V tomto roce uplynulo 25 let od otevření Střediska komplexní terapie psychosomatických poruch v Liberci. Rekapitulujeme okolnosti vzniku, mapujeme teoretické zdroje, ze kterých tým pracoviště vyšel, a na základě autentických dokumentů ilustrujeme vývoj, kterým za čtvrt století na své cestě do neznáma tento projekt prošel. Ambulantní týmové pracoviště zaměřené na psychosomatické pacienty vzniklo na půdě všeobecného lékařství a představovalo neobvyklé řešení v systému zdravotní péče. Při pohledu zpátky se ukazuje, že shodou okolností byly vstupní parametry nastaveny tak šťastně, že tato „porucha“ v systému měla dostatečný potenciál k rozvoji v oblasti, se kterou u nás bylo málo zkušeností a která neměla téměř žádnou podporu oficiálních řídících struktur. Hlavní koncepce pracoviště vznikala v diskusích mezi lékaři a psychology během osmdesátých let, a v době otevření pracoviště byla prakticky hotova. Základní nastavení bio-psycho-sociálního přístupu k pacientům bylo založeno na teorii narativní terapie a rodinné psychosomatiky. Kolem ní se postupně sdružovala řada dalších terapeutických přístupů, gestalt-terapeutický přístup, rogersovský přístup, ericksonovský přístup, psychoanalytické směry, práce s tělem, meditativní směry terapie spojené s jógou, akupunktura a rehabilitace, podle aktuálního složení týmu. Pracovištěm prošlo za 25 let přes 50 pracovníků, terapeutů, lékařů, psychologů, fyzioterapeutů, středního zdravotnického personálu a administrativy. S výjimkou prvních asi tří let prochází pracovištěm stabilně kolem jednoho tisíce pacientů ročně. Lze tedy hovořit o zkušenosti s nejméně 20 000 pacienty trpícími komplikovaným psychosomatickým stonáním. S naším způsobem práce jsme se netajili, vyškolili jsme stovky zdravotnických pracovníků a pomohli jsme založit další podobná pracoviště. Speciálním tréninkem rodinné terapie psychosomatických poruch, akreditovaným pro zdravotnictví, prošlo na 150 lékařů, psychologů a dalších profesí. Další stovky odborníků prošly kurzem o rozhovoru nebo sebezkušenostními výcviky vedenými v gestalt-terapeutickém stylu., This year it has been 25 years since the Complex Therapy Centre of Psychosomatic Disorders in Liberec was opened. We are summarizing the circumstances of the formation, surveying theoretical resources on which the workplace team has been based, and we are illustrating the development on the basis of authentic documents which this project has gone through on its way into the unknown during a quarter of a century. The ambulatory team workplace focused on psychosomatic patients came into existence on the ground of general medicine and represented an unusual solution in the health care system. When looking back it appears that coincidentally, the input parameters were so well-chosen that this „failure“ in the system had sufficient potential for the development in the area with which we had had little experience, and that did not have almost any support of official governance structures. The main workplace concept emerged in the discussions between doctors and psychologists during the eighties, and it was virtually finished at the time of the opening of the workplace. The basic set-up of the bio-psycho-social approach to patients was based on the theory of narrative therapy and family psychosomatics. A number of other therapeutic approaches cropped gradually around it, gestalt therapeutic approach, Rogers’s approach, Erickson’s approach, psychoanalytic trends, work with the body, meditative therapy trends associated with meditation and yoga, acupuncture and rehabilitation, according to the current staff. 45 workers, therapists, doctors, psychologists, physiotherapists, middle medical and administrative personnel have worked in the workplace during 25 years. With the exception of the first three years, about one thousand patients come per year. Therefore it is possible to speak of experience with at least 20 thousand patients with complicated psychosomatic diseases. We have not kept our way of work secret; we have trained hundreds of health workers, and helped found other similar workplaces. 150 doctors, psychologists and other professions have participated in a special training of family therapy of psychosomatic disorders accredited for health care. Other hundreds of experts have participated in a course about a dialogue or in self-experienced trainings coached in gestalt therapeutic style., Chvála V., and Literatura
Cieľ: Cieľom štúdie bolo porovnať ultrazvukové merania jaziev po cisárskom reze (SC) 6 týždňov a 6 mesiacov po SC. Vychádzali sme z hypotézy, že abnormálne ultrazvukové nálezy na uterotomickej rane 6 týždňov po SC sa nezmenia ani po 6 mesiacoch od pôrodu. Materiál a metodika: Prospektívnej longitudinálnej štúdie sa zúčastnilo 43 prvorodičiek, ktoré rodili cisárskym rezom. Transvaginálnym ultrazvukom sme sledovali hrúbku myometria proximálne a distálne od jazvy po SC, ako aj hrúbku jazvy po SC. Na matematické vyjadrenie závažnosti defektu jazvy po SC sme stanovili koeficient rizika dehiscencie (DRC). Výsledky: Priemerná hrúbka jazvy po SC bola 6 týždňov po SC 6,33 ± 2,77 mm a 6 mesiacov po SC 6,42 mm ± 2,33 mm. Medzná hodnota (5. percentil) pre hrúbku jazvy po SC bol 3,0 mm, a pre DRC 0,25. DRC menej ako 0,25 sme na základe teórie normality hodnotili ako závažný defekt jazvy po SC, pričom bol diagnostikovaný po 6 týždňoch po SC u 4/43 (9,3 %) pacientiek, a po 6 mesiacoch od SC u 3/43 (8,9 %) pacientiek (p<0,94). Lineárna regresná analýza dokázala signifikantnú koreláciu medzi DRC stanoveným 6 týždňov, resp. 6 mesiacov po SC (p=0,97). Záver: Z výsledkov štúdie vyplýva, že hrúbka jazvy po SC a DRC sú relevantnými markermi úspešného hojenia uterotomickej rany na konci šestonedelia, i keď proces hojenia ešte neskončil. Hodnotenie kvality hojenia jazvy po SC je možné už po 6 týždňoch po SC. Pacientky s abnormálnym hojením jazvy po SC by mali byť dispenzarizované za účelom sledovania potenciálnych komplikácií. and Erik Dosedla, Pavel Calda
Aldosterone blocker Spironolactone has antiinflammatory, antiproliferative and antioxidative effects, that is why pathogenetically it is expedient to use it in complex therapy of rheumatoid arthritis. Material and methods: 46 patients with RA took 2550 mg/day of Spironolactone during 12 months as an addition to standard therapy, the comparison group consisted of 47 patients that got only standard therapy, all the patients were fully examined prior and post the treatment. Results: complex RA therapy leads to improved VAS, HAQ, the antioxidative potential index F; decreased blood concentrations of TNFα, ICAM1, FGF and VEGF in contrast to standard therapy. Complex therapy made reduced the DAS 28 more > 0.6. Conclusions: applying of Spironolactone in complex therapy of rheumatoid arthritis contributes to more pronounced improvement in indices of articular syndrome and patients life quality, reduce of antiinflammatory, antiproliferative and angiogenic cytokines, and more effectively reduces the activity of the disease comparing to standard therapy., Elena Komarova, Borys Rebrov, and Literatura