Autor představuje pozoruhodnou revue československého poúnorového exilu Skutečnost, k jejímž zakladatelům a redaktorům sám patřil. Zrodila se koncem roku 1948 (první číslo vyšlo v březnu 1949) v Ženevě v podstatě jako studentský měsíčník, záhy si však získala mezi exilovými periodiky výjimečné renomé. Bylo to zásluhou její kvality, otevřenosti, nadstranickosti, přímočarosti, kritičnosti a nonkonformity. Programově i ve svém názvu se hlásila k realismu Tomáše Garrigua Masaryka, ve smyslu neiluzivního vidění a kritického hodnocení skutečnosti, prosazovala aktivní a nekompromisní obranu demokracie proti totalitám, podporovala integrující evropské hodnoty, tepala do exilového politikaření, nebála se nastavit vlastnímu národu nelichotivé zrcadlo a nesnášela fráze. Její kritické šlehy byly leckomu v exilovém prostředí trnem v oku, pozdvižení zde vzbudilo například tematické číslo kritizující poválečný odsun sudetských Němců. Šéfredaktorem Skutečnosti se stal slovenský novinář Karol Belák a pravidelně do ní přispívala řada výrazných exilových osobností z celého světa, jako například literární historikové Peter Demetz a Jiří Pistorius, novináři Ferdinand Peroutka a Pavel Tigrid, spisovatelé Jan M. Kolár a Jiří Kárnet, historici Jiří Kovtun a Zdeněk Dittrich nebo politik Jaroslav Stránský. Postupně přinášela stále více překladů statí zahraničních autorů včetně emigrantů ze střední a východní Evropy a její akční rádius se podstatně rozšířil, když výběr článků ze Skutečnosti začala publikovat revue Democratia militans, vycházející v české, anglické a německé mutaci. Petr Hrubý se ve svém líčení nevyhýbá ani konfliktu, který nastal poté, když se historička umění a spolupracovnice Skutečnosti Meda Mládková ujala její administrace a přenesla vydávání revue od roku 1951 do Londýna. Závěrem konstatuje, že tato iniciativa mladé generace exulantů přispěla k překonání pocitu zklamání, zdánlivé bezvýchodnosti a skutečné bezprogramovosti československého exilu., In this article the author discusses Skutečnost (Reality), a remarkable Czechoslovak émigré periodical published after the Communist takeover. The author was one of its founders and editors. Skutečnost was started up in Geneva in late 1948 essentially as a students’ monthly. The first number was published in March 1949. Owing to its high quality, openness, non-partisanship, forthrightness, critical approach, and non-conformism, however, Skutečnost soon gained an extraordinary standing amongst émigré periodicals. Its programme and name reflect its affiliation with the realism of Tomáš Garrigue Masaryk (1850–1937), in the sense of its perspicacity and critical assessment of reality, advocated an active, uncompromising defence of democracy against totalitarianism, supported the integration of European values, castigated émigré politicking, boldly held up an unflattering mirror to its countrymen, and detested platitudes. Its critical jibes were a thorn in the side of many an émigré; the special issue criticizing the post-war expulsion of the Czechoslovak Germans, for example, caused an uproar. Its editor-in-chief was the Slovak journalist Karol Belák, and its regular contributors included a number of distinctive émigré figures from around the world, for example the literary historians Peter Demetz (b. 1922) and Jiří Pistorius (b. 1922), the journalists Ferdinand Peroutka (1895–1978) and Pavel Tigrid (1917–2003), the writers Jan M. Kolár (1923–1978) and Jiří Kárnet (b. 1920), the historians Jiří Kovtun (b. 1927) and Zdeněk Dittrich (b. 1923), and the politician Jaroslav Stránský (1884–1973). It increasingly published translations of articles by non-Czechoslovak authors, including émigrés from other central and east European countries. Its range of action expanded considerably, when the selection of articles from Skutečnost began to be published in Czech, English, and German versions in Democratia militans. In his discussion the author mentions the conflict that arose after Meda Mládková (b. 1919), an art historian and collaborator of Skutečnost, took over its administrative work and moved the editorial office to London in 1951. He concludes by stating that this initiative of the young generation of émigrés contributed to overcoming the sense of disappointment, apparent deadlock, and genuine lack of programme amongst the Czechoslovak émigrés., and Memoáry
CERN, evropská laboratoř pro částicovou fyziku, nabízí svým členským zemím uspořádání týdenních vzdělávacích programů pro učitele fyziky. Cílem těchto programů, které jsou určeny hlavně pro středoškolské učitele, je představit jim současný základní výzkum v částicové fyzice na špičkové úrovni, ukázat jim roli daného státu v mezinárodní spolupráci v jednom vědeckém oboru, integrovat je do mezinárodního prostředí a zvýšit jejich motivaci k výuce a k získávání opravdového zájmu studentů o studium fyzikálních oborů. Účastníci kurzu mohou také navázat neformální kontakty s vědeckými pracovníky, kteří se podílejí na programu týdne., Aleš Trojánek., and Obsahuje webové odkazy