Damage induced in DNA by numerous chemical and physical factors as well as spontaneously formed imperfections in DNA structure pose a threat to all organisms. To counteract this threat, living cells have evolved a series of DNA repair pathways to correct DNA lesions affecting base pairings or the structure of DNA. Today we understand, in a large part, the molecular mechanisms of these pathways in detail due to the pioneering studies by Tomas LIndahl, Paul Modrich and Aziz Sancar, which opened up this field of research. Tomas Lindahl discovered the molecular machinery of base excision repair - the main cell defence against endogeneous DNA damage. Aziz Sancar characterised, at the molecular level, details of the mechanisms of nucleotide excision repair - the major repair system of DNA damage caused by environmental factors such as UV-irradiation and various genotoxic chemicals including chemotherapeutic agents. Paul Modrich uncovered a mismatch repair - the way how cells resolve errors which occur during DNA replication. Therefore, the Royal Swedish Academy of Sciences awarded jointly Lindahl, Modrich, and Sancar the Nobel Prize in Chemistry 2015 for their "Mechanistic studies of DNA repair". In this paper, we briefly summarise the results of their work., Miroslav Piršel., and Obsahuje seznam literatury
Díky optické mikroskopii mohla vzniknout buněčná biologie. Významnou roli hraje tato mikroskopie též v materiálovém výzkumu a dalších vědních oborech, jakož i mnoha praktických činnostech. Od konce 19. století je zásluhou Lorda Rayleigha a Ernsta Abbeho známo, že rozlišovací schopnost standardních optických mikroskopů je rovna zhruba polovině vlnové délky použitého světla. V uplynulém čtvrtstoletí však vzniklo několik převratných metod, které zlepšily rozlišovací schopnost optických mikroskopů natolik, že místo o mikroskopii můžeme dnes již mluvit o nanoskopii., The invention of light microscope belongs to one of the most fundamental contributions ever made to the advancement of biology. This imaging technique played also an important role in material science and other disciplines, as well as in many practical applications. Before the end of the 19th century. Lord Rayleigh and Ernst Abbe recognised that the resolution limit of optical microscopes is about half the wavelength of the light used. In the past two decades, however, several revolutionary methods were established which improved the resolution of optical microscopes to such an extent that, instead of microscopy, we can now talk about optical nanoscopy., Jaromír Plášek., and Obsahuje seznam literatury
Bez přenosu informací pomoci optických vláken by nemohl existovat internet v současné podobě. Objem dat přenášených prostřednictvím internetu roste exponenciálně již více než deset let. To vyžaduje rychlý vývoj technologií, které tento růst umožňují. Článek popisuje základní principy přenosu informací pomocí optických vláken a ukazuje hlavní směry, kterými se vývoj v této oblasti ubírá., Fibre optic communication is at the heart of today‘s Internet. the data traffic carried by optical fibres has been growing exponentially for over a decade. this requires new technologies to be developed to cope with such a continuous growth. In this article, basic principles lying behind optical fibre communications are reviewed and the main directions of its development are outlined., Radan Slavík, Jiří Čtyroký., and Obsahuje seznam literatury
The recent trend in the miniaturization of everyday elements is also reflected in optics. The emerging field of so-called 2D flar optics is based on metasurfaces, which are surfaces composed of sub-wavelength scattering features, which bring new perspective to the known behaviour of light. Optical metasurfaces enable us to mimic the functionalities of traditional optical components but in only two dimensions., Petr Dvořák, Katarína Rovenská, Filip Ligmajer, Radim Chmelík, Tomáš Šikola., and V anglickém názvu je překlep metap surfaces - správně = metasurfaces
Na titanovém povrchu tvoří fibrinogen silněji adsorbovanou vrstvu s vyšší hustotou uspořádání v porovnání s porézní a slabě adsorbovanou vrstvou albuminu. Fibrinogen se lépe adsorbuje na povrch titanu upravený leštěním a leptáním nežli na povrch pouze leštěný. K silné adsorpci fibrinogenu dochází na povrchu titanu obohaceném v určitém poměru uhlíkem. Nejlépe se fibrinogen adsorboval na povrchu titanu pokrytém uhlovodíkovou vrstvou se složením Ti0,36 - C0,57 : H0,07 a Ti0,08 - C0,68 : H0,24. Takto upravený povrch titanu by tedy splňoval podmínky pro nejlepší oseointegraci. Adsorpce fibrinogenu na titanovou slitinu Ti6Al4V byla slabá, naopak silná byla na slitině TiNbTa, která má také dobré mechanické vlastnosti, pokud jde o výrobu implantátů. homopyrimidinové oligodeoxynukleotidy (ODN) tvoří na povrchu titanu robustnější vrstvy s vyšší hustotou v porovnání se stejně dlouhými homopurinovými ODN a velice porézními vrstvami dvoušroubovicových fragmentů DNA., Fibrinogen is absorded at the titanium surface more firmly and with higher density contrary to a weakly adsorbed and porous albumin layer. Fibrinogen is better absorbed at the titanium surface treated by polishing and etching than at the surface treated only by polishing. Fibrinogen is strongly adsorbed at the titanium layer enriched by carbon to a certain ratio. The best adsorption of fibrinogen was observed at the titanium surface enriched with carbon at the ratio Ti0,36 - C0,57 : H0,07 a Ti0,08 - C0,68 : H0,24. The titanium surface treated in this way should fulfill the conditions for the best oseointegration. Adsorption of fibrinogen at the titanium alloy T6Al4V was weak contrary to the good adsorption at the TiNbTa alloy, which also has good mechanical properties concerning implant production. Homopyrimidine oligodeosynucleotides (ODN) form at the titanium surface more robust layers with higher density contrary to the homopurine ODN molecules of the same length and very porous layers of double stranded DNA fragments., Vladimír Vetterl, Stanislav Hasoň, Raimo Silvennoinen, Ladislav Cvrček, Luděk Strašák, Lukáš Fojt., and Obsahuje bibliografii
Singulární optika představuje poměrně mladou, rychle se rozvíjející oblast moderní optiky a fotoniky. Zabývá se studiem fázových singularit vlnové funkce popisující optické záření. Hlavní pozornost je soustředěna na spirální singularity nazývané optické víry. Vírová struktura optického záření má přímou souvislost s orbitálním momentem hybnosti, který se významně projevuje při interakci s mikročásticemi a atomy. Kromě fundamentálních poznatků, které přinášejí nové informace o podstatě a vlastnostech elektromagnetického záření, nabízí singulární optika i perspektivní aplikace v oblasti atomové optiky, mikromechaniky, biologie, zpracování informace a optických počítačů., Zdeněk Bouchal., and Obsahuje bibliografii
Světelné víry se objevují v jevech, které jsou v optice známy od počátku 19. století. Je proto překvapivé, že první ucelená práce byla v této tematice publikována až v roce 1974 a výzkum se plně rozvinul v posledních 20 letech. V příspěvku jsou prezentovány jednoduché geometrické představy o světelných vírech a jejich fyzikálních vlastnostech a naznačena podstata základních experimentů a aplikací., Light vortices appear in phenomena that have been known in optics from the early 19th century. It is therefore surprising that any comprehensive work on this topic did not appear until 1974 and that the research has only fully developed during the last 20 years. In this paper, simple geometric ideas about light vortices and their physical properties are presented and the basic of experiments and applications are outlined., Zdeněk Bouchal, Petr Bouchal., and Obsahuje seznam literatury