v českých zemích v antickém stylu. Inspirací mohl být římský palác Palazzo Venezia z let 1455-1467, jenž v době vzniku Ludvíkova křídla sloužil jako papežská rezidence.