Dnes Útvar hlavního architekta Prahy. Budova vybudována ve 3. čtvrtině 16. století stavebníkem Ondřejem Teyflem z Kinsdorfu, 1589 prodána Jiřímu Bořitovi z Martinic, v 1. čtvrtině 17. století úprava za Jaroslava Bořity z Martinic (pozdně renesanční štíty a jeho znak na portálu). Další úpravy 1649 za Barbory z Vřesovců (vdova po Jaroslavovi B.), v roce 19712 objeveny na průčelí malby: asi všechny s biblickými náměty (Samsonovy skutky: Pam.Arch.XXXVII., 47; Ochrana památek 1961, 35), další malby v nádvoří. V interiéru malované dřevěné záklopové stropy, mezi jiným též figury. Existuje kreslířská kopie výzdoby kazetového stropu ze 43 oddílů (sál v severním křídle mezi schodištěm a domácí kaplí. kolorované perokresby Felixe A. M. Weitenbergera (1835-1836, Staletá Praha IV, 1969, 119-125; VI, 1973). and poche, Preiss 1973#, s. 28, 136, obr. 14.
Nástěnná malba: po levé straně vchodu do kaple stojící nahý Adam, vpravo stojící nahá Eva., Vlček 2000#, s. 273-275., and Dnešní Martinský palác dal původně postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu, pozdější vlastník, Jaroslav Bořita z Martinic, jej dal přestavět. Po roce 1617 vznikla výzdoba fasády nádvoří a také výzdoba zdí v interiéru. Nástěnná malba u vchodu do kaple je inspirována rytinou Albrechta Dürera Adam a Eva (1504). Obě stojící postavy na jeho rytině jsou zachyceny v kontrapostu, v pózách odpovídajících antickému kánonu. Postava Adama je inspirována helénistickou sochou Apollóna (později nazývaného Belvedérský). Je to římská mramorová kopie, patrně podle bronzového originálu vytvořeného řeckým sochařem Leócharem (kolem 330 př. Kr.).
Palác dal původně postavit Ondřej Teyfl z Kinsdorfu, po roce 1580 zahájil přestavbu Jiří Bořita z Martinic. Sgrafitová výzdoba na hlavním a dvorních průčelích kombinuje biblické výjevy s mythologickým vyobrazením. Na východní stěně velkého nádvoří v úrovni 1. patra:, Vlček 2000#, s. 273-275., and Herkulovy skutky.
Výzdoba stropů čtyř místností na námět příběhů z antické mytologie. Temperové malby na plátně, které je napnuto na dřevěnou konstrukci a vsazeno do štukového rámu na stropě. Na stropě hlavního sálu: čtyři výjevy podle Homéra: Paridův soud, Únos, Dobytí Tróje a útěk Aenea, Anchise a Ascania z hořící Tróje. Ve vedlejší místnosti: báje o Faethónovi: Klymené posílá Faethóna k otci Héliovi, Faethón v pokleku prosí Hélia o zapůjčení slunečního vozu, Faethón řídí čtyřspřeží, Faethonův pád, matka a Héliovny oplakávají jeho smrt. Další dvě místnosti: Chronos osvobozuje Pravdu, Jupiter a Juno., Poche, Preiss 1973#, s. 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.
Socha Herkula (kyj) bojujícího s Hydrou stojí na podstavci ve vodní nádrži kašny., Vlček 1999#, 261-264., and Patrně se jedná o kopii původní plastiky, autor dosud nebyl určen.
Hlava v Městském muzeu (viz arch.plast.hlava klečícího muže), originál na fasádě věže, uvnitř, kopie odlitek na Pražském hradě ve Starém Paláci(?) and Vlček 1999#, ?s. 120.?
Dům na dnešním Vackově náměstí, na místě Nové radnice, původně palác neznámého šlechtice, stržen 1905, tehdy zachované malby při asanaci poškozeny, jen část sejmuta a předána do Muzea hl.m.Prahy. Nad přízemní síní zhruba čtvercového půdorysu se ve druhém patře rozprostírala sálová komnata, okenní špalety zdobeny malbami. Z cyklu šesti figur se dochavaly jen tři. Ve třetím okně: dva korunovaní muži (mladý král s korunou na kadeřavých vlasech a dlouhým plnovousem, v pravé ruce liliové žezlo; starší král poškozen), žena (královna, protějšek staršího krále s částí zachovaného nápisu). Doměnka, že jde o Václava I., Přemysla Otakara II. a Kunhutu Štaufskou, manželku Václava. Nápis snad svědčí pro Konstatina - tedy jde snad o cyklus slavných postav světových dějin. and Poche, Preiss 1973#, s. 123-124.