We investigated the effects of genetic differences and host plant density on population development of the rose-grain aphid Sitobion avenae (F.) (Sternorrhyncha: Aphididae) in winter wheat stands. Aphid numbers on ears were recorded on 11 cultivars (6 years) and on plots where crop density was varied by thinning (12 years). Crop density significantly affected whole plant, tiller and ear mass, number of tillers, and leaf area and chlorophyll content. The duration and rate of aphid population growth, and the maximum numbers of aphids were ascertained by weekly counts. Maximum abundances increased with the length of time available for the growth of aphid populations while the rate of population growth was less important. Variation of maximum numbers of S. avenae on different cultivars was not significant, probably due to the small variation in the period available for the development of aphid populations. By contrast, there was a significant Variation of aphid performance associated with host plant density. Aphid populations on solitary plants persisted longer and became more abundant than in dense stands. The prolonged survival of aphid populations was probably caused by an extended period of tillering and lower average age of tillers of solitary plants. There was large annual variation in aphid abundance. It is likely that modifications of host plant development caused by differences in winter weather may contribute to this variation., Alois Honěk, Zdenka Martinková, and Lit
Příspěvek se zabývá a) vztahem pravěkého osídlení k půdám na území dnešních Čech, b) vztahem mezi obilninami pěstovanými v pravěku a vybranými parametry přírodního prostředí, zejména půdní produktivity, na území celé České republiky. Vztahy archeologických období a půdních typů se dají na úrovni makroregionu rozdělit do čtyř skupin, které v zásadě odpovídají vývoji pravěkého orebního zemědělství. Všechny zemědělské kultury přednostně využívaly oblasti kvalitních půd, ale byly schopné hospodařit i na půdách s nižší kvalitou. Silná vazba osídlení a nejlepších orebně zemědělských půd přestává platit v průběhu mladší fáze starší doby bronzové, ale opět se projevuje v závěru pravěku zejména v době stěhování národů. Nejdůležitější environmentální proměnnou, která ovlivňuje složení pravěkých souborů pěstovaných obilnin je kvalita půdy. To je nejvíce patrné na poměru pěstovaných pšenic a ječmene: s klesající půdní kvalitou stoupá podíl ječmene a klesá podíl pšenic. Ačkoliv ekologické nároky pravěkých obilnin nejsou známy, ukazuje se, že prospívaly za podobných podmínek jako dnešní odrůdy a strategie pravěkého zemědělství byla podobná dnešním neindustriálním zemědělským komunitám, to znamená dosažení stabilní úrody pomocí vhodného výběru optimálních plodin vzhledem k lokálním podmínkám. and The study deals with: a) the relationship between prehistoric settlement and soil within the territory of today’s Bohemia, b) the relationship between cereals grown in prehistory and selected parameters of the environment, specifically the soil productivity, throughout the territory of the whole Czech Republic. The relations between archaeological periods/cultures and soil types on the level of macro-region can be divided into four groups generally corresponding the development of prehistoric arable agriculture. All prehistoric cultures using arable farming as the main subsistence strategy settled preferentially high-quality soil regions. However, they were able to farm on lower quality soils, too. The strong bond between settlement and the best arable soils ceased to apply during the later phase of the Early Bronze Age but it reappeared at the end of prehistory, especially during the Migration period. The most important environmental variable influencing the composition of cereals preserved within prehistoric macroremains assemblages is the quality of soil. This is manifested by the proportional representation of cultivated wheat and barley: as the soil quality goes down, the ratio of barley increases, while wheat decreases. Though the environmental demands of prehistoric cereals are not known, it turns out, that they thrived under similar conditions as current varieties and, moreover, the strategy of prehistoric arable farming was similar to present-day non-industrial farming communities, e.g. the stable yield was achieved through adequate choice of optimal crops corresponding local conditions.
Nad názvem: Z fytopathologického ústavu Státních výzkumných ústavů pro výrobu rostlinnou v Praze, fytopathologické sekce Moravského zemského výzkumného ústavu zemědělského v Brně, fytopatholog. ústavu Štátnych výzkumných ústavov zemedelských v Bratislave, fytopatholog. ústavu Štátných výzkumných ústavov zemedelských v Košiciách a z ústavu pro ochranu lesů Státních výzkumných ústavů lesnických v Praze