First stadium juveniles of P. angustus were reared under controlled seasonal conditions to maturity, reproduction and death. Individuals born in any one breeding season either had a 1-year or a 2-year life cycle (cohort-splitting). The life cycle was annual for individuals born in the first part of the breeding season (May-August), but became biennial for those born later (August-October). Two phenomena were involved: (1) Only individuals reaching the penultimate stadium (stadium VII) before a critical period at the end of spring could become adult in the breeding season following that of their birth. After this time, stadium VII individuals entered into aestivation and only became adult in the second autumn after their birth. (2) Females becoming adult in autumn entered reproductive dormancy and only laid eggs in the following spring. Overall, individuals born at the start of the breeding season easily reached stadium VII before the critical period and were able to breed at I year, whereas individuals born at the end of the breeding season reached stadium VII after the critical period, then had two consecutive periods of dormancy and only bred at 2 years age. Individuals from the same nest born in the middle of the breeding season (August) could have either annual or biennial life cycles, depending on whether they reached stadium VII before or during aestivation. The environmental factors capable of triggering aestivation in subadults and reproductive dormancy in autumn-maturing females are discussed., Jean-Francois David, Marie-Louise Celerier, Jean-Jacques Geoffroy, and Lit
The monophyly of the Endopterygota is supported primarily by the specialized larva without external wing buds and with degradable eyes, as well as by the quiescence of the last immature (pupal) stage; a specialized morphology of the latter is not an endopterygote groundplan trait. There is weak support for the basal endopterygote splitting event being between a Neuropterida + Coleoptera clade and a Mecopterida + Hymenoptera clade; a fully sclerotized sitophore plate in the adult is a newly recognized possible groundplan autapomorphy of the latter. The molecular evidence for a Strepsiptera + Diptera clade is differently interpreted by advocates of parsimony and maximum likelihood analyses of sequence data, and the morphological evidence for the monophyly of this clade is ambiguous. The basal diversification patterns within the principal endopterygote clades (\"orders\") are succinctly reviewed. The truly species-rich clades are almost consistently quite subordinate. The identification of \"key innovations\" promoting evolutionary success (in terms of large species numbers) is fraught with difficulties., Niels P. Kristensen, and Lit
Plachetnatky (čeleď Linyphiidae) jsou po skákavkách (Salticidae) druhově nejbohatší čeledí pavouků. V temperátních zónách, včetně České republiky, dokonce jde o pavoučí čeleď s největším počtem druhů. Jsou to lehcí pavouci, snadno a ochotně se šíří větrem. Jejich dobrá migrační schopnost je obzvlášť výhodná v mírných pásech, které musely být po každé době ledové znovu kolonizovány. Své české jméno dostaly plachetnatky podle lapací sítě - horizontálně upředené plachetky. Většina plachetnatek jsou drobné, nenápadně zbarvené druhy. Poměrně velká a pestře zbarvená plachetnatka keřová (Linyphia triangularis) představuje jednu z mála výjimek., The Common Hammock-Weaver is rather untypical member of the family Linyphiidae due to its large size and clear markings on the cephalothorax. It is found across a large part of the Palaearctic and occurs as a ‘generalist’ in damp forests, meadows, forest edges, parks and gardens. The web consists of a horizontal sheet and a network of loose ‘tripwires’. Mature examples of the species are found from August to October. Males show ‘mate guarding’ behaviour., and Milan Řezáč.
The profile of hemolymph ecdysteroid was studied in the gram pod borer, Helicoverpa armigera, during larval-pupal transformation. The changes closely correspond to the developmental events occurring at metamorphosis. Two insect growth regulators, plumbagin and azadirachtin, significantly depleted the content and altered the profile of ecdysteroids at crucial stages, when applied at ED50 doses. The activity profiles of two fat body lysosomal enzymes, acid phosphatase and b-galactosidase, were also significantly affected by the insect growth regulators. It is suggested that plumbagin and azadirachtin treatments primarily modify the ecdysteroid titer, which in turn leads to changes in lysosomal enzyme activity causing overt morphological abnormalities during the metamorphic molt., Arulappan Josephrajkumar, Bhattiprolu Subrahmanyam, Srinivasan, and Lit
High host specificity and dependence on the host plants are common attributes of herbivorous insects. Their usage in ecosystem studies and landscape assessment is shown by examples from a group of Central European weevils and leaf beetles. Biodiversity can be assessed from the degree of completeness of present herbivore feeding guilds. Wingless species with narrow habitat requirements can be used as good bioindicators of relic natural habitats. and Pavel Špryňar, Jaromír Strejček.
V odborných publikacích začínajících vědeckých pracovníků se někdy objevují logické chyby v metodice a následně i v interpretaci závěrů. Článek přináší dva takové příklady z výzkumné práce autorů. První příklad se týká logických chyb při srovnávání délky vývoje při konstantních a střídavých teplotách. Puparia pestřenek byla chována při velmi rozdílných teplotách, aby změny ve zbarvení dospělců byly velmi zřetelné. Nepřesně pochopený průměr teplotních hodnot může vést ke zkreslení výsledků Druhý příklad upozorňuje na nesprávný způsob odečítání tak zvané přirozené mortality v pokusech, při nichž se sleduje spotřeba mšic predátory., Two examples of potential logical errors in research methodologies and, consequently also in the interpretation of the results are presented. Firstly, an error can be made in the comparison of the length of development at constant and alternating temperatures. Puparia of hoverflies (Syrphidae) were reared at different temperatures in order to accentuate the colour differences between adults. The poorly understood influence of average temperature values on the development can lead to bias in the results. Secondly, the so-called natural mortality has often been assessed incorrectly in the trials in which consumption of aphids by predators is monitored., and Vítězslav Bičík, Pavel Láska.
Článek představuje jednu skupinu nosatcovitých brouků – zobonosky čeledí Attelabidae a Rhynchitidae. Těžištěm výskytu těchto brouků jsou tropické oblasti, v ČR žije 29 druhů. Zobonosky jsou typické tvorbou různě utvářených smotků na listech rostlin sloužících k vývoji larev, některé druhy napadají plody, pupeny a větvičky. Většina druhů je vázána na lesní biotopy, dále sady, zahrady nebo louky., This paper introduces a group of curculionid beetles – the Leaf Rolling Weevils of the families Attelabidae and Rhynchitidae. Most species are known from tropical regions, while in the Czech Republic 29 species are recorded. These beetles create various kinds of leaf rolls for their larvae; some species develop in fruits, buds or branches. Most species are associated with forest habitats, but they also live in orchards, gardens and on meadows., and Robert Stejskal, Filip Trnka.
Článek shrnuje dosavadní znalosti o pavoucích zimujících v ulitách suchozemských plžů v České republice. Jde o dvě studie - jedna ze zimy 2008/2009 (2 448 prázdných ulit tří druhů suchozemských plžů: suchomilka obecná (Xerolenta obvia), páskovka žíhaná (Cepaea vindobonensis) a hlemýžď zahradní (Helix pomatia)). Druhá studie byla provedena v zimním období 2010/2011 (přes 30 000 ulit, stejné druhy jako v předchozích letech plus druhy: skalnice kýlnatá (Helicigona lapicida) a plamatka lesní (Arianta arbustorum)). Prozatím jsou souhrnně zpracována data z první studie, z druhé jsou v článku zmíněny pouze faunisticky významnější nálezy. Naše zjištění potvrzují nálezy ze zahraničí, že v ulitách přezimuje, často hojně, celá řada druhů pavouků, které považujeme za vzácné. Asi nejvýznamnější druhy jsou: skálovka šestitečná (Phaeocedus braccatus), snovačka pětitečná (Euryopis quinqueguttata), skákavka dvoutečná (Sitticus penicillatus), zápřednice Pennyova (Cheiracanthium pennyi), zápřednice karmínová (Ch. montanum) a další., This article summarises our knowledge of overwintering spiders in land snail shells in the Czech Republic. The results of two studies, based on the survey of more than 32 000 shells of 5 species, confirmed that many spider species considered rare actually overwinter in shells, often in large numbers. The most important records include Phaeocedus braccatus, Euryopis quinqueguttata, Sitticus penicillatus, Cheiracanthium pennyi and Ch. montanum., and Jana Niedobová, Vladimír Hula, Ondřej Košulič.
Predace semen je strategie, kdy živočich za účelem obživy napadá a zničí mnoho semen rostlin. V tomto krátkém sdělení přibližujeme aktuální poznatky o střevlíkovitých predátorech semen po uvolnění z rostliny. Střevlíkovití brouci zpravidla preferují semena odpovídající velikosti jejich těla, výběr druhů preferovaných semen je však pro daný druh střevlíka typický a během sezony se nemění. Během sezony značně kolísá množství spotřebovaných semen, za optimálních podmínek vysoké hojnosti a aktivity brouků může být denně zničeno až 1000 semen na ploše 1 m2. Střevlíkovití přitom preferují semena hvězdnicovitých rostlin (Asteraceae), jako jsou pampelišky (Taraxacum sect. Ruderalia) nebo pcháč oset (Cirsium arvense), dále semena brukvovitých (Brassicaceae), jako je kokoška pastuší tobolka (Capsella bursa-pastoris). Střevlíkovití tak přispívají k udržení biologické rovnováhy., Seed predation is a strategy where an animal attacks and kills the seeds of plants. In this contribution we report on the latest knowledge on carabid beetles (Carabidae) feeding on seeds after dispersal from the plant. In general, carabid beetles prefer seeds of appropriate size to their body size, but the selection of seed species is species-specific and remains stable across the season. The consumption considerably varies throughout the year, and under optimal conditions the carabid beetles may destroy up to 1000 seeds per 1 m2. Carabid beetles prefer seeds of Asteraceae, such as Dandelion (Taraxacum) or Canadian Thistle (Cirsium arvense), and of Brassicaceae, such as the Shepherd’s Purse (Capsella bursa-pastoris). In this way the carabid beetles contribute to the balance in ecosystems., and Pavel Saska, Alois Honěk, Zdenka Martinková.
Three gall midge species displaying remarkable distribution in the Palaearctic region (Lasioptera artemisiae, Dasineura corniculata, Lasioptera eryngii) the causes of which cannot be explained, are discussed. and Václav Skuhravý, Marcela Skuhravá.