V celosvětovém měřítku zaujímá bronchogenní karcinom mezi diagnostikovanými onkologickými chorobami druhé místo. V České republice je pak na prvním místě ve výskytu zhoubných nádorů u mužů a na třetím až čtvrtém místě mezi zhoubnými nádory u žen. Nejčastější je výskyt karcinomu plic mezi 55. až 80. rokem života. Ve věku od 70 do 75 let se nachází více než 17 % nemocných, ve věku od 75 do 79 let více než 12 % a ve věku nad 80 let 10 % nemocných s karcinomem plic. Ještě před indikováním rozsáhlých vyšetření ke stanovení morfologické diagnózy a klinického stadia musíme stanovit, zda máme před sebou pacienta, který je opravdu kandidátem onkologické léčby. Pokud víme, že nemocný není této léčby (chemoterapie, radioterapie, chirurgická léčba) schopen, nemá smysl, aby podstupoval vyšetření k definitivnímu stanovení diagnózy. Tato vyšetření musíme indikovat s rozvahou, a pokud léčit nebudeme nebo pokud není nemocný schopen při vyšetřeních spolupracovat, ztrácejí smysl. Věk není při rozhodování o léčbě rozhodující. Pokud jsou u nemocného přítomny potíže, je vždy indikováno nastavení odpovídající paliativní léčby., Jana Skřičková, Marcela Tomíšková, Lenka Babičková, Jana Kaplanová, and Lit.: 30
Revmatická polymyalgie (polymyalgi a rheumatica ? PMR) a temporální arteriitida jsou dvě příbuzná onemocnění, která jsou významnými onemocněními seniorského věku a svým charakterem patří do péče gerontorevmatologa. U PMR jde primárně o svalové onemocnění. Etiologie vzniku onemocnění je předmětem výzkumu. Hlavními symptomy jsou bolest a ztuhlost, nejčastěji svalů pletence ramenního a pánevního bez přítomnosti svalové atrofie či slabosti. V některých případech mohou v klinickém obraze dominovat nespecifické příznaky, jako je únava či nechutenství, provázené váhovým úbytkem. Pak mohou být obě onemocnění mylně považována za jiné somatické nemoci, například za dosud neprokázaný nádor nebo počínající hypotyreózu, a zůstávají nediagnostikována a neadekvátně léčena. Je uvedena kazuistika pacientky s PMR a jsou diskutována úskalí diferenciální diagnostiky., Polymyalgia rheumatica (PMR) and temporal arteritis are two mutually related conditions which predominantly affect senior patients and which for their nature fall within the competence of a gerontorhe umatologist. PMR primarily involves muscles. The aetiology of the disease is unknown and is a subject of research. The main clinical symptoms and signs are pain accompanied by stiffness of shoulder and pelvic girdle muscles, no muscle atrophy or a decrease in the muscle strength being present. In some cases non-specific symptoms predominate in clinical presentation, accompanied by loss of appetite and weight loss. In such case, both the conditions may be wrongly diagnosed as another somatic disease, such as an undetected malignancy or beginning hypothyroidism, and remain undiagnosed and untreated. A case history of a patient with PMR is described and the pitfalls of differenti al diagnosis are discussed., Martina Malcová, Ivana Doleželová, Eva Topinková, and Lit.: 42
Difuzní idiopatická skeletální hyperostóza (DISH) je nezánětlivé onemocnění skeletu charakterizované hyperostózou v oblasti axiálního skeletu i na periferii. Vzniká po 40. roce věku a jeho projevy jsou nejčastější ve středním a vyšším věku. Již řadu let je známá jeho souvislost s diabetem II. typu a ostatními metabolickými změnami, hyperurikemií a poruchou metabolizmu lipidů, i když souvislost stále není zcela jasná. Zdá se, že důležitou roli v procesu choroby hraje hyperglykemie a inzulinoresistence, a dále se také podílejí vlivy hormonální a genetické., Diffusive idiopathic skeletal hyperostosis (DISH) is a non-inflammatory disease of the skeletal system characterised by hyperostosis both in the axial skeleton and in the periphery. It develops after the age of 40 and its manifestations are most frequent in middle and higher age. For many years it has been known that there is a link between the disease and type 2 diabetes mellitus and other metabolic changes, hyperuricaemia and the lipid metabolism disorders, even though the link has not yet been completely clarified. It seems that an important role in the process of the disease is played by hyperglycaemia and insulinoresistance, and also other hormonal and genetic factors are involved., Andrea Pavelková, and Lit.: 12
Liečiť alebo neliečiť dyslipidémie u seniorov? To je otázka. Je pravdepodobné, že v prítomnosti pokročilej aterosklerózy a cievnych kalcifikácií u starých pacientov bude hypolipemická liečba menej úspešná v primárnej aj sekundárnej prevencii kardiovaskulárnych ochorení. Na druhej strane, v tejto skupine pacientov klesá aj bezpečnosť hypolipemickej liečby. Tieto faktory prispievajú k modifikácii pomeru risk/ benefit farmaceutickej liečby dyslipidémií. Napriek výsledkom niektorých štúdií, ktoré spochybnili asociáciu medzi koncentráciami cholesterolu a kardiovaskulárnym rizikom v starobe, cholesterol zostáva významným, ovplyvniteľným rizikovým faktorom aj u pacientov nad 65 rokov, najmä po zohľadnení ďalších komorbidít. Narastajúce dáta, primárne aj sekundárne, v preventívne orientovaných štúdiách potvrdzujú benefit hypolipemickej liečby u vysokorizikových, starých pacientov. Všetci indikovaní pacienti v tejto vekovej skupine by mali byť liečení podľa najnovších odporúčaní medicíny založenej na dôkazoch., To treat or not to treat dyslipidemias in the eldery? That is the question. It is likely that lipid lowering therapy will be less successful in the primary as well as the secondary prevention of cardiovascular events in the presence of advanced atherosclerosis and artery calcification in older patients. On the other hand, safety of lipid lowering therapy in this patient group becomes more problematic. These factors contribute to the modification of the risk/ benefit ratio of pharmaceutical lipid lowering therapy in this population. Even though the results of several studies challenged the association between cholesterol concentrations and cardiovascular risks in older patients, cholesterol remains an important modifiable risk factor in patients over 65 years of age, especially after adjusting for the presence of co/ morbidities. Growing evidence from studies focusing on primary as well as the secondary prevention confirms the benefit of treating high-risk older patients with lipid lowering drug therapy. Therefore, all patients in this age group for whom such treatment is indicated should be treated in accordance with the most current recommendations of the evidence-based medicine., Marek Pytliak, Viola Vargová, Viola Mechírová, Karim Benhatchi, and Lit.: 19
Dietoterapie spolu s medikamentózní léčbou obezity vykazuje na poli léčby metabolického syndromu nemalé úspěchy v podobě omezení další nutné medikace a efektivního dlouhodobého snížení hmotnosti. U geriatrických pacientů má dietoterapie svá specifika, její provádění je z mnoha důvodů složitější a vyžaduje větší nasazení terapeuta než u mladší populace. Následující sdělení pojednává o základních principech dietoterapeutického procesu a o úskalích, která jej doprovází. Pro názornost jsou připojeny kazuistiky., Dietotherapy together with pharmacological treatment of obesity show significant efficacy in the management of metabolic syndrome, manifested as a reduction in the need for further medication and effective long-term weight reduction. Dietotherapy in geriatric patients has some specific features; its use in older patients is for many reasons more complicated and requires greater effort from the therapist than in younger populations. The present paper discusses the main principles of dietotherapy and the difficulties accompanying it. Case studies are provided for illustration., and N. Peřinová, D. Čechová
Autor uvádí základní indikace k psychiatrické intervenci, popisuje indikace antidepresiv jak po stránce symptomů, tak i diagnóz. Tato témata specificky vztahuje k populaci seniorů. Zabývá se popisem jednotlivých skupin antidepresiv, jejich přínosem a případnými riziky pro seniory. Věnuje se i úskalím diagnostiky deprese u seniorů., The author presents basic indications for psychiatric examination, he describes indications of antidepressants in the field of old age population. The author describes specific groups of antidepressants and evaluates benefit and risk factors for old age population. The author attends to questions of diagnostic process of old age deprression., Vladimír Pidrman, and Lit.: 22
Infekce močových cest jsou velmi širokou skupinou infekčně-zánětlivých onemocnění ledvin a močových cest. Racionální přístup k diagnostice a léčbě je podmíněn správnou klasifikací. Přehledný článek se zabývá aspekty, podle kterých se močové infekce třídí. Tato klasifikace vhodně usměrňuje diagnostický a léčebný proces. V článku jsou popsány diagnostické postupy, léčba a prevence infekce močových cest u seniorů., Božena Hájková, and Lit.: 15
Východiska. Inkontinencí moči a/nebo inkontinencí stolice trpí v České republice více než polovina klientů v dlouhodobé ústavní péči a až 42 % klientů domácí péče. Inkontinence významně zvyšuje zátěž pro ošetřující a vyžaduje zvýšené náklady i na inkontinenční pomůcky. Přesto dosud chybějí údaje o individuálních potřebách inkontinentních klientů a o péči, která jim je v rámci diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů poskytována. Cílem druhé části projektu IncoFora "Inkontinence v kontextu ošetřovatelské péče" bylo zmapovat současnou praxi v péči o inkontinentní pacienty a klienty. Metodika. Hloubkové hodnocení diagnostických, léčebných a ošetřovatelských postupů u 465 inkontinentních pacientů provedené v 9 léčebnách pro dlouhodobě nemocné (LDN), 5 ústavech sociální péče (ÚSP), 10 domovech pro seniory (DS) a 10 agenturách domácí péče (ADP). Výsledky. U 70 % pacientů s inkontinencí moči nebyl stanoven typ inkontinence. Převažovaly těžké formy inkontinence (v 57 %), často spojené s inkontinencí stolice. Z komplikací byly nejčastější dermatitidy (20 %), močová infekce (19 %) a dekubity (12 %). Pouze u 13 % bylo provedeno urodynamické vyšetření, necelá 2 % absolvovala chirurgickou léčbu a farmakoterapie byla uplatněna u 6 % inkontinentních, 12,4 % je katetrizováno. Nejčastější inkontinenční pomůckou jsou plenkové kalhotky s průměrnou frekvencí výměny tři až čtyřikrát denně u 60 % inkontinentních, u zbývajících méně často, následují podložky (65 %), vložky (16 %) a vložné pleny (14 %). Závěry. Přes značnou variabilitu v léčebných i ošetřovatelských postupech mezi jednotlivými poskytovateli i typy zařízení jsme prokázali nedostatečné využití diagnostických metod, farmakoterapie a fyzioterapie, které jsou poskytovány jen malé části pacientů s inkontinencí. Vysoký je i výskyt především kožních komplikací. Nácvikové programy jsou uplatňovány, ne vždy však cíleně a i frekvence nácviku je nedostatečná. Zjištěné nedostatky v kvalitě poskytované péče jsou zapříčiněny objektivními (nedostatek personálu, finanční limity) i subjektivními faktory (neexistence specifického standardu, nedostatečné znalosti, nízká motivace). Je třeba uplatnit systémová opatření zlepšující personální obsazení i navýšení finančních prostředků v těchto zařízeních, modifikovat stávající guidelines s ohledem na charakteristiky těchto pacientů a podpořit cílené edukační programy pro ošetřující personál., Background. Urinary and fecal incontinence are considered as symptoms worsening significantly patient?s quality of life and accounting for high costs particularly for nursing care for incontinent in long-term care facilities. We are facing repeated complaints of substandard quality of care and nursing practices provided to incontinent persons in these settings. In institutions, prevalence of incontinence raise up to 50?70% of residents and, about a half of home care clients suffer from incontinence, too. In the article we present results of the project "Incontinence in the context of nursing care". Methods. Survey in 34 nursing middle management specialists was performed in 9 nursing homes, 5 social care facilities, 10 homes for seniors and 10 home care agencies focusing on the current system and quality of nursing care. In-depth transversal evaluation of diagnostic, therapeutical and nursing interventions in 465 incontinent patients of the above mentioned providers. Results. In 70% of incontinent patients the type has not been diagnosed. In majority of cases severe incontinence was reported (57%) often associated with bowel incontinence. The most frequent complications were in decreasing order: dermatitis (20%), urinary tract infection (19%) and decubitus ulcer (12%). Urodynamic evaluation was performed only in 13% of patients, surgical treatment was provided in less than 2% and only 6% received pharmacotherapy. 12,4% of incontinent was catheterized. The most frequently used incontinent aid were briefs with average 3-4 daily changes in 60% of incontinent, less frequently in the remaining, followed by incontinence sheets (65%), pads (16%) and diapers (14%). Conclusions. Despite significant variability in care and nursing practices among individual providers and types of setting, diagnostic procedures, pharmacotherapy and physiotherapy are insufficiently offered and used in incontinent residents. Higher prevalence of complications particularly skin lesions was reported. Continence training programs are frequently offered, however often without targeting to appropriate residents and with inappropriately low frequency of training. These findings reflect poor quality of care provided and are caused by both objective (lack of personnel, financial limits for incontinence aids) and subjective factors (lack of specific standards, insufficient knowledge, and low motivation). It is necessary to introduce health system measures to increase manpower and financial limits for these facilities and, at the same time to modify current guidelines according to the specific needs of this population and support targeted educational programs for health care workers., E. Topinková, D. Jurásková, Z. Kučera, N. Müllerová, and Lit.: 25