Nástropní malba. Ve štukovém rámu figurální scéna v krajině na břehu řeky. V popředí Herkules (lví kůže, luk) střílí na kentaura, který prchá, s Deianeirou na zádech, v řece., Audyová 2005#, 17-19, 52-75; Togner 2010#, 64-66., and Autor se inspiroval některým z ilustrovaných vydání Ovidiových Metamorfóz (tisky podle předloh J. W. Baura).
Bronzová soška (79, 9 cm): na zemi leží poražený kentaur Nessos, Herkules kentaura překračuje a odnáší si manželku Déianeiru., Prag um 1600#, I, č. 62, and Socha je dochována v dalších třech exemplářích (Paris, Louvre; Amsterdam, Rijksmuseum; Kansas City, Museum of Fine Arts). Jeden exemplář byl kdysi součástí pražských sbírek Rudolfa II. Podnětem ke vzniku sousoší bylo o rok mladší dílo z pražských císařských sbírek zobrazující stejný námět od Huberta Gerharda, kterého Rudolf II. zjevně pozval do Prahy. Obě sochy byly variací na sochařský typ vytvořený Giambolognou. Expresivní výraz Vriesova Nessa byl ovlivněn antickým hellénistickým sochařstvím zprostředkovaným vatikánským Laokoontem, kterým se inspiroval rovněž Gerhard.
Nástěnná malba: nad hlavním vchodem do rotundy je zobrazena krajině s Herkulem a Nessem. Na břehu řeky Herkules střílí z luku na kentaura Nessa unášejícího Déianeiru. Ve vodě u břehu dva vousatí Tritóni, v oblacích dovádějící putti., Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 131-135., and Ikonografické schéma Tencalla převzal z rytiny Johanna Wilhelma Baura (Baur 1641), nebo podle některé z jejích pozdějších kopií. Na začátku 19. století přemalováno (F. Přeček, G. Schmidt).
Bronz (82 x 50 x 37 cm): nahý Herkules překračuje ležící tělo přemoženého kentaura Nessa, v náručí drží nahou manželku Déianeiru., Fučíková 1997#, 47, I/123, and Vries se k tématu později vrátil ( viz kresba z let 1615-1620): Budapest, SM, Vries, Herkules a Nessos)
Olejomalba na plátně (257 x 195 cm). Výjev v krajině, v popředí kentaur, na jeho hřbetě vypírajícíc se žena. V dálce za dvojicí malá postava Herkula., Daniel, Prohaska 1995#, 82-85., and Obdobně zobrazená scéna únosu Herkulovy družky byla vytvořena v autorově dílně v Bologni v letech 1620-1621, v sérii výjevů na námět Herkulových činů pro vilu La, Ferdinanda Gonzagy. Nessus isnpirován postojem Láokoónta. Ve sbírce Pražského hradu obraz doložen od roku 1685.
Mědiryt (211 x 180 mm). V popředí na zemi ležící mužský akt, drží velkou nádobu, sklání hlavu k zemi. Vedle něho stojí Herkules, střílí z luku na kentaura, který unáší Deianeiru. v ruce drží drapérii., Zlatohlávek 1997#, 98, č. 40., and Pochází ze sbírky v zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Mědiryt podle Rossa Fiorentina ze série Šest Herkulových skutků. Mědiryt podle Rossa Fiorentina ze série Šest Herkulových skutků. V ikonografii Herkulových hrdinských činů bylo zobrazováno celkem 18 obrazů. Těchto šest výjevů jsou činy které patřily jednak mezi 12 hlavních skutků které hrdina dostal od mykénského krále (Eurystheus) a šest menších skutků, které Řekové nazývali Parerga. Epizodu převyprávěl Ovidius (kniha 9).
Ve štítě budovy tympanon s figurální štukovou výzdobou: kentaur cválající doleva, unáší Deéianeiru, po pravé straně Herkules, střílí na dvojici z luku., Šámal#, II (2007), 329-330., and Budova byla sídlem Pražských ostrostřelců, zobrazení Herkula střílejícího na kentaura je narážkou na střelecké dovednosti investorů.