Cílem výzkumu bylo ověřit vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním. Výzkumný soubor sestával z 355 studentů Sakarya University v Turecku. 201 z nich byly ženy, 154 muži a průměrný věk byl 20,2 roku. Škála 2X2 výkonové orientace a škála sebeznevýhodňování byly použity jako míry. Vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním byly zkoumány pomocí korelační analýzy a mnohonásobné regresní analýzy. Výsledky ukázaly, že sebeznevýhodňování korelovalo pozitivně s cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím a negativně s cíli přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím. Podle výsledků regresní analýzy bylo sebeznevýhodňování predikováno cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím. Dále se ukázalo, že cíle přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím predikovaly sebeznevýhodňování negativně. Cíle přikročit k učení/vyhýbat se učení a přikročit k výkonovým situacím/vyhýbat se výkonovým situacím vysvětlily 69 % rozptylu sebeznevýhodňování., The aim of this research was to examine the relationships between achievement goal orientations and self-handicapping. The sample of study consists of 355 university students from Sakarya University, Turkey. 201 participants were female and 154 were male, the mean age was 20.2. The 2X2 Achievement Goal Orientations Scale and the Self-handicapping Scale were used as measures. The relationships between achievement goal orientations and self-handicapping were examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results showed that self-handicapping correlated positively with learning-avoidance and performance-avoidance goals and negatively with learning-approach and performance-approach goals. According to regression results, self-handicapping was predicted positively by learning-avoidance and performance-avoidance goals. Further learning- approach and performance-approach goals predicted self-handicapping in a negative way. Learning-approach/avoidance and performanceapproach/ avoidance goals have explained 69% of the variance in self-handicapping. The results should not be generalized either to all university students or to other student population. Secondly, as correlational statistics were utilized, no definitive statements can be made about causality. And last, the data are self-reported., Ümran Akin., and Obsahuje seznam literatury
Stať analyzuje Freudovu méně známou práci Projekt vědecké psychologie a pokouší se ukázat, že v kontextu jeho psychoanalytických prací se jedná o zcela ojedinělý počin. Freudův Projekt je především snahou založit teorii lidské mysli, jež by měla empirickou oporu v neurofyziologii (psychofyzice), která v té době dominovala vědeckému výzkumu, a mohla vysvětlit elementární klinické poznatky. Stať představuje základní principy takto pojaté neurofyziologie mysli, rozlišuje tři funkčně odlišné typy neuronů, resp. neuronových sítí a soustřeďuje se na Freudovo chápání pojmu vědomí na úrovni neurofyziologického výkladu. Cílem je ukázat, že Freudův přístup k teorii vědomí anticipuje některé pozdější neurovědecké poznatky, připomíná hledání neurofyziologických korelátů vědomí, má některé charakteristiky emergentismu a někteří současní, zvláště neuropsychoanalyticky orientovaní autoři, nacházejí v tezích Projektu řadu styčných bodů se současným neurovědeckým výzkumem., The paper analyzes Freud's little-known manuscript Project for a Scientific Psychology and attempts to show that in the context of his psychoanalytic issues the Project is completely unique piece. Freud's aim here is to establish a theory of human mind, which would be empirically supported by neurophysiology (psychophysics) prevailing in the scientific research at that time and could explain the fundamental clinical knowledge. First the basic principles of his concept of neurophysiology of mind are introduced, three functionally distinct types of neurons and neuronal networks distinguished, and then Freud's understanding of the concept of consciousness at the level of neurophysiological interpretation is articulated. The aim is to show that Freud's approach to the theory of consciousness anticipates some of the later neuroscientific knowledge. It reminds us a quest for neurophysiological correlates of consciousness and has some characteristics of emergentism. Some contemporary, especially neuropsychoanalytically minded authors find in the theses of the Project number of points common to the current neuroscientific research., Michal Polák., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cíle. Studie se zabývá vztahem mezi morálními a sociálními normami vztahujícími se k nečestnému chování, četností výskytu školního podvádění a způsoby, jimiž žáci toto své chování omlouvají. Soubor. Soubor zahrnoval 438 žáků osmých a devátých tříd ze šesti základních škol v jižních Čechách. Respondenti byli dotazováni, jak často se ve škole chovali způsobem, jenž se dá vnímat jako podvádění, na míru jejich souhlasu s normami vztahujícími se k podvádění stejně jako k čestnému jednání, a na akceptaci různých důvodů omlouvajících školní podvádění. Hypotézy. Byly ověřovány následující hypotézy: 1. teoretické koncepty „morálního vyvázání se“ i „neutralizace“ reflektují obdobný kognitivní proces racionalizace vlastního nečestného jednání; 2. omluvy na kognitivní úrovni pomáhají žákovi zvládat rozpor mezi normativně požadovaným chováním a jeho skutečným chováním. Statistická analýza. K ověření hypotéz byla použita faktorová analýza a strukturní modelování. Výsledky. V případě školního podvádění mají žáci odlišný postoj k opisování a ke klamání., a2_ Z hlediska teorie domén, kdy domény představují oblasti různého uvažování nad situacemi, spadá opisování žáků do konvenční domény, zatímco klamání spíše do morální domény uvažování. Empiricky bylo potvrzeno, že ve vztahu k omlouvání školního podvádění reflektují morální vyvázání se i neutralizace obdobný kognitivní proces, který může být označený jako morální neutralizace. Žáci navíc používali morální neutralizaci ke zvládání případného rozporu mezi tím, jak „by se měli chovat“, a tím, jak „se chovají ve skutečnosti“, jenom ve vztahu ke klamání, tj. morální doméně. Žáci neměli potřebu morálně neutralizovat opisování. Morální normy neovlivňovaly četnost podvádění a klamání přímo, ale jenom nepřímo, přes morální neutralizaci. Schvalování školního podvádění (opisování i klamání) bylo silnějším prediktorem jeho četnosti, než souhlas s morálními normami požadujícími čestné jednání. Shoda navrhovaných modelů s naměřenými daty byla dobrá. Omezení studie. Studie je omezena na věkovou skupinou starších žáků (12–16 let) a typ školy, pro kterou byly dotazníky morální neutralizace i typů podvádění vytvořeny, jakož i ochotou žáků pravdivě vypovídat o svém nečestném chování (self-report)., b1_ Objectives. The study deals with the relationship between moral and social norms related to dishonest behavior, frequency of cheating, and the ways in which pupils make excuses for the scholastic cheating. Subjects and methods. Survey among early adolescents (N = 438) was focused on determining the frequency of scholastic cheating, on the degree of acceptance of the standards relating to cheating, the moral standards requesting honest behavior, and the acceptance of different reasons for the self-justification of scholastic cheating. Hypotheses. The following hypotheses were tested: 1) the theoretical concepts of “moral disengagement” and “neutralization” in relation to justifying scholastic cheating reflect similar cognitive process; 2) justifying on the cognitive level helps students to cope with the discrepancy between the desired normative behavior and their actual behavior. Statistical analyses. Factor analysis and structural modeling were used to verify this hypothesis. Results. It was confirmed that, in terms of scholastic cheating, students have a different attitude towards copying answers and lying., b2_ According to the Moral domain theory (domains represent areas of different thinking about situations) pupil’s copying of answers falls in the conventional domain, while lying belongs to the moral domain. Our study gave empirical evidence about the overlap between moral disengagement and the neutralization techniques linked to scholastic cheating justification. Moreover the structural models confirmed that moral neutralization is a mechanism to help the student manage a discrepancy between how “I should behave” and how “I actually behave” only in relation to laying, i.e. moral domain. The copying of answers is probably not clearly classified by pupils themselves as conduct endangering their positive self-portrait, so they have no reason to selfjustify it. Moral norms influenced the frequency of individual cheating only indirectly through the mediation of neutralization. The approval of cheating was a stronger predictor of cheating frequency than the agreement with moral standards requesting honest behavior. Study limitation. The study is limited to early adolescents (12–16 ages) and the type of school for which the moral neutralization and the scholastic cheating questionnaires were created, and also linmited by self-reported method of data collection., Jana Vrbová., and Obsahuje seznam literatury
Studie se zabývá konstruktem osobních cílů z pohledu zkoumání motivace. Popisuje vývoj tohoto konstruktu zejména v posledních dvaceti letech. Osobní cíle jsou popisovány jako generický konstrukt, který zahrnuje i řadu dalších obsahově podobných dřívějších termínů (personal project, life tasks, personal strivings). Hlavním přínosem tohoto konstruktu je komplexní pohled na vztah mezi motivací, osobností a chováním jedince v sociálním kontextu. Při diskusi těchto vztahů jsou osobní cíle představeny jako víceúrovňový konstrukt; je popsána rovina obsahu cílů a rovina procesu usilování o cíle. Text věnuje pozornost otázkám shody osobních cílů s „já“ (self-concordance), roli autonomie cílů, konfliktům cílů a multifinalitě cílesměrných aktivit. Další část se věnuje metodologickým otázkám zkoumání osobních cílů. V závěru je diskutována otázka stability osobních cílů a možnosti odvozovat ze způsobu hodnocení osobních cílů osobně specifické způsoby volby cílů a vztahování se k nim., The study deals with the construct of personal goals from the point of view of research in motivation. The development of this construct especially in last two decades is described. Personal goals are described as a generic construct including also some further similar former terms (personal project, life tasks, personal strivings). The main benefit of this construct is the complex perspective of relations among motivation, personality, and behavior of individual in the social context. While discussing these relations personal goals are presented as multilevel construct, the level of goal content and the level of the process of goals striving are described. The paper pays attention to problems of goal selfconcordance, to the role of goals autonomy, conflicts of goals, and to the multi-finality of goal directed activities. Further part of the paper is devoted to methodological questions of personal goals research. In the conclusion, the question of personal goals stability and the possibility to derive personally specific ways of goals selection and striving are discussed., Iva Stuchlíková, Yvona Mazehóová., and Obsahuje seznam literatury
Ako emócie ovplyvňujú rozhodovanie, je dôležitou otázkou, pretože (nielen) pri najdôležitejších rozhodnutiach v živote sú emócie prítomné. Doterajší výskum sa zameriaval skôr na rolu negatívnych emócií, preto je cieľom článku zvýrazniť rolu, ktorú zohrávajú pri rozhodovaní pozitívne emócie z hľadiska ich situačných vplyvov, ako aj určitých dispozičných charakteristík osobnosti, ako sú kognitívny štýl či schopnosť regulovať emócie, pretože ľudia, ktorí dokážu svoje emócie regulovať žiaducim spôsobom, sú vo výhode. Prvá časť štúdie sa venuje vzťahu medzi emóciami a kognitívnymi procesmi a špecifickému vplyvu pozitívnych emócií na rozhodovanie. V druhej časti je predstavených niekoľko možností interakcie pozitívnych emócií a osobnosti a možné dopady na rozhodovanie. Na záver sú sumarizované zistenia, ktoré naznačujú, že využívanie emócií ako informácie pre rozhodnutia prináša skôr pozitívne dôsledky pre život človeka., How emotions influence decision making is an important question because emotions are present not only in the most important decisions in the life. The previous research concentrated rather on the role of negative emotions and that is why the goal of the paper is to counterpoint the role played by positive emotions in decision making from the position of its situational influences as well as particular dispositional personality characteristics like cognitive style or ability to regulate emotions because people who are able to regulate their emotions in the desirable way have an advantage. The first part of the study is devoted to the relation between emotions and cognitive processes and the specific influence of positive emotions on decision making. In the second part, several alternatives of interaction of positive emotions and personality and possible impacts on decision making are presented. In the conclusion, the findings indicating that making use of emotions as information for decision making brings rather positive consequences for human life are summarized., Vladimíra Čavojová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Kriticko-přehledová studie má čtyři části. V první části autoři charakterizují koncepční přístupy klinické psychologie od jejích počátků v 19. století až po její současný stav. Rozlišují tři oblasti klinické psychologie: psychopatologii, psychoterapii a psychodiagnostiku. S oporou o odbornou literaturu upozorňují na jednostrannost toho koncepčního proudu v klinické psychologii, který se odehrává ve zdravotnických zařízeních a vyučuje se v akademických institucích: staví na analogii s medicínou, akcentuje nemoc a psychopatologii. Ve druhé části charakterizují vznik a proměny pozitivní psychologie a rozlišují její čtyři podoby: 1. pozitivně psychologické pohledy na člověka a z nich odvozené příslušné výzkumy probíhající už od počátku 20. století, 2. pozitivně-psychologické hnutí, které vystoupilo na veřejnost na přelomu 20. a 21. století, 3. zjednodušující pojetí hlásané některými příznivci, jež je mediálně manipulativní a bývá často propojeno s komerčními aktivitami, 4. pozitivně psychologické přístupy a výzkumy. Uvádějí, že kritika zaznívá vůči třetí a do značné míry i vůči druhé podobě pozitivní psychologie., a2_Autoři shromáždili celkem 20 kritických výhrad vůči pozitivní psychologii, zejména proti představitelům její „první vlny“. Ve třetí části studie přibližují (s oporou o dostupnou literaturu) snahy některých psychologů doplnit klinickou psychologii o prvky pozitivní psychologie. Tyto snahy se obvykle označují jako pozitivní klinická psychologie. Čtvrtá část studie ukazuje, jak prvky pozitivní psychologie mohou obohatit psychodiagnostiku v rámci klinické psychologie., The critical overview study has four parts. In the first one, the authors characterize the conceptual approaches of clinical psychology since its beginnings in the 19th century till its contemporary state. They differentiate three areas of clinical psychology: psychopathology, psychotherapy, and psychodiagnostics. With support in professional literature, they warn about one-sidedness of conceptual stream in clinical psychology that takes place in medical institutions and is taught in academic institutions: it builds on the analogy with medicine, accentuates the illness and psychopathology. In the second part, the authors characterize the origin and transformations of positive psychology, and they differentiate its four forms: 1. positive psychological views on humans and corresponding studies derived from them going on since the beginning of 20th century, 2. positive psychological movement that appeared in public on the turn of 20th and 21st century, 3. simplifying conception proclaimed by some supporters, which is media manipulative and is often interconnected to commercial activities, 4. positive psychological approaches and studies., The authors state that criticism is heard against the third and to considerable measure also against the second form of positive psychology. They gathered in total twenty critical objections against positive psychology, especially against representatives of its „first wave“. In the third part of the study, they give insight into (relying on available literature) the effort of some psychologists to top up the clinical psychology by the elements of positive psychology. These efforts are usually labeled as positive clinical psychology. The fourth part of the study shows how the elements of positive psychology can enrich psychodiagnostics in the framework of clinical psychology., Jiří Mareš, Marek Preiss,David Skorunka., and Obasahuje seznam literatury
a1_Cíle. Propoziční hustota (PH), psycholingvistické měřítko, koreluje s kognitivní kapacitou ve starším věku. Tato studie zjišťuje rozdíly v propoziční hustotě v orálních výpovědích na téma z nedávné minulosti u osob zdravých a s mírnou kognitivní poruchou (MKP). MKP je v současnosti přijímána jako prodromální stádium Alzheimerovy nemoci (AN). Soubor. Soubor zahrnoval 33 osob s MKP a 32 zdravých kontrol (průměrný věk 73 let). Obě skupiny byly vyrovnané, a to co do věku a úrovně dosaženého vzdělání. Dle očekávání se lišily v skóru MMSE, který je považován za zjednodušené vyjádření úrovně kognitivního stavu. Hypotézy. Nižší PH byla očekávána u osob s MKP, neboť úkol zatěžoval vybavení z novopaměti. Přičemž obtíž se zapamatováním nových informací, a tedy i vybavením z novopaměti, je jedním z jádrových symptomů AN., a2_Analýza a výsledky. Průměrná propoziční hustota u pacientů s MKP činila 48,74 % (sm. odch. 5,78), u kontrolního vzorku seniorů bez kognitivních poruch to bylo 53,06 % (sm. odch. 4,56). Studentův t-test prokázal statisticky významný rozdíl mezi skupinami (p < 0,001). Cohenovo d 0,83 reprezentuje velký efekt příslušnosti ke skupině. Omezení. Nejpodstatnějším omezením této studie je heterogenita diagnostické jednotky MKP. Dalším omezením byla neznalost premorbidní kognitivní úrovně zdravých kontrol, proto je možné, že v kontrolní skupině byly osoby s již počínající kognitivní poruchou, jež byla při jednorázovém vyšetření nezachytitelná., b1_Objectives. It has been shown that propositional density (PD), which roughly corresponds to the number of ideas expressed in a text of given length, is related to cognitive performance in the older age. The present study investigated differences in propositional density in oral language production between healthy seniors and patients with mild cognitive impairment (MCI). MCI is generally accepted as a prodromal stage of Alzheimer’s disease (AD). Sample and setting. The sample included 33 MCI persons and 32 healthy controls (mean age 73 years). The groups were equivalent as for the age and education. As expected, there was a significant difference between Mini-Mental State Examination (MMSE) scores between the groups, with MMSE being a simplified measure of their cognitive status. Hypotheses. Lower PD was expected in MCI persons, as the task required recent past recall which is considered one of the early deficiencies in early AD and MCI due to AD., b2_Statistical analysis. Mean PD across groups was compared using the independent samples t-test. Results. Mean propositional density in MCI persons was 48,74% (SD 5,78), and in healthy controls 53,06% (SD 4,56). The difference was statistically significant (p<0,001). Cohen’s d 0,83 represents a large effect size for the group difference. Study limitations. The main limitation is the heterogeneity of the MCI group. Also, the detailed cognitive status of the healthy controls is unknown. Thus the group could include persons with some cognitive impairment which has not been detected yet., Hana Štěpánková, Filip Smolík, Martin Vyhnálek, Tomáš Nikolai, Karolína Horáková, Markéta Niederlová., and Obsahuje seznam literatury
a1_Cíle. Cílem této studie bylo: a) ověření diagnostické kvality jednotlivých položek Edinburgh Handedness Inventory (EHI) a b) určení vhodného počtu kategorií preference ruky v dětské populaci. Soubor. Celkem 366 účastníků (178 chlapců a 188 dívek) náhodně vybraných ze základních škol v Praze participovalo na této studii. Věk dětí se pohyboval od 8 do 12 roků a žádný z účastníků nevykazoval intelektové ani jazykové nedostatky. Statistická analýza. Rating scale model byl použit pro hodnocení diagnostické kvality jednotlivých položek v inventáři. Příslušný počet kategorií preference ruky na základě výsledků EHI byl stanoven pomocí analýzy latentních tříd. Chi-kvadrát testy a vnitrotřídní korelační koeficient byly použity pro další vyhodnocení získané kategorizace preference ruky., a2_Výsledky. Byly identifikovány dvě položky (zametání koštětem a otevírání krabice), které porušují Raschovy vlastnosti Rating scale modelu. Dále byly zjištěny dvě skupiny dětí, které jsou charakteristické konzistentním použitím buď pravé, nebo levé ruky (praváci a leváci) a skupina s nekonzistentní preferencí (nevyhranění). Výsledky studie naznačují, že hodnoty laterálního kvocientu LQ = 0 ± 60 a LQ = 0 ± 70 lze doporučit pro zařazení jedince do skupiny nevyhraněných. Omezení studie. Ve studii nebylo hodnoceno, zdali preference indikovaná v dotazníku odpovídá preferenci při reálně prováděných činnostech. Použití formátu odpovědí se třemi kategoriemi by mohlo být považováno za další omezení, jelikož původně navrhovaný nástroj využívá pět kategorií., b1_Objectives. The aim of this study was: a) to verify the diagnostic quality of the Edinburgh Handedness Inventory (EHI) items and b) to determine an appropriate number of hand preference categories in a children population. Sample and setting. A total of 366 participants (178 boys and 188 girls) randomly selected from elementary schools in Prague, Czech Republic participated in this study. Children’s age ranged from 8 to 12 years and none of the participants has reported any intellectual or language deficiencies. Statistical analysis. Polytomous item response theory model (Rating scale model) was used to evaluate the diagnostic quality of particular items in the inventory. Appropriate number of handedness categories based on the EHI results was determined using latent class analysis. Chisquare tests and intra-class correlation coefficient were used for further evaluation of the obtained handedness categorization., b2_Results. Two items (using a broom and opening a box) that violated the Rasch properties of the Rating scale model were identified. Two classes that were characterized by the predominant use of either right or left hand (right-handers and left-handers) and a class with inconsistent hand-preference (mixed-handers) were stated. Results of the study suggest that values of laterality quotient LQ=0±60 and LQ=0±70 could be recommended for assigning individuals into the mixed-handedness class. Study limitation. It was not assessed whether self-reported hand preference is in accordance with the real hand preference for the EHI items/ activities. Using a response format with three categories could be seen as another limitation since the originally proposed instrument utilized five categories., Martin Komarc, Ivana Harbichová, Jiří Tichý., and Obsahuje seznam literatury