Cíl: Zjistit přínos 18F-fluorocholinového PET/ CT (18F-FCH PET/CT) pro cílenou biopsii prostaty u pacientů s opakovaně negativními biopsiemi a trvajícím podezřením na přítomnost karcinomu prostaty. Soubor pacientů a metoda: Od ledna 2013 do května 2015 jsme provedli 18-F-FCH PET/CT cholinové PET CT vyšetření u 30 pacientů. Indikačním kritériem bylo PSA nad 10 ng/ml a prodělání více než tři biopsií prostaty, včetně biopsie saturační. Pokud to bylo možné, pak pacienti předem prodělali šestitýdenní kůru ATB terapie Doxycyklinem 100mg 2x denně k eliminaci zánětu, a tím možným falešně pozitivním nálezům na 18F-FCH PET/CT. Poté bylo provedeno PET/CT vyšetření a následně s odstupem byla provedena cílená biopsie ložisek popsaných na 18F-FCH PET/CT. Cílená biopsie byla provedena pod sonografickou kontrolou transrektálně za pomoci kognitivní fúze PET/CT obrazu s real-time sonografickým záznamem. Byly odebírány jen vzorky z ložisek popsaných na PET/CT. Výsledky: Od ledna 2013 do května 2015 absolvovalo 18F-FCH PET/CT 30 pacientů. Průměrný věk pacientů byl 66 let v rozmezí 57–75 let. U 14 z nich jsme potvrdili karcinom prostaty, což činí 46% záchyt ve skupině rebiopsií. Všichni tito pacienti měli Gleasonovo skóre vyšší než sedm a PSA vyšší než 20 ng/ml. Závěr: V našem souboru jsme prokázali přínos 18F-FCH PET/CT u pacientů s opakovaně negativními biopsiemi a pokračující elevací PSA, u kterých nebyl karcinom prostaty standardním způsobem detekován. Ložisko vyznačené pomocí 18F-cholinufluorocholinu umožnilo cílenou biopsii pod sonografickou kontrolou. V současnosti není jednoznačné doporučení, jak postupovat u pacientů, u kterých máme opakovaně negativní biopsie prostaty a trvá podezření na přítomnost karcinomu. Využití 18F-FCH PET/CT se jeví jako jedna z mož- ností., Aim: The aim of the study was to determine the benefits of 18F-fluorocholine PET/CT in patients with repeated negative biopsies and continued suspicion of prostate carcinoma. Material and methods: 18F-fluorocholine PET/CT (18F-FCH PET/CT) was performed with 30 patients from January 2013 until May 2015. Indication criteria were PSA above 10 ng/ml and three biopsies. If possible patients underwent six weeks treatment of antibiotic therapy with Doxycyclin 100mg twice per day to eliminate inflammation and possible false findings in PET/CT. Then PET/CT was performed with following targeted biopsy of focus from 18F-FCH PET/CT. Targeted biopsy was done under the sonographic transrectal control with the help of cognitive fusion PET/CT image with real-time sonography. Only samples from centers identified with PET/CT were taken. Results: From January 2013 until May 2015 30 patients underwent 18F-FCH PET/CT. Average age of patients was 66 years (57–75 years). We confirmed prostate cancer in 14 of them which is 46 % success in rebiopsy group. All these patients had Gleason score above seven and PSA higher than 20 ng/ml. Conclusions: We have shown in our sample the benefits of 18F-cholinFCH PET/CT in patients with repeated negative biopsies and continued PSA elevation, where prostate carcinoma was not detected in standard biopsies. The use of 18F-FCH PET/CT seems promising in diagnostic of prostate cancer where 18F-fluorocholine can be found also in slow growing cells of majority of prostate carcinoma. Using this method we can diagnose also tumors, which are located outside of typical areas in the peripheral zone and therefore can be missed even in repeated biopsies., Šárka Kudláčková, Milan Král, Pavel Koranda, Vladimír Študent, and Literatura
Východiska: Vzhledem ke geriatrizaci ošetřovatelské péče se ageismus stává často diskutovaným tématem. Z tohoto důvodu je velmi důležité, aby nelékařští zdravotničtí pracovníci byli v tomto ohledu dostatečně vzděláváni, protože právě dostatečná informovanost a praktická zkušenost může ovlivnit míru inklinace k ageistickým postojům. Cíl: Cílem výzkumného šetření bylo zhodnotit ageistické postoje u studentů středních zdravotnických škol v závislosti na škole a ročníku, kterou respondenti navštěvovali a zjistit rozdíly ve vnímání seniorské populace. Metody: V souladu s cíli práce byl proveden kvantitativní výzkum formou dotazníkového šetření. Na základě bodového ohodnocení odpovědí v dotazníku byla zjištěna míra ageistických postojů u respondentů. Výsledky: Práce prokázala, že je statisticky významný vztah mezi ageistickými postoji u studentů a jejich příslušností ke střední škole. Stejně tak byl prokázán rozdíl mezi ageistickými postoji u studentů druhých a čtvrtých ročníků středních zdravotnických škol. Závěry: Z práce vyplývá, že ve sledovaném souboru se u většiny studentů objevuje střední inklinace k ageistickým postojům s ohledem na navštěvovanou školu. Dále pak, že k ageistickým postojům inklinují více studenti čtvrtých ročníků, kteří již absolvovali odbornou praxi u lůžka nemocného, než studenti druhých ročníků, kteří tuto praxi ještě neabsolvovali., Background: Due to geriatrization of nursing care becomes oen discussed theme. Because of this it’s very important that non-medical health staff will be enough educated. It is that sufficient awareness and practical experience that can affect the rate of inclination to ageist attitudes. Objective: e objective of this research was to evaluate ageist attitudes of nursing school students according to school which the respondents visited and find out the differences in perception of senior population among the students of second and fourth grade. Methods: Due to the aims of this work the quantitative research has been done through a questionnaire survey. e rate of ageist attitudes was observed based on scoring responses. Results: A statistically significant relationship between symptoms of ageist attitudes this work proved as well as the differences between symptoms of ageist attitudes among second and fourth grade students. Conclusions: e work shows that in the sample survey, the majority of students appearing middle inclination to the myths of old age. Furthermore, the myths of old age tend more fourth grade students who have already completed work experience at the bedside than second grade students who have not completed this practice yet., and Kristýna Šoukalová, Jana Holá, Markéta Nemšovská
Rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií je již po mnoho let předmětem intenzivních diskusí a nepřestává vzbuzovat kontroverze. Tyto kontroverze se týkají dvou důležitých distinkcí: na jedné straně je zde problém deskriptivní adekvátnosti načrtnutého rozlišení mezi aktivní a pasivní eutanazií, na straně druhé potom známý problém morální ekvivalence základnějších kategorií jednání, na jejichž základě je možné toto rozlišení načrtnout. Tento článek se věnuje prvnímu ze zmíněných problémů a klade si následující otázku: existují nějaké základnější kategorie jednání, do nichž aktivní a pasivní eutanazie spadají? Existuje celá řada pokusů analyzovat rozdělení aktivní-pasivní eutanazie, někteří autoři se pokoušejí založit ho na rozlišení mezi jednáním a nejednáním, jiní zase na konkrétnějších kategoriích usmrcení a ponechání zemřít. Během kritického hodnocení těchto návrhů ukazuji, že jsou neadekvátní a neposkytují korektní kritérium demarkace. Navrhuji, že bychom namísto toho měli věnovat pozornost návrhu britské filosofky Philippy Footové a zaměřit se na pojem fatální sekvence vedoucí obecně k újmě, konkrétněji ke smrti. Na základě nejnovějších analýz Fiony Woollardové v její monografii Doing and Allowing Harm a analýz odstranění bariéry Jeffa McMahana docházím ke konečnému závěru, že rozlišení aktivní/pasivní eutanazie je deskriptivně adekvátní a je možné ho založit na pojmech fatální sekvence, podstatných a nepodstatných faktů relevantních k této sekvenci a kauzálních a normativních faktorů spojených s odstraněním bariéry, např. plicního ventilátoru. Etický význam tohoto rozlišení bude předmětem kritické diskuse v druhé části tohoto článku., The distinction between active and passive euthanasia has been the subject of intensive discussions for many years and the issue continues to raise controversies. In dealing with this controversy two important distinctions have to be made: first, there is the problem of descriptive adequacy of drawing a distinction between active and passive euthanasia and second, there is the famous problem of moral equivalence of the more basic categories of actions on the basis of which the distinction in parole can be drawn. This article deals with the first of the aforementioned problems: are there more basic categories of action under which active and passive euthanasia fall? There have been many attempts to analyse the distinction between active and passive eut0hanasia, some authors tried to base it on the distinction between actions and omissions, others on the more concrete categories of killing and letting die. In my critical evaluation of these proposals I show that they are inadequate and fall short of providing a sound criterion of demarcation. I propose instead that we should pay attention to the proposal of the British philosopher Philippa Foot and concentrate on the notion of a fatal sequence leading to harm in general and death in particular. After taking into account the newest analysis by Fiona Woollard in her monograph Doing and Allowing harm and the analysis of removing a barrier by Jeff McMahan I finally reach the conclusion that the distinction active/passive euthanasia is descriptively adequate and can be stated in terms of fatal sequences, substantive and non-substantive facts relevant to these sequences and causal and normative factors regarding removing barriers, for example ventilators. The ethical significance of this distinction will be subject to critical evaluation in the second part of this article., David Černý, and Literatura
Navzdory tomu, že standardizace měření sedmi hlavních katalytických koncentrací enzymů je dokončena a referenční metody IFCC na jejím podkladě vytvořené jsou verifikované v kontrolním programu RELA IFCC, situace v rutinních laboratořích vykazuje nedostatečnou míru jejího respektování. Důsledkem je neadekvátně nízká úroveň srovnatelnosti výsledků měření dosažených v různých laboratořích. Příčinou stavu je přetrvávající výroba a používání starších, nestandardizovaných metod existujících vedle sebe na trhu, v portfoliích laboratoří a jako položky hodnocení programů externích hodnocení kvality. K oficiálnímu dosažení proklamovaných cílů harmonizace měření v laboratorní medicíně je zapotřebí existující standardizaci prosadit důsledně do rutinních laboratoří. Ústřední roli zde sehrávají programy externího hodnocení kvality., Despite of fact that standardization of seven basic enzyme measurement is completed and by program RELA IFCC verified, routine laboratories produce results of low level comparability. Producing by manufacturers and use by laboratories of nonstandardized methods are main reason for this bad statement. Another reason is acceptation of non IFCC standardized by providers of external quality programs. If we really wish to reach harmonization of enzyme measurement results, we should introduce standardization more strictly into daily laboratory and manufacturers practices. Important role play here approaches of EQA programs providers., Friedecký B., Kratochvíla J., and Literatura
Anomálie urachu jsou vzácné. V literatuře najdeme práce pojednávající spíše o jednotlivých případech než velké soubory nemocných. Optimální léčba zůstává předmětem debat. Uvádíme kazuistiku 13měsíční dívky s infikovanou cystou urachu. Jedná se o onemocnění s dobrou prognózou při včasně zahájené adekvátní léčbě, může se však manifestovat i jako život ohrožující sepse či peritonitis, pokud dojde k ruptuře cysty., Urachal anomalies are rare. Literary data include case reports, studies analysing data from large groups are not available. Optimal treatment remains a matter of debate. The disease has a good prognosis when adequate treatment is initiated early. It can however also manifest with a lifethreatening sepsis or peritonitis. We report a case of 13-month-old girl with infected urachal cyst., Jana Horáková, Jan Starczewski, Miloš Fiala, Vladislav Smrčka, Jiří Kubále, Aleš Petřík, and Literatura
Medicínské technologie dokáží udělat rodiče i z člověka v pozdním seniu. Odborné debaty se soustřeďují nejen na to, jaké metody asistované reprodukce jsou eticky přijatelné, ale i na to, pro jaké skupiny lidí a za jakých okolností jsou přijatelné. Moje analýza je inspirována úmyslem státních orgánů a) zvýšit věkovou hranici pro přístup k léčbě placené ze zdravotního pojištění (ZP), b) zvýšit počty cyklů placených ze ZP; c) zrušit zákonem danou horní věkovou hranici pro samoplátce. Pro rozsáhlost tématu je text rozdělen do dvou samostatných článků. V této první části analyzuji věk pro platbu léčby ze ZP, relevantní argumenty nacházím pouze pro platbu léčby ženám do 40 let., Medical technology can make parents from persons in their late senium. Bioethical debates focus not only on what methods of assisted reproduction are ethically acceptable, but also for which of group of people and under what circumstances are they acceptable. My analysis is inspired by the intention of government a) to increase the age for access to treatment paid by health insurance (HI), b) to increase the number of cycles paid by HI, c) to abolish the upper age limit, given by law, for paying cash. The analysis is divided into two separate articles, because the topic is very broad. In this first part I analyze the age limit for payment of treatment by HI, I find relevant arguments onlxy for payment of treatment to women up to 40 years., Hana Konečná, and Literatura