The design and evaluation of algorithms for adaptive stochastic control of the reservoir function of a water reservoir using an artificial intelligence method (learned fuzzy model) are described in this article. This procedure was tested on the Vranov reservoir (Czech Republic). Stochastic model results were compared with the results of deterministic management obtained using the method of classical optimisation (differential evolution). The models used for controlling of reservoir outflow used single quantile from flow duration curve values or combinations of quantile values from flow duration curve for determination of controlled outflow. Both methods were also tested on forecast data from real series (100% forecast). Finally, the results of the dispatcher graph, adaptive deterministic control and adaptive stochastic control were compared. Achieved results of adaptive stochastic management were better than results provided by dispatcher graph and provide inspiration for continuing research in the field.
Kinetic and equilibrium studies of adsorption of arsenates As(V) were investigated in four soils from Slovakia. Using experimentally obtained adsorption isotherms of arsenates, the effect of selected soil properties on its adsorption was studied. The rate of As(V) adsorption was evaluated by three simple kinetic models: Elovich equation, modified Freundlich isotherm and pseudo-second order equation. It can be stated from experimentally obtained and calculated data that an increase in the initial As(V) concentration in solution resulted in a drop in the rate of As(V) adsorption and an increase in the time necessary for an attainment of the adsorption equilibrium. Results from equilibrium studies of As(V) adsorption fitted well to the Freundlich isotherm. The comparison of Freundlich coefficient kF with selected soil properties showed that capacity of particular soil for As(V) retention increased with increasing calcium carbonate content in given soil. The relation between CaCO3 content and kF coefficient was supported by highly positive correlation of dependence kF vs CaCO3, with R2 = 0.868. and Na štúdium rýchlosti adsorpcie arzeničnanov As(V) a ich adsorpčných izoteriem boli použité štyri vzorky pôd. Pomocou experimentálne získaných adsorpčných izoteriem As(V) bol sledovaný aj vplyv niektorých pôdnych vlastností na rozsah adsorpcie As(V). Rýchlosť adsorpcie As(V) bola zhodnotená použitím troch jednoduchých rýchlostných rovníc: Elovichovej rovnice, modifikovanej Freundlichovej izotermy a kinetickej rovnice pseudo-druhého poriadku. Namerané a vypočítané výsledky zo štúdia rýchlosti adsorpcie dokumentujú, že s rastúcou počiatočnou koncentráciou As(V) vo vodnom roztoku sa adsorpčná rýchlosť znížila a čas potrebný na dosiahnutie adsorpčnej rovnováhy sa zvýšil. Experimentálne získané adsorpčné izotermy As(V) veľmi dobre vyhovovali Freundlichovej adsorpčnej izoterme. Zo sledovaných chemických a fyzikálnych vlastností pôd mal na koeficient kF najväčší vplyv obsah uhličitanu vápenatého (CaCO3). Vzťah medzi obsahom CaCO3 a koeficientom kF sa potvrdil vysoko pozitívnou koreláciou (R2 = 0,868).
Due to renaturalization of trained watercourses, the capacity of the channel is often reduced. This paper deals with influence of non-symetrical obstacles placed into channels of small trained streams upon flow characteristics. In the framework of hydraulic research on aerodynamical model, four types of obstacles of various shape were used. An evaluation of their influence on total channel resistance in dependence on depth of flow and a spacing of the obstacles is presented. and Vlivem revitalizačních zásahů do upravených vodních toků zpravidla dochází ke zmenšení kapacity koryta. Předkládaný článek se zabývá vlivem nesymetrických revitalizačních prvků, vkládaných do upravených koryt malých vodních toků, na charakter proudění. V rámci fyzikálního výzkumu na aerodynamickém modelu byly použity 4 typy prvků, které různým způsobem zasahovali do průtočného profilu. V tomto článku je zhodnocen jejich vliv na celkové odpory koryta v závislosti na hloubce proudění a vzdálenosti prvků.
In his book Individuals P. F. Strawson writes that ‘both the Cartesian and the no-ownership theorists are profoundly wrong in holding, as each must, that there are two uses of ''I'', in one of which it denotes something which it does not denote in the other’ (p. 98). I think, by contrast, that there is a defensible ''Cartesian materialist'' sense, which Strawson need not reject, in which I (=df. the word ''I'' or the concept i) can and does denote two different things, and which is nothing like the flawed Wittgensteinian distinction between the use of I ''as object'' and the use of I ''as subject''. I don’t argue directly for the ''two uses'' view, however. Instead I do some preparatory work. First I criticize one bad (Wittgensteinian or ''Wittgensteinian'') argument for the ''only one use of I'' view. Then I offer a phenomenological description of our everyday experience of ourselves that leads to an attack on ''corporism''-the excessive focus on the body in present-day analytic philosophy of mind., Ve své knize Jednotlivci PF Strawson píše, že ,,jak karteziánští, tak teoretici bez vlastnictví jsou naprosto špatní v držení, protože každý musí, že existují dvě použití,, I '', v jednom z nich označuje něco, co neoznačuje v ostatních “(str. 98). Naproti tomu si myslím, že existuje obranný ,,karteziánský materialistický'' smysl, který Strawson nemusí odmítat, ve kterém I (= df. Slovo ,,I'' nebo pojem i) lze a označuje dvě různé věci, a které není nic takového jako chybný Wittgensteinův rozdíl mezi použitím I 'jako objektu' a použitím I 'jako předmětu'. Nehledám však přímo na pohled ,,dvou použití''. Místo toho dělám nějaké přípravné práce. Nejprve kritizuji jeden špatný (Wittgensteinův nebo ,,Wittgensteinův'') argument pro ,,jediné použití I''. Pak nabízím fenomenologický popis našich každodenních zkušeností, které vedou k útoku na ,,korporismus'' - nadměrné zaměření na tělo v současné analytické filozofii mysli., and Galen Strawson
This paper addresses the so-called ''truthmaker problem'' or ''grounding problem'' for presentism. In section 1, I set the stage by introducing presentism and the truthmaker problem. In section 2, I consider a proposed solution to it, which I call the ''laws of nature proposal'' (LNP), recently defended by Markosian (2013). I argue that LNP fails as a solution to the truthmaker problem because it does not meet a constraint that is generally taken as constitutive of it: that the entities doing truthmaker work should be categorical. Then, in section 3, I discuss the prospects of abandoning this ''categoricity constraint''. The conclusion of this discussion is that the presentist should be allowed to such a move. This, however, is not completely good news for the friends of LNP, since the abandonment of the ''categoricity constraint'' opens the door to simpler solutions, like what is often called ''Lucretianism''., Tento článek se zabývá tzv. ,,Problémem pravdy'' nebo ,,problémem uzemnění'' pro presentismus. V oddíle 1 jsem stanovil etapu zavedením presentismu a problematiky pravdy. V oddíle 2 se zabývám navrhovaným řešením, které nazývám ,,zákony o přírodním návrhu'' (LNP), které nedávno obhajoval Markosian (2013). Domnívám se, že LNP selhává jako řešení problému s pravdivostí, protože nesplňuje omezení, které je obecně považováno za jeho konstitutivní: že subjekty provádějící práci s pravdivostí by měly být kategorické. Poté v oddíle 3 diskutuji vyhlídky na opuštění této ,,kategorie omezení''. Závěrem této diskuse je, že by měl být moderátorovi umožněn takový krok. To však není pro přátele LNP úplně dobrá zpráva, protože opuštění ,,kategorického omezení'' otevírá dveře k jednodušším řešením, jako je to, co se často nazývá ''lykretianismus''., and Pablo Rychter
Normative judgement internalism claims that enkrasia is an ideal of rational agency that poses a necessary link between making a normative judgement, and forming an intention to act according to that judgement. Against this view, I argue that enkrasia does not require the formation of new intentional states; instead, it requires that the agent’s intentions do not contravene her normative judgements. The main argument for considering that an intention ought to follow from a normative judgement is the claim that the conclusion of practical reasoning is an intention. I will argue that this account is mistaken: practical reasoning aims at justifying certain actions or intentions, and thus its conclusion is a normative judgement. Defenders of NJI might argue, though, that intentions ought to follow from our normative judgements, because of certain requirements affecting not only practical reasoning, but rational agency. I argue that this conception of enkrasia is too demanding. Enkrasia, I suggest, is better understood as a restriction over our intentions: they ought not enter into conflict with our judgements., Normativní soudní internacionalismus tvrdí, že enkrasia je ideálem racionální agentury, která představuje nezbytnou vazbu mezi normativním úsudkem a záměrem jednat podle tohoto úsudku. Proti tomuto názoru tvrdím, že enkrasia nevyžaduje vytvoření nových záměrných států; místo toho vyžaduje, aby úmysly agenta neporušovaly její normativní úsudky. Hlavním argumentem pro uvážení, že záměr má vycházet z normativního rozsudku, je tvrzení, že závěr praktického uvažování je záměrem. Budu argumentovat, že tento účet je chybný: praktické úvahy směřují k ospravedlnění určitých činností nebo záměrů, a proto je jeho závěr normativním úsudkem. Obhájci NJI by však mohli argumentovat, že záměry by měly vycházet z našich normativních úsudků, vzhledem k určitým požadavkům ovlivňujícím nejen praktické úvahy, ale i racionální agenturu. Tvrdím, že tato koncepce enkrasie je příliš náročná. Enkrasia, myslím, je lépe chápána jako omezení našich záměrů: neměly by vstupovat do konfliktu s našimi rozsudky., and Miranda del Corral
This paper critical y examines two objections and raises a new objection against the besire theory of moral judgment. Firstly, Smith (1994) observes that a belief that p tends to expire whereas a desire that p tends to endure on the perception that not p. His observation does not refute the sophisticated version of the besire theory that to besire that p is to believe that p and to desire to act in accordance with the belief that p. Secondly, Zangwil (2008) claims that the strength of motivation may vary while the degree of belief remains constant. Besirists would reply that a besire admits of both degree and strength. Finally, I argue that the belief that p endures while the desire to act on the belief that p expires with the introduction of a new bodily condition, and hence that the belief and the desire are distinct mental states., Tento článek kriticky zkoumá dvě námitky a vznáší novou námitku proti teorii morálního úsudku. Za prvé, Smith (1994) poznamenává, že víra, že p má tendenci vypršet, zatímco touha, že p má tendenci vytrvat na vnímání, které není p. Jeho pozorování nevyvrací sofistikovanou verzi teorie besiru, která by měla být přesvědčena, že p má věřit, že p a touha jednat v souladu s vírou, že p. Zadruhé, Zangwil (2008) tvrdí, že síla motivace se může lišit, zatímco míra přesvědčení zůstává konstantní. Besiristé by odpověděli, že besire přiznává jak stupeň, tak sílu. Konečně, argumentuji, že víra, že p trvá, zatímco touha jednat na víře, že p vyprší se zavedením nové tělesné podmínky, a proto že víra a touha jsou odlišné duševní stavy., and Seungbae Park
The paper presents a minimal extension of classical logic. The extension covers, mainly, (i) an introduction of legal regulations conceived as specific elements of provisions in legal rules; and (ii) an introduction of the application operation on legal regulations. Such an operation transforms a legal regulation into an empirical proposition describing some desired state of affairs. Moreover, it is assumed that legal arguments may contain two kinds of premises: a) legal regulations; and b) statements of empirical fact as a legal reality. A typical case of b) includes statements expressing the application or non-application of legal regulation in certain circumstances. Due to the distinctions introduced, the extended system of classical logic makes possible to analyse the logical structure of perfect norms as pentatomic. Although such a system is far remote from sophisticated systems of deontic logics, it is almost completely sufficient for lawyers’ practice., Článek prezentuje minimální rozšíření klasické logiky. Rozšíření se týká zejména (i) zavedení právních předpisů koncipovaných jako zvláštní prvky ustanovení právních předpisů; a (ii) zavedení provozu aplikaceo právních předpisech. Taková operace proměňuje právní úpravu v empirický návrh, který popisuje určitý požadovaný stav. Dále se předpokládá, že právní argumenty mohou obsahovat dva druhy prostor: a) právní předpisy; a b) vyjádření empirické skutečnosti jako právní skutečnosti. Typickým případem b) jsou prohlášení vyjadřující aplikaci nebo neuplatnění právní úpravy za určitých okolností. Díky zavedeným rozdílům umožňuje rozšířený systém klasické logiky analyzovat logickou strukturu dokonalých norem jako pentatomickou. Ačkoli takový systém je daleko od sofistikovaných systémů deontické logiky, pro praxi právníků je téměř zcela dostačující., and František Gahér
According to John Broome, akrasia consists in a failure to intend to do something that one believes one ought to do, and such akrasia is necessarily irrational. In fact, however, failing to intend something that one believes one ought to do is only guaranteed to be irrational if one is certain of a maximally detailed proposition about what one ought to do; if one is uncertain about any part of the full story about what one ought to do, it could be perfectly rational not to intend to do something that one believes one ought to do. This paper seeks to remedy this problem, by proposing an anti-akrasia principle that covers cases of uncertainty (as well as cases of such complete certainty). It is argued that this principle is in effect the fundamental principle of practical rationality., Podle Johna Broome, akrasia spočívá v selhání v úmyslu udělat něco, co člověk věří, kdo by měl dělat, a takové akrasia nutně iracionální. Ve skutečnosti se však nedaří v úmyslu něco, co člověk věří, kdo by měl udělat, je zaručeno, že iracionální, pokud je jen jistá o maximálně podrobným tvrzením o tom, co kdo měl dělat; pokud si člověk není jistý, jakou část celého příběhu by měl udělat, mohlo by to být naprosto rozumné, kdybychom neměli v úmyslu dělat něco, co by člověk věřil. Tento dokument se snaží tento problém napravit tím, že navrhne protiarasiizásada, která se vztahuje na případy nejistoty (jakož i případy takové úplné jistoty). Tvrdí se, že tato zásada je ve skutečnosti základním principem praktické racionality., and Ralph Wedgwood