S prodlužujícím se průměrným věkem dožití čelíme nyní u starších pacientů pandemii osteoporózy. Základní preventivní opatření by měla začínat již v dětství snahou o dosažení maximální vrcholové kostní hmoty. U pacientů s involučním snížením BMD je základním opatřením adekvátní saturace kalciem a vitaminem D. Problematika nedostatečné saturace vitaminem D je komplexní a kromě efektů skeletálních zahrnuje i celou řadu efektů extraskeletálních, především vliv na svalovou sílu. U pacientů ve vyšších decenniích je porušena tvorba i vstřebávání vitaminu D a chronická „subklinická" hyposaturace tímto působkem je nesmírně častá. Přitom je základním patogenetickým mechanizmem involuční osteoporózy mírná sekundární hyperparatyreóza, způsobená tímto stavem. Zatím jedinou skupinou antiresorpčních preparátů, která je schopna zvýšit BMD u pacientů s involuční, senilní porózou a snížit riziko zlomenin nejen na páteři, ale i na kritickém krčku femoru jsou bisfosfonáty. Jejich dostatečný efekt je limitován adekvátní saturací kalciem a vitaminem D., Because of an increase in the average length of life -we are facing a pandemic of osteoporosis in older patients. Basic precautions should already begin in childhood when pursuing maximal peak bone mass. In patients with involutional decrease of BMD the basic measure is an adequate calcium and vitamin D saturation. The challenge of insufficient vitamin D saturation is a complex problem and apart from skeletal effects it includes a number of extraskeleLai effects, above all the influence on brawn. In patients in higher decenniums vitamin D creation and absorption is disrupted and such chronic „subclinical" hyposaturation is extremely frequent. Nevertheless, a moderate secondary hyperparathyreosis caused by this condition is basic pathogenetic mechanism of involutional osteoporosis. For the present, the only group of antirabsorption formulations that is able to increase BMD in patients with involutional senile porosis and decrease the risk of not only vertebral fractures but also of crucial femoral collar are bisfosfonates. Their sufficient effect is limited by adequate calcium and vitamin D saturation., Jiří Jenšovský, and Lit. 21
Waldenstrómova makroglobulinemie je maligní B-lymfoproliferativní onemocněni. Patří těž do skupiny tzv. monoklonálních gamapatií (paraproteinemií, plazmocelulárnich dyskrazií). Jejich typickým znakem je nadměrná, tedy patologická tvorba imunoglobulinu jedním klonem plazmatických buněk. Kromě doporučených léčebných postupů uvádíme i nové poznatky o terapii této relativně vzácné, nicméně v poslední době stále častěji diagnostikované choroby., Waldenstrom's Macroglobulinemia is a maUgnant B-lymphoproliferative disease. It is a model of immunopathological disease in the old age and it falls into the group of monoclonal gammapathy (paraproteinemia). The typical feature of these diseases is an excessive and pathological production of immunoglobulin by one clone of plasmatic cells. Besides recommended therapeutic methods we quote new informations about treatment of this comparatively rare, but more often diagnosed disease during the recent period., Jan Klán, Eva Topinková, Dagmar Pelíšková, Lit: 19, and Souhrn: eng
Zácpa je obtížné vyprazdňování tuhé stolice. Zácpa může být buď pouze symptomem jiného onemocnění, nebo vlastní chorobnou jednotkou. Vyskytuje se až u 20 % populace. Pričiny zácpy jsou děleny na střevní a mimostřevní. Z klinického hlediska je zácpa u nás klasicky dělena na: zácpu druhotnou (symptomatickou) a zácpu funkční (habituální), která je dále rozdělována na zácpu prostou, spastickou a inertní tračník. V diagnostice zácpy je základem podrobná anamnéza, vyloučení organické překážky (endoskopie, irigografie) a posouzení funkce (defekografie, manometrie, elektromyografie, „transit time"). Z léčebných opatření je zásadní dieta s dostatečným přívodem tekutin a vlákniny a poučení o režimu vyprazdňování s nácvikem pravidelné defekace. Medikamentózní léčba (laxativa, prokinetika) je podávána u fyziologické zácpy (např. změna pobytu, cestování) a u habituální zácpy po selhání režimových opatření., Constipation is a difficult passing of stools. Constipation can only be a symptom for other disease or an actual disease unit. It affects up to 20 % of population. Causes for constipation can be divided into intestínal and non-intestinal. From clinical point of view constipation is typically divided into: secondary constipation (symptomatic) and functional constipation (habitual) that can be further divided into simple constipation, spastic constipation and inert colon. When diagnosing constipation the most important steps are a detailed anamnesis, an exclusion of organic obstacle (endoscopy, irrigography) and a function evaluation (defecography. manometry, electromyography, transit time). Essential remedial measures are a basic diet with sufficient supply of liquids and fibres and instructions on bowel movement regime that includes regular defecation training. Medicamentous treatment (laxatives, prokinetics) is given in the case of physiological constipation (e.g. change of residence, travelling) and in the case of habitual constipation after the failure of regime measurements., Karel Lukáš, Aleš Hep, and Lit. 6