Mince s portrétem císaře a řecky psaným nápisem., Lutovský 2001#, 302., and Archeologický nález z lokality Mikulčice (bazilika), hrob č. 480.Doklad importu byzantských mincí, ražených v 9. století, na Velkou Moravu. Zlatá mince byla nalezena v ústech dospělého muže. Zvyk, vkládat do hrobu minci minimální hodnoty, jako drobnou odměnu Charónovi za převoz do podsvětí, je starořecký. V nejvyšších společenských vrstvách na Moravě by mohl být zaveden prostřednictvím Byzance. Přesto, že tato souvislost není jednoznačně potvrzena, v této době je to doklad velmi vzácný, každopádně by mohl tento nález souviset s těsnějším navázáním kontaktů Velkomoravské říše s Byzancí. Roku 863 vyslal na žádost Rastislava byzantský císař Michal III. (856 - 867) křesťanskou misii k moravským Slovanům (Konstantin a Metoděj).
Na fasádě jsou v úrovni štítu rozmístěny iluzivní imitace architektonických prvků - bosování, vejcovec, perlovec, motiv kandelábru. Na pravé straně jsou v dolní části štítu arkády zdobené kandelábrovým ornamentem s groteskní tváří vousatého starce, v levé arkádě žena a muž. Z figurálních sgrafit mezi okny patra je zachován jenom trubač na pravé straně fasády označený jako Gregor.
Zesnulý ve zbroji stojí, pravici na meči, v levici drží nápisovou pásku, u nohou štítonoš., Homolka 1985#, obr. na s. 216., and Jeden z prvních sochařských portrétů v renesančním umění českých zemí.
Kamenný náhrobek Viléma z Ilburka s vysokým figurálním reliéfem. Zesnulý ve zbroji stojí, pravici na meči, v levici drží nápisovou pásku, u nohou štítonoš., Homolka 1985#, obr. na s. 216., and Jeden z prvních sochařských portrétů v renesančním umění českých zemí.
Vstupní portál s medailony s reliéfními bustami. Dům je z let 1510-1512, na dvoře otevřená lodžie přestavěná koncem 16. století. and Poche 1977#, s. 417.
Na stěně kaple náboženské výjevy, začleněn do nich portrét Jana mladšího z Lobkovic s manželkami, v pozadí pohled na Horšovský Týn se zámkem and Jedna z nejstarších městských vedut v umění českých zemí.
Na stěně mariánské kapličky Starého paláce nástěnná malba s podobiznami. Jindřich IV. z Hradce se modlí spolu se svými třemi manželkami (Alžběta ze Šternberka, Anežka z Cimburka, Magdalena z Gleichenu) k P. Marii., #, and Zobrazený má portrétní rysy a je zobrazen ve větším měřítku, než bylo až do té doby obvyklé.
V jižním křídle je na východní straně velká síň, jedna z hlavních reprezentačních prostor vily. Pod stropem je po celém obvodu zdi dochován pruh nástěnné malby. Na každé stěně je ve dvou obdélnících oddělených květinou ve váze úponka s plody a květy na modrém pozadí. Květinové vázy jsou rovněž v rozích. V úponkových vlysech jsou namalována iluzivní kruhová okna s modrou oblohou. Okny do sálu nahlížejí muži a ženy, z nichž jsou vidět jenom busty. Na západní stěně je nalevo vousatý muž s přilbou na hlavě v plášti sepjatém na prsou a žena s vlasy svázanými v uzel v plášti s kožešinovým límcem (jsou od sebe odvráceni). Na severní stěně je nalevo vousatý muž v turbanu a tunice s ozdobným lemem, napravo je zobrazen k němu obrácený vousatý muž s přilbou na hlavě a trojúhelníkem přes rameno, jedná se tedy o architekta. Na východní stěně je nalevo vousatý mladík v plášti sepjatém na prsou (na hlavě má korunu?) a napravo dívka v plášti sepjatém na rameni (jsou obráceni k sobě). Na jižní stěně je nalevo dívka s dlouhými vlasy a nízkým kloboučkem na hlavě a napravo žena s šátkem na hlavě, který jí splývá na záda, je zobrazena v tříčtvrtečním pohledu. Architekt představoval buď tvůrce vily, jehož jméno neznáme, nebo nějakého slavného představitele této profese. V úvahu přichází Paolo della Stella nebo Bonifác Wolmut. Gryspek minimálně od roku 1540 zastupoval panovníka v jednání s královskými architekty (APH, DK č.i. 43 kart. 1.). V roce 1884 Sedláček (1905, 114) nalezl v zámku celou řadu fragmentů vnitřní výmalby, byly zde místnosti s malbami krajin s architekturou a figurami, dále namalované architektonické články (vlys a triglyfy s metopami) a v jedné místnosti byly nade dveřmi nakresleny tulipány. and Jeden z prvních dokladů zábavné mystifikace v rezidenční architektuře českých zemí. Iluzivně namalovaná okna s postavami nahlížejícími do sálu sugerují představu vysoko umístěného ochozu, který obíhá okolo celého obvodu stavby. Takový ochoz s okny do sálu těsně pod stropem skutečně existoval ve Vladislavském sále královského paláce v Praze, který tu tak mohl být připomenut. Postavy navíc patrně představovaly konkrétní osobnosti, protože se mezi nimi nachází i architekt, jehož profese je jednoznačně určena pomocí úhelníku (snad Paolo della Stella nebo Bonifác Wolmut). Ze Sedláčkova popisu vyplývá, že na Kaceřově se rovněž nacházela místnost, jejíž stěny byly iluzivně prolomeny malbou zobrazující krajinu se stavbami a figurami, jedna z prvních v českých zemích. Podle tohoto popisu se tu rovněž nacházel jeden z prvních dokladů namalovaného architektonického článkoví v interiéru a jedno z vůbec nejstarších zobrazení tulipánu v evropském umění.
Malby ve třech místnostech věže. Portrét Karla IV. na stěně spojující oratoř s kapitulním kostelem P. Marie, v soukromé oratoři (původní kaple P. Marie) votivní obraz Madony s Karlem IV. a Annou Svídnickou, dekorace jižní stěny kostela P. Marie., Bažant 2000#, 153-154., and Hlavní úlohou portrétu panovníka byla oslava vladaře a jeho rodu. Na karlštejnských freskách se Karel IV. objevuje velmi často jako donátor. Na stěně spojující soukromou oratoř, kapli P. Marie v tzv. Kostelní věži, s kapitulním kostelem je portrét Karla IV. v životní velikosti - císař tak byl trvale přítomen bohoslužeb hradní kapituly založené 1357. V Karlově soukromé oratoři je zobrazena Madona s adorujícím Karlem IV. a Annou Svídnickou. Obraz je zajímavý tím, že nezobrazuje pouze panovnický pár při soukromé bohoslužbě, ale vyjadřuje Karlovu tezi o božském původu jeho moci, čímž měla být zajištěna jak jeho nezávislost na papeži, tak pokračování jeho dynastie na císařském trůně. Císař a císařovna klečí se sepjatýma rukama, které berou do svých rukou P. Marie (královniny) a Ježíš (královy). Toto gesto bylo odvážnou inovací, neboť byl do sakrálního kontextu uveden prvek převzatý ze soudobé světské praxe, gesto totiž stvrzovalo udílení léna. Svědky této investitury není na karlštejnské fresce nikdo menší než sv. Petr a Pavel, kteří jsou zobrazeni po straně niky. Na protilehlé straně oratoře je zobrazen další Karlův portrét zdůrazňující jeho nikým nezprostředkovaný vztah k císařské hodnosti, je zde totiž zobrazen výše zmíněný dvojportrét císaře a královny-matky uctívající kříž, jenž evokuje schéma "exaltatio crucis" císaře Konstantina a sv. Heleny. V kapitulním kostele P. Marie na jižní stěně v horním pásu sv. Trojice adorovaná Karlem IV. s manželkou, ve středním pásu jsou ostatkové scény: Karel získává od francouzského dauphina (?) relikvii dřeva kříže a dvou trnů z Kristovy koruny, Karel IV. získává od Pierra de Lusignan (?), jeruzalémského a kyperského krále relikvii a konečně Karel u svého ostatkového kříže. Nejbližší analogie těchto zobrazení najdeme v Benátkách, v zobrazeních příběhu získání relikvie Sv. Marka na mozaikách baziliky sv. Marka. Na východní stěně kostela P. Marie na Karlštejně jsou v řadě proroků figury prvních dvou manželek Karla IV. Vedle těchto explicitních portrétů jsou na karlštejnských malbách kryptoportréty, což byl antický žánr, který byl obnoven teprve ve 13. století. Již výše byla řeč o zobrazení Karla IV. jako Konstantina Velikého, v okenním výklenku kaple Sv. Kříže z doby před rokem 1367 je zobrazen jako nejmladší z králů, Baltazar, ve scéně Klanění tří králů. V této souvislosti je nutné rovněž zmínit kryptoportrét Karla IV. jako kněžského krále Melchisedeka ve Vyšehradském antifonáři a kryptoportrét dcery Karla IV. a manželky rakouského vévody Albrechta III., Alžběty, jako Madony (Vídeň, soukromá sbírka).