Cílem výzkumu bylo ověřit vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním. Výzkumný soubor sestával z 355 studentů Sakarya University v Turecku. 201 z nich byly ženy, 154 muži a průměrný věk byl 20,2 roku. Škála 2X2 výkonové orientace a škála sebeznevýhodňování byly použity jako míry. Vztahy mezi výkonovou orientací a sebeznevýhodňováním byly zkoumány pomocí korelační analýzy a mnohonásobné regresní analýzy. Výsledky ukázaly, že sebeznevýhodňování korelovalo pozitivně s cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím a negativně s cíli přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím. Podle výsledků regresní analýzy bylo sebeznevýhodňování predikováno cíli vyhýbat se učení a vyhýbat se výkonovým situacím. Dále se ukázalo, že cíle přikročit k učení a přikročit k výkonovým situacím predikovaly sebeznevýhodňování negativně. Cíle přikročit k učení/vyhýbat se učení a přikročit k výkonovým situacím/vyhýbat se výkonovým situacím vysvětlily 69 % rozptylu sebeznevýhodňování., The aim of this research was to examine the relationships between achievement goal orientations and self-handicapping. The sample of study consists of 355 university students from Sakarya University, Turkey. 201 participants were female and 154 were male, the mean age was 20.2. The 2X2 Achievement Goal Orientations Scale and the Self-handicapping Scale were used as measures. The relationships between achievement goal orientations and self-handicapping were examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results showed that self-handicapping correlated positively with learning-avoidance and performance-avoidance goals and negatively with learning-approach and performance-approach goals. According to regression results, self-handicapping was predicted positively by learning-avoidance and performance-avoidance goals. Further learning- approach and performance-approach goals predicted self-handicapping in a negative way. Learning-approach/avoidance and performanceapproach/ avoidance goals have explained 69% of the variance in self-handicapping. The results should not be generalized either to all university students or to other student population. Secondly, as correlational statistics were utilized, no definitive statements can be made about causality. And last, the data are self-reported., Ümran Akin., and Obsahuje seznam literatury
Záměr. Ačkoli je autenticita důležitým pojmem v mnoha druzích psychoterapie, zabývalo se jí překvapivě málo empirických výzkumů. Žádný výzkum zatím nezjišťoval vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím. Cíl výzkumu. Cílem výzkumu bylo prozkoumat vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím. Účastníci výzkumu. Účastníky bylo 294 univerzitních studentů, kteří vyplnili sadu dotazníků zahrnující i škálu autenticity a škálu sociálního bezpečí a spokojenosti. Metoda. Vztah mezi autenticitou a sociálním bezpečím byl hledán pomocí korelační analýzy a vícenásobné regresní analýzy. Výsledky. Výsledky ukazují, že prediktory sociálního bezpečí jsou přijímání vnějších vlivů a sebeodcizení a autentický život. Výsledky jsou ve světle literární zdroji. Omezení. Účastníky výzkumu byli univerzitní studenti a výzkumná data tvoří subjektivní výpovědi. Další výzkum by měl zjistit vztahy mezi proměnnými. Měly by být použity vícečetné analýzy, umožňující porozumět směru působení proměnných., Background. Authenticity which is an old and important concept within humanistic theory and many kinds of psychotherapy, surprisingly little empirical research has focused on it (Sheldon, 2009). No previous investigation has examined the relationships between authenticity and social safeness. Purpose. The purpose of this research is to examine the relationship between authenticity and social safeness. Participants. Participants were 294 university students who completed a questionnaire package that included the Authenticity Scale and the Social Safeness and Pleasure Scale. Method. The relationship between authenticity and social safeness was examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results. According to results, social safeness was predicted negatively by accepting external influence and self-alienation and positively by authentic living. Results were discussed in the light of literature. Limitations. Participants were university students and the data reported in this study are limited to self-reported data. Future studies should be made in order to generate a more solid relationship and multiple methods should be used to provide better understanding of directionality., and Seydi Ahmet Satici, Recep Uysal, Ahmet Akin.
Prediktivní vliv sebelitování na sebeznevýhodňování u tureckých univerzitních studentů Východiska. V rostoucím počtu výzkumů bylo zjištěno, že větší sebelitování je spojeno s větší psychologickou a kognitivní pohodou. Lze předpokládat, že sebelitování může hrát důležitou roli v sebeznevýhodňování, přičemž různé dimenze sebelitování mohou hrát různé role. Nicméně žádný výzkum zatím nezkoumal možné souvislosti mezi těmito proměnnými. Cíl. Cílem výzkumu bylo prozkoumat vztah mezi sebelitováním a sebeznevýhodňováním. Účastníci. Výzkumu se zúčastnilo 408 univerzitních studentů, 201 (49%) žen a 207 (51%) mužů), studujících různé obory v pregraduálních programech na pedagogické fakultě univerzity Sakarya v Turecku. Metoda. Jako míry byly použity škály sebelitování a sebeznevýhodňování. Vztahy mezi sebelitováním a sebeznevýhodňováním byly zjišťovány korelační analýzou a mnohonásobnou regresní analýzou. Výsledky. Korelační analýza poukázala na negativní vztah faktorů sebelitování: laskavost k sobě, běžná lidskost a dbalost a pozitivní vztah faktorů sebelitování: sebeposouzení, izolace a přehnaná identifikace, k sebeznevýhodňování. Podle výsledků regresní analýzy bylo sebeznevýhodňování pozitivně predikováno sebeposouzením, izolací a přehnanou identifikací. Běžná lidskost negativně predikovala sebeznevýhodňování. Sebelitování vysvětlilo 51% rozptylu sebe znevýhodňování. Omezení. Získané výsledky by neměly být zobecňovány jak na univerzitní studenty, tak na jiné studentské populace, protože data byla sbírána pouze na univerzitě Sakarya v Turecku. Data o sebelitování a sebeznevýhodňování jsou omezena na subjektivní výpovědi a nevyužívala kvalitativní míry těchto proměnných., Background. A growing body of research has found that higher self-compassion is associated with greater psychological and cognitive well-being. Therefore self-compassion can be considered as playing an important role on selfhandicapping, while different dimensions of self-compassion may play different roles. However there is no research that investigated the possible links between these variables. Purpose. The purpose of this research was to examine the relationship between self-compassion and self-handicapping. Participants. Participants were 408 university students – 201 (49%) were female and 207 (51%) were male – who enrolled in various undergraduate programs at Sakarya University Faculty of Education, Turkey. Method. The Self-compassion Scale and the Self-handicapping Scale were used as measures. The relationships between self-compassion and self-handicapping were examined using correlation analysis and multiple regression analysis. Results. In correlation analysis, self-kindness, common humanity, and mindfulness factors of self-compassion were found negatively and selfjudgment, isolation, and over-identification factors of self-compassion were found positively related to self-handicapping. According to regression results, self-handicapping was predicted positively by self-judgment, isolation, and over-identification. Further common humanity predicted self-handicapping in a negative way. Self-compassion has explained 51% of the variance in self-handicapping. Limitations. The results obtained in this study should not be generalized either to all university students or to other student populations, since the data were collected at just one campus in Sakarya University, Turkey. Also the data reported here for self-compassion and self-handicapping are limited to self-reported data and did not use a qualitative measure of these variables., Ümran Akin, Ahmet Akin., and Obsahuje seznam literatury