Generations of historians strived (and they still continue to do so) to deduce, what were the property rights of Mstiš to the homestead at the settlement near the Bilin castle and to the newly built Church of Saint Peter in its vicinity. The outcome of the analysis is unconvincing: Cosmas’ text itself does not enable any unambiguous conclusions on the nature of Mstiš’ rights to the homestead and church. It is possible that localities endowed with names derived from the names of castle custodians and other persons from the ranks of the princely retinue indicate one of the manners in which these individuals could gain land ownership. At least in some of the cases, the custodians could proceed to dispose of the property autonomously and bequeath it to an ecclesiastical institution or establish a similar institution themselves. and Tomáš Velímský.
On March 12, 1781, the lodge "Zur wahren Eintracht" ("True Concord"), which was originally a secession of the lodge "Zur gekrönten Hoffnung" ("Crowned Hope"), was initiated - a lodge that would show itself to be paramount for the further development of Freemasonry in Austria. It supported the establishment of new masons’ guilds in the provinces of the Habsburg monarchy and actively contributed there. The deputized Grand Master and ducal Saxe‐Weimar resident at the Viennese Court, Christian Bernhard von Isenflamm, envisaged the construction of an elite lodge, which could indeed be built. While at first, aulic surgeon Ignaz Fisher assumed the titular administration of the lodge - Isenflamm had refused a function due to his public status - later privy councilor Ignaz Edler von Born, who as Master of the Chair would soon advance the lodge to an elite association with a literary‐scientific inclination, joined with his circle. Born did not publicly support the establishment of an imperial academy in Vienna, because he wanted to realize the academic thought within Freemasonry. The lodge "Zur wahren Eintracht" especially lent itself to the achievement of this goal, because it had been headed from the beginning by men of the sciences. Under Joseph II, the Freemasons used the press well in order to gain a broader base of influence. However, because the Freemasons were not willing to be politically instrumented by Joseph II, Joseph II issued an imperial hand billet which reduced the number of lodges and with which the emperor hoped to bring the Freemasons under his control. The imperial hand billet resulted in a veritable flood of brochures which had already started in 1781 and now received fresh impetus. The disappointment of the Freemasons was immense and the imperial decree led to the demise of the lodges in Austria., Helmut Reinalter., and Obsahuje bibliografické odkazy
The paper analyses the everyday life of Křivoklát vassals in the late seventeenth and at the beginning of the eighteenth century. As the primary source the author uses mainly the records of examination of sexual offenders. Tree particular cases are analysed in details with the help of other primary sources in order to discover the patterns of everyday life behavior in the period. The importance of role of honor in the everyday life of early modern people and individuality of decisionmaking of their authorities are the main conclusions of this paper., Josef Vacek., and Obsahuje bibliografické odkazy
a1_Autor se v tomto pojednání snaží poskytnout přehled různých přístupů ke studiu každodennosti v historii a dalších sociálních vědách a poté nastiňuje vlastní pokus o konceptualizaci každodennosti. Úvodem konstatuje, že historici a jejich kolegové z příbuzných oborů, kteří ve svých výkladech s každodenností pracují, ji většinou nedefinují jako nějaký teoretický koncept nebo metodologický návod a vycházejí z určitého intuitivního předporozumění, z čehož plyne významová nejasnost a konfuznost. Obecně se přitom přijímá, že každodennost je v opozici vůči takzvaným velkým nebo politickým dějinám. V popularizačních textech se pak obvykle omezuje na popis historických kuriozit a anekdot, přijde-li řeč na bydlení, stravování nebo zvyky. Soustavnější zájem o každodennost shledává autor u některých dějepisců na konci 19. století v souvislosti s jejich vymezováním vůči tradiční, pozitivistické historii. Skutečná renesance zájmu o životy lidí, kteří nepatřili k elitám, však nastala až v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století v kontextu emancipace sociálních a kulturních dějin a nacházela motivaci spíše v kritice establishmentu než v akademických otázkách. Každodennost pak zdomácněla v takzvaných nových kulturních dějinách, pro něž je charakteristická antropologická perspektiva a které se etablovaly jako svébytný proud v historii v devadesátých letech. Ve svém přehledu se autor nejprve věnuje etnografickým přístupům a dějinám soukromého života, pro něž je podle něj typický duální model rozdělující každodennost na „objektivní skutečnosti“ a subjektivní prožívání., a2_Poté přechází k německým dějinám každodennosti (Alltagsgeschichte), jejichž hlavní představitel (při vší rozmanitosti) Alf Lüdtke (narozen 1943) má podle něj asi největší zásluhu na etablování každodennosti jako předmětu historického bádání a který tuto jejich pozici hájil proti výtkám sociálních historiků z údajné nevědeckosti. Do tohoto směru uvažování, označeného jako sociální interakcionismus, zařazuje autor dále francouzského polyhistora Michela de Certeau (1925–1986), který také postavil své pojetí každodennosti jako alternativu vůči různým formám sociálního determinismu a kladl důraz na interpretativní rozměr sociální reality v interakci mezi subjektem a vnějším světem. Kriticky se pak autor snaží vyrovnat s konceptem německých kulturních historiků (zejména Martina Sabrowa a Thomase Lindenbergera) vypracovaným k analýze každodenního rozměru nacistické a (východoněmecké) komunistické diktatury a označovaným pojmem Sinnwelt (myšlenkový svět), přičemž se vrací i k současným českým diskusím o aplikacích těchto přístupů na dějiny komunistického Československa. Za nejvíce inspirativní a nejpromyšlenější ovšem autor pokládá pojetí každodenní reality ve fenomenologické sociologii Rakušana Alfreda Schütze (1899–1959), který rozvíjel ideu přirozeného či žitého světa (Lebenswelt) filozofa Edmunda Husserla. Ve druhé části svého pojednání autor nabízí vlastní představu, jak konceptualizovat každodennost pro potřeby historického bádání. Pokouší se přitom popsat hlavní prvky její struktury, kterou podle něj tvoří tělesnost (a s ní spjatá prostorovost), cyklická časovost, lineární časovost a socialita., a3_V závěru pak formuluje vlastní „pracovní“ definici každodennosti: je to bezprostředně prožívaný svět člověka, omezený jeho tělesným bytím, svázaný s plynutím času a vpletený do sítě sociálních vztahů, jež je utkána z významů., b1_In this article, the author aims to provide an overview of the various approaches to research on everyday life in historiography and other social sciences. He then outlines his own attempt to conceptualize everyday life. In his introduction, he argues that historians and their colleagues in related fields who work with everyday life in their research usually do not define it as a theoretical concept or method, and start from a certain intuitive empathy. This leads to semantic confusion. Yet it is generally accepted that the history of everyday life stands in opposition to ‘big’ or political history. In works of popular history, if the discussion comes round to housing, food, or customs, everyday life is usually limited to a description of historical curiosities and anecdotes. The author finds a more systematic interest in everyday life developing amongst historians in the late nineteenth century in connection with its being defined in opposition to traditional, positivist history. A true interest in the lives of ordinary people did not arise till the 1960s and 1970s as part of the emancipation of social and cultural history and it tended to be motivated more by criticism of the establishment than by academic concerns. The history of everyday life then became accepted in the ‘new cultural history’, which characteristically employed an anthropological perspective and became established as a distinctive stream in historical research in the 1990s. In his survey, the author first examines ethnographic approaches and the history of private life, typical of which is a dual model that divides everyday life into ‘objective reality’ and subjective experience., b2_He then moves to a discussion of the German history of everyday life (Alltagsgeschichte), whose chief practitioner (despite all its variety), Alf Lüdtke (b. 1943), is probably, the author argues, the man most responsible for establishing everyday life as an area of historical research and he has defended its position against social historians, who have criticized it for allegedly being unscholarly. In this stream of thought, called ‘social interactionism’, the author includes Michel de Certeau (1925–1986), the French scholar who also formulated his conception of everyday life as an alternative to various forms of social determinism, and put the emphasis on the interpretative dimension of social reality in interaction between the subject and the outside world. The author then critically sets out to come to terms with the concept as used by German cultural historians, especially Martin Sabrow (b. 1954) and Thomas Lindenberger (b. 1955), which was developed into an analysis of a dimension of everyday life in the Nazi and Communist dictatorships in Germany, called the Sinnwelt (in Czech, myšlenkový svět). He also returns to current Czech debates about the possible applications of these approaches to the history of Communist Czechoslovakia. In his view, the conception of everyday reality in the phenomenological sociology of Alfred Schütz (1899–1959), an Austrian who developed the philosopher Edmund Husserl’s (1859–1938) idea of the natural or experienced world (Lebenswelt), is the best thought out and most promising. In the second part of his article, the author offers his own view of how to conceptualize everyday life for historical research. He endeavours to identify the main features of its structure, which, according to him, comprises corporeality (and the spatiality linked to it), cyclical and linear temporality, and social relations., b3_He then concludes by formulating his own working definition of everyday life: it is, he proposes, the immediately experienced world of a human being, limited by his or her physical being, bound to the flow of time, and woven into the web of social relations, which consists of meanings., Petr Sedlák., and Obsahuje bibliografii
This paper examines the personal interventions of the empress in the reform process. Maria Theresa intervened in this process in various ways. First of all, she was able to supervise it directly through her signing of official documents, to which she would add instructions for their enactment to the court authorities or to particular countries of her realm. She also tried to make sure that competent individuals were appointed to the administrative apparatus responsible for implementing and supervising the reforms, irrespective of their social estate - though in this she was only partly successful. In addition, she kept her civil servants in check by requiring them to file regular reports. Finally, by calling for fiscal economies she had a hand in controlling public expenditure., Zbyněk Sviták., and Obsahuje bibliografické odkazy
Recenzentka vítá české vydání knihy Andrease Kosserta Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (München 2008), předkládající relativně nový a ucelený pohled na osud poválečných německých vyhnanců ze střední a východní Evropy v obou částech rozděleného Německa, který je ve zdejším prostředí vnímán často zkresleně a na základě nedostatečných informací. Autor se však podle ní bohužel nevyhnul jistému zjednodušování, nepřesnostem a tendenčnosti, ve kterých se projevuje jednak jeho neznalost českých a polských pramenů a literatury, jednak osobní zainteresovanost na tématu. Odbourává sice navenek deklarovaný mýtus o úspěšné integraci vyhnanců ve Spolkové republice Německo, sám však vytváří schematický obraz „dobrých vyhnanců“ a ostatních „zlých Němců“., In her review of the Czech translation of Andreas Kossert’s Kalte Heimat: Die Geschichte der deutschen Vertriebenen nach 1945 (Munich, 2008), the reviewer welcomes the Czech edition, which presents a comparatively new and comprehensive view of the fate of the ethnic Germans who were expelled from central and eastern Europe after the Second World War and settled in both parts of divided Germany. In the Czech Republic, the perception of their fate is too often distorted, presented without sufficient information. According to the reviewer, however, the author has not avoided oversimplification, imprecision, and tendentiousness, manifesting on the one hand a lack of knowledge of Czech and Polish primary sources and secondary literature and, on the other, his personal involvement in the topic. Although he dispels the generally declared myth about the expellees’ successful integration into the Federal Republic of Germany, he paints an oversimplified picture of the ‘good expellees’ on the one hand and the ‘wicked Germans’ on the other., and [autor recenze] Sandra Kreisslová.
Liberalization of political and ideological barriers after the fall of Communistic regime in Czechoslovakia in 1989 has led to intensification of research of period 1918-1948. Although it presents relatively short historical period, it involved some milestones like first Czechoslovak Republic, after-Munich fall of democratic parliamentary, the Second World War and transformation after the war, that altogether resulted in start of Communistic regime in February 1948. and Jaroslav Šebek.