This paper critical y examines two objections and raises a new objection against the besire theory of moral judgment. Firstly, Smith (1994) observes that a belief that p tends to expire whereas a desire that p tends to endure on the perception that not p. His observation does not refute the sophisticated version of the besire theory that to besire that p is to believe that p and to desire to act in accordance with the belief that p. Secondly, Zangwil (2008) claims that the strength of motivation may vary while the degree of belief remains constant. Besirists would reply that a besire admits of both degree and strength. Finally, I argue that the belief that p endures while the desire to act on the belief that p expires with the introduction of a new bodily condition, and hence that the belief and the desire are distinct mental states., Tento článek kriticky zkoumá dvě námitky a vznáší novou námitku proti teorii morálního úsudku. Za prvé, Smith (1994) poznamenává, že víra, že p má tendenci vypršet, zatímco touha, že p má tendenci vytrvat na vnímání, které není p. Jeho pozorování nevyvrací sofistikovanou verzi teorie besiru, která by měla být přesvědčena, že p má věřit, že p a touha jednat v souladu s vírou, že p. Zadruhé, Zangwil (2008) tvrdí, že síla motivace se může lišit, zatímco míra přesvědčení zůstává konstantní. Besiristé by odpověděli, že besire přiznává jak stupeň, tak sílu. Konečně, argumentuji, že víra, že p trvá, zatímco touha jednat na víře, že p vyprší se zavedením nové tělesné podmínky, a proto že víra a touha jsou odlišné duševní stavy., and Seungbae Park
Wittgenstein’s metaphor of the beetle in the box in the Philosophical Investigations has been the object of a robust critique by Petr Koťátko. In the book Interpretace a subjektivita (Interpretation and Subjectivity) he resolutely opposes the view that mental experiences do not figure in our vocabularies of the mental, which he associates with the metaphor in question. The aim of this article is to show that the critique in question is founded on a misunderstanding of the real sense of the metaphor. Its motivation is quite different. In addition, the aim is to show that, in reality, there is agreement between Koťátko’s critical thoughts and the motivation of Wittgenstein’s metaphor of the beetle in the box.
Merleau-Ponty’s analyses of the pathology of perception show “objctive” and “subjective” events have sense for the living body only in relation to its whole equilibrium, that is, to how it organises itself overall and how it thus “meets” those events. If we apply this conception to Husserl’s example of two mutually-touching hands of one body we must then state not that we perceive here a coincidence of certain subjective sensations with certain objective qualities, but rather that my body, in the sense of an object, results from a restructuralisation of the whole field of the body accomplished by the body as the performer of perceptual intentions. The body-object, and for the same reasons also the body-subject, is therefore the product of the analysis of the body in the sense of a field of structuralisation or polarisation, not its original phenomenological “stratum”, as in Husserl. If the body grasps itself as perceptible only by a change of its own structure, inasmuch as it is a certain field of structuralisation, then an “external” thing, which is likewise a pole of such grasping, must belong to the same ontological “field” as the body. Merleau-Ponty’s “flesh”, that is the circularity between questioning of perception and answering of the perceived, is thus a phenomenon taking place beyond the boundary of the body as a singular being. This fact allows the concept of flesh to be extended and to be understood as an “element”, that is, as a dimension in which individual beings only appear
Následující text prezentuje některé poznatky o občanské kultuře v České republice učiněné na základě speciálního šetření uskutečněného v srpnu 2009 jako součást mezinárodního komparativního výzkumu u příležitosti 50. výročí realizace původního výzkumu G. A. Almonda a S. Verby a následného vydání jejich známé knihy The Civic Culture: Attitudes and Perception of Democracy in Five Nations. Kromě toho se s využitím dat z předchozích dlouhodobých kontinuálních výzkumů veřejného mínění pokouší o stručný nástin vývoje občanské kultury v českých zemích v průběhu uplynulých dvaceti let po pádu komunistického režimu v roce 1989., Following text presents some findings concerning the civic culture in the Czech Republic based on results of a special survey conducted in August of 2009 as a part of international comparative research project commemorating the 50th anniversary of realization of G. A. Almond’s and S. Verba’s original survey and their classic study The Civic Culture: Attitudes and Perception of Democracy in Five Nations. Using data from continuous public opinion surveys the text also tries briefly to outline the development of civic culture in Czech countries during last two decades after fall of communist regime in 1989., and Jan Červenka.
Práce se zabývá filosofi ckou analýzou vědeckého výzkumu, kterou v polovině minulého století provedla botanička Agnes Arberová. Její koncepce je cenným příspěvkem k otázce kontextu vzniku vědeckého objevu a procesu jeho zdůvodnění v biologických disciplínách. Ve stati se pokusím doložit, že její úvahy mají ráz v zásadě fenomenologický, a proto bude její koncepce interpretována na pozadí úvah Maurice Merleau-Pontyho o tělesné povaze smyslů. Taková interpretace napovídá, že Arberová ve shodě s Merleau-Pontym (při užití odlišné terminologie) uvažuje o fenoménech nikoli jako o objektech, které lze zkoumat odděleně, nýbrž nám představuje fenomenální pole, v němž se fenomény vyjevují v souvislosti s předcházející zkušeností. Orientace v předmětu výzkumu lze vnímat jako otázku rovnováhy, jíž badatel výzkumem aktivně vyhledává. and Th e study refl ects the philosophical analysis of scientifi c research carried out by the botanist Agnes Arber in the 1950s. Her concept entails a valuable contribution to the question of the context of scientifi c discovery and the process of its rationalization in biological disciplines. I will try to show that her considerations are fundamentally phenomenological, and thus the comparison with the thoughts of Maurice Merleau-Ponty on the topic of corporeal nature of senses is useful. Such an interpretation suggests that Arber, similarly to Merleau-Ponty (though using diff erent terminology), considers phenomena not as objects that can be examined separately, but as representing a phenomenal fi eld in which phenomena arise in the context of past experience. According to her, the orientation in the subject of a study is a question of equilibrium, which a researcher actively seeks.
The ability of the aphidophagous coccinellids Cycloneda limbifer Casey and Ceratomegilla undecimnotata (Schneider) to discriminate between simultaneously provided clean paper strips and paper strips with oviposition-deterring larval tracks was studied after the ablation of different sense organs. Females oviposited similar numbers of eggs on paper strips with conspecific tracks and on clean paper strips only when deprived of both maxillary palpi. C. undecimnotata without maxillary palpi also did not differentiate between clean paper strips and paper strips with tracks of the coccinellid Leis dimidiata (F.). If both antennae and one maxillary palpus were simultaneously ablated, females of both species laid significantly more eggs on clean than contaminated paper strips. The results of this study indicate that females use contact chemoreceptors on maxillary palpi exclusively to detect oviposition deterring tracks of conspecific larvae.
Intact females of C. limbifer laid significantly larger batches of eggs on paper strips with conspecific larval tracks, than on clean paper strips in blank test. In contrast, intact females of C. undecimnotata laid significantly smaller batches on paper strips with conspecific tracks than on clean paper strips in blank test. This is the first evidence of an opposite effect of conspecific oviposition deterring larval tracks on egg clustering in aphidophagous coccinellids.
The aim of my paper is to show how to perceive the art and the influence of perception of it on human’s taste in so called standard aesthetics. I start with discussing levels of human’s perception. Then I turn to the question what is practise and theory contributing to the (aesthetic) taste. I distinguish between aesthetic pleasure and aesthetic experience. Next I argue that the (aestehtic) taste has subjective content. The taste is a complex or collection of aesthetic judgements (reasons)., Cílem mé práce je ukázat, jak vnímat umění a vliv jeho vnímání na lidskou chuť v tzv. Standardní estetice. Začnu diskutovat o úrovních vnímání člověka. Pak se obracím na otázku, co je praxe a teorie přispívající k (estetické) chuti. Rozlišuji estetické potěšení a estetický zážitek. Dále tvrdím, že (aestehtická) chuť má subjektivní obsah. Chuť je komplex nebo soubor estetických úsudků (důvodů)., and Jozef Žilinek
Nedávné vědecké poznatky týkající se lidského vnímání a lidského konání naznačují, že nejenom není konání bez vnímání (což není až zase tak překvapivé), ale že není ani vnímání bez konání (což už je mnohem překvapivější). Zcela se mění pohled na to, jak lidé vnímají (nejlépe zdokumentováno je to v případě vidění); a objevují se dokonce i extrémní názory, že vnímání a konání jsou vlastně jednou a toutéž věcí. Podobně se v důsledku zkoumání motivačních struktur stojících v základu tvorby teorií rozmývá ostrou hranici mezi teorií a praxí. Zdá se mi, že tohle všechno je poněkud překvapivá voda na mlýn filosofického pragmatismu., Recent scientific results concerning human perception and human action indicate, that not only there is no action without perception (which would not be so surprising), but also that there is no perception without action (which is much greater surprise). The view of how humans perceive has completely changed (as best documented in the case of vision); and there appear even such extreme views as that perception and action are in fact one and the same thing. Similarly, the research of the motivation structures in the foundation of theory forming erases the sharp boundary between theory and praxis. It seems to me that this is a somewhat surprising grist to the mill of philosophical pragmatism., and Jaroslav Peregrin.
Atraktivita, včetně obličeje, je pod vlivem evolučních teorií spojována s mládím, reprodukcí a výběrem potenciálního partnera. Za fyzicky atraktivní je v tomto smyslu považována tvář ženy, která vykazuje jasné pohlavně dimorfní (femininní) znaky, je souměrná (symetrická), s průměrnými proporcemi a eventuelně se ostatním jeví jako povědomá. Valná většina prací zabývající se obličejovou atraktivitou využívá k jejímu zhodnocení statických fotografií tváří mladých žen, jejichž věkový průměr nepřesahuje 25 let. Smyslem předkládané studie není upřít mládí jeho atraktivitu, ale pokouší se najít odpověď na otázku, zdali i tvář ženy nesoucí již známky stárnutí, je ostatními jako fyzicky atraktivní vnímatelná. S tímto cílem bylo k hodnocení v předkládané studii využito obličejových fotografií žen ve věku 50 – 65 let, které z hlediska atraktivity hodnotilo 120 respondentů stratifikovaných dle věku a pohlaví do 4 podskupin – mladší ženy (RZM), mladší muži (RMM), starší ženy (RZS) a starší muži (RMS). Ukázalo se, že spojovat stárnutí s fyzickou atraktivitou je pro hodnotitele nepřirozené a tváře, které podle svých slov označili jako „sympatické“, v nich na první pohled vzbuzovaly dojem dobrého charakteru. Zdá se tedy, že u stárnoucích žen je ostatními ceněna spíše jejich „vnitřní krása“ a tím atraktivita osobní v podobě vlastností, postojů, názorů, hodnot či zájmů, které si respondenti do tváří pro ně atraktivních žen promítají. and Attractiveness, including the face, is under the influence of evolutionary theory associated with youth, reproduction and a mate selection. The physically attractive face in this sense is a woman's face with clear sexually dimorphic (feminine) characters, symmetrical with average proportions and that, which possibly seems familiar to them. The vast majority of work dealing with a facial attractiveness uses for its assessment the static photographs of young women faces, whose average age does not exceed 25 years. The purpose of this study is not to deny the attractiveness of youth, but it is trying to find an answer to the question of whether even woman’s face bearing the signs of aging could be perceived as attractive by others. It was therefore used facial photographs of women aged between 50-65 years for evaluation, which were rated by 120 respondents, stratified by age and sex into four sub-groups - younger women, younger men, older women and older men. It turned out that to associate aging with a physical attractiveness is for evaluators unnatural and faces, which, by their own words, have been marked as „sympathetic“ gave to them the impression of a good character at first glance. It seems therefore, that in aging women is valued by others rather their "inner beauty" and a personal attractiveness in the form of traits, attitudes, beliefs, values or interests that respondents can project to, for them attractive, older women face.
Článek představuje problematiku synestézie jako percepčního fenoménu. V první části jsou popsány základní projevy a specifika synestézie (automatičnost, konstantost, idiosynkratičnost). V druhé části se článek věnuje otázce vzniku synestézie a s tím souvisejících teorií vývoje lidské percepce („neonatal synaesthesia“, „cross-modal-transfer“, „interactive specialization approach“). Třetí část je zaměřena na problematiku tzv. „jazykových synestézií“, tedy synestézií, kde je v roli spouštěče jazyková jednotka (písmeno, slovo, číslice), a ukazuje, jak může výzkum synestézie souviset s (psycho) lingvistickým bádáním. V poslední části textu je představen aktuální kanadsko-český projekt a jeho základní hypotézy.