Recenzent nejprve nastiňuje odbornou produkci věnovanou hudbě (především vážné) a hudební kultuře ve vztahu k politice a jejím institucím v Československu v období komunistického režimu. V recenzované monografii si autorka podle něj jako jedna z prvních v českém prostředí klade otázku, jak a díky čemu je možné fungování špičkového hudebního tělesa v totalitním prostředí, a vlastně jemu navzdory. Jádro její práce tvoří líčení působení České filharmonie v ovzduší prvního desetiletí po únoru 1948, v konfrontaci s neustálou snahou komunistického režimu kontrolovat jeho činnost prostřednictvím stranických, a především bezpečnostních orgánů. Vypomáhá si exkurzy do reality šedesátých let až osmdesátých let a uvádí, že snahy o zneužití hudebníků České filharmonie k agenturní spolupráci se za celou dobu prakticky nezměnily. Autorka sleduje i program a dramaturgii filharmonie, v nichž museli hudebníci přistupovat na kompromisy s požadavky na uvádění ideologicky angažovaných děl. Přes dílčí kritické připomínky se práci dostává pozitivního hodnocení, zejména z faktografického hlediska., The reviewer first offers an overview of scholarly research on music (primarily serious music) and music culture in relation to politics and institutions in Czechoslovakia under the Communist régime. The author of the book under review, he claims, is one of the first Czechs to ask how and why a leading music ensemble could operate in totalitarianism and even in opposition to it. The core of book comprises the author´s discussion of the Czech Philharmonic durign the first decade after the Communist takeover in late February 1948, in the face of continuous efforts by the régime to keep an eye on the orchestra by means of Party institution and, particularly, the secret police. The author uses excursions into Czechoslovak life from the 1960s to the 1980s, and writers that the offorts to enlist Czech Philharmonic musicians to collaborate with the secret police were practically continuous throughout the period. She discusses the programme and production plans of the orchestra, in which the musicians had to accept comprises with the demands to perform ideologically engagé works. Despite some minor criticisms, the reviewer, on the whole, judges the book positively, particularly concerning the factual information it presents., [autor recenze] Václav Nájemník., and Obsahuje bibliografii a bibliografické odkazy
Zpráva Kateřiny Nové je věnována mezinárodní muzikologické konferenci, která se uskutečnila ve dnech 30. března až 1. dubna v anglickém Manchesteru., Kateřina Nová., Rubrika: Konference, and Cizojazyčné resumé není.
This study focuses on marches in 19th century Serbian salon music for piano composed by Czech musicians. It deals in particular with piano arrangements of orchestral works. Reference is also made to the contribution of Czech musicians towards the Europeanization of Serbian music in the 19th century as well as to their versatile activities in the roles of conductors of military bands and theatre orchestras, orchestral players, choirmasters, music teachers, and composers., Marijana Kokanović Marković., Rubrika: Studie, and Německé resumé na s. 116, anglický abstrakt na s. 103.
The manuscript collection of polyphonic compositions, a so-called Codex Speciálník (Prague, ca. 1485-1500), is presented in the study as a possible starting point for an investigation of the everyday life of a late medieval town. The centre of attention is primarily the alphabetically arranged index of the compositions, which was to facilitate orientation in the musical contents of the codex. The majority of the compositions were copied into the manuscript without the name of the author, therefore the textual incipits were used in the index for the identification of the anonymous songs and motets. and Lenka Hlávková.