Bronzová plastika: nahý Herkules rozkročený, levicí přidržuje hlavu Hydry, pravicí se napřahuje s kyjem. and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že Vriesův Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy. Postoj Herkula lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve druhé čtvrtině 16. století. Výjev s Herkulem a hydrou pojal obdobným způsobem Paolo della Stela na reliéfu pro císaře Ferdinanda I. (Praha, Belvedér, Herkules a Hydra). Monstra, s nimiž Herkules bojoval, symbolizují zlo.
Kresba perem (18,5 x 14 cm): nahý Herkules rorzkročený, v pravici kyj, v levici šaty., Fučíková 1997#, 99, I/317, and Patrně příprava pro sochu, nebo reliéf s herkulovským tématem. Vries vytvořil sochu se stejným námětem, ale pojatým zcela jinak, již okolo roku 1603 (Paris, Louvre, Herkules a Nessos ).
Bronzové sousoší: nahý Herkules (kyj) bojuje s Kentaurem, na jehož hřbetě sedí nahá žena. U Herkulových nohou vlk či liška a antikizující nádoba (oinochoe)., Prag um 1600#, I, č. 68., and Určenín sochy není známé, na Vriesově kresbě (Dresden, Staatliche Kunstsammlungen inv. n. C 1961-152) je sousoší prezentováno jako dekorace kašny, na rubu je italský nápis "socha je čtyři stopy vysoká a stojí 3000 florinů." Zvíře a nádoba měly patrně symbolickou funkci, vlk mohl evokovat Herkulovu zuřivost a liška Kentaurovu proradnost, ani v jednom případě se však s touto interpretací neshoduje očividná skleslost a pasivita zvířete.
Bronz (162, 5 cm): nahý bezvousý Herkules stojí rozkročen s kyjem přes rameno, v levé ruce opřené o bok drží jablka. Úponka vyrůstající z pařezu mezi jeho nohama mu kryje genitálie, o pařez je opřený roh hojnosti., Fučíková 1997#, 49, I/133, and Dílo je inspirováno antickým typem odpočívajícího Herkula (e.g. Řím, Palazzo dei Conservatori), motiv ruky s jablky Hesperidek je citátem z Hercula Farnese, ale Vriesova kompozice se jako celek nedrží žádného dochovaného vzoru. Socha pochází ze schodiště domu čp. 14-I. v Celetné ulici v Praze, původně byla patrně určena pro zahradu Valdštejnského paláce v Praze.
Kresba perem (29, 8 x 14, 9 cm): nahý Herkules rozkročený, šaty přehozené přes pravou ruku, otáčí se dozadu, v pravici před sebou drží jablka, v levici za zády kyj., Fučíková 1997#, 99, I/316, and Patrně studie pro pražskou sochu Herkula (Praha, NG, Vries, Stojící Herkules).
Bronzový reliéf (59, 5 x 84 cm): Rudolf II. v antické zbroji sedí na koni, v pravé ruce drží maršálskou hůl a palmovou ratolest, druhou rukou obdarovává nahé Malířství (paleta se štětci). Vedle ní Sochařství (kladivo a soška Fortuny) a Architektura (úhelník a kružítko), obě nahé. Za nimi oblečené personifikace svobodných umění: Poesie (kniha), Hudba (trumpeta), Úraníá, Múza hvězdářství (sférický astroláb), Filosofie (vousatý muž s vavřínovým věncem na koni). Vepředu nalevo Vltava - nahý muž s nádobou, z níž vytéká voda, opřený o lva, symbol českého království. Napravo nahá Fama se dvěma trubkami, pod kopyty Rudolfova koně leží Nevědomost. Nad Rudolfem orel s věncem, na pilastru v pozadí monogram R. II. s korunou. Nalevo v pozadí kruhový chrám se sochou (Minerva), nahoře znak Kozoroha. Napravo Herkules (kyj, lví kůže) pronásleduje Fauna, symbol požitkářství. Na pravém okraji voják s koněm., Prag um 1600#, II, č. 539, and Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění. Hlavním pramenem pro Augustovo spojení se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil.