Primární lymfomy centrální nervové soustavy představují řídce se vyskytující skupinu extranodálních nehodgkinských lymfomů, charakterizovanou agresivním klinickým průběhem a neuspokojivými výsledky léčby. Standardem léčby je kombinace chemoterapie s vysokými dávkami metotrexátu a radioterapie celého mozku. Kombinace chemoterapie a radioterapie mozku zvyšuje počet léčebných odpovědí, je však provázena významnou neurotoxicitou. Samotná radioterapie je léčebnou alternativou u starších pacientů nevhodných k systémové chemoterapii. V rámci studií je testován význam vysokých dávek chemoterapie s autologní transplantací periferních kmenových buněk a nových léků., Primary central nervous system lymphomas constitute a rare group of extranodal non-Hodgkin´s lymphoma with aggressive clinical course and unsatisfactory outcome. High dose methotrexate based chemotherapy combined with whole brain radiotherapy is the current standard of treatment. Combination of chemotherapy and whole brain radiotherapy improves response rate, however, the addition of radiotherapy increases the risk of neurotoxicity. Radiotherapy alone is a therapeutic approach in older patients not suitable for systemic chemotherapy. The significance of high dose chemotherapy with autologous stem cell transplantation and new drugs are investigated in the current clinical trials in primary central nervous system lymphomas., Heidi Móciková, and Literatura
Pseudomyxoma peritonei je vzácný klinický syndrom; nádorový proces, pro který je charakteristické hromadění mucinózního ascitu a peritoneálních implantátů v břišní dutině. Primárním zdrojem je téměř vždy low grade mucinózní tumor apendixu. Jedná se o pomalu progredující, nízce agresivní, ale smrtící onemocnění s častými recidivami. Optimálním léčebným postupem je kompletní chirurgická cytoredukce (CRS) v kombinaci s peroperačně aplikovanou intraperitoneální hypertermickou chemoterapií (HIPEC) – tzv. Sugarbakerova metoda., Pseudomyxoma peritonei (PMP) is an uncommon clinical syndrome characterized by the slow and progressive accumulation of peritoneal implants and mucinous ascites, intraabdominal gelatinous collection (jelly belly). PMP is reported to originate from the low grade appendiceal mucinous neoplasm. Pseudomyxoma peritonei often recurs after treatment and may eventually cause death by abdominal visceral dysfunction via compression with mucinous ascites. Cytoreductive surgery (CRS) and perioperative intraperitoneal chemotherapy comprising hyperthermic intraperitoneal chemotherapy (HIPEC) with or without postoperative intraperitoneal chemotherapy (EPIC) has been regarded as the standard of care in specialized centers. It is often referred to as the „Sugerbaker procedure“. Conventionally, PMP is considered resistant to systemic chemotherapy. Even though complete cytoreduction is associated with prolonged overall survival, recurrence of disease is common and multiple operations are frequently required. Patients may enjoy sustained period of remission, free of symptoms, but long – term disease free survival is distinctly uncommon. The pathologic subtype remains the dominant factor in survival. Patients should be centralized to improve survival by a combination of surgical experience and adequate patient selection., Roman Kocián, and Literatura
Aim: to improve treatment results of colorectal cancer, complicated carcinomatosis of abdominal cavity, by associated using of endolymphatic chemotherapy (ELCT) and local extremely high frequency (EHF) therapy. Igroup 21 people (33.3%) performed colostomy, then neoadjuvant systemic chemotherapy by the scheme FOLFOX4. It was held two cycles, after two cycles their were received cytoreductive surgery; II group 26 people (41,3%) received cytoreductive operations with early postoperative intraabdominal chemotherapy by oxaliplatin (200 mg/m(2) at day 1 and 5FU 650 mg/m(2) from days 1 to 4. III group 16 people (25,4%) also performed colostomy, then used 2 courses of ELCT with local EHF therapy and all patients were received cytoreductive operations. ELCT was carried out injecting oxaliplatin100 mg/m(2) a day during 12 hours and then 5 FU in doze of 600 mg/m2 a day during 72 hours by the instrumentality of the dozer and LV200 mg/m(2) (2h intravenous infusion). During ELCT patients received local EHF therapy in abdominal cavity for an hour. After chemotherapy the partial regress of tumor observed in 1st group in 4,8 % and in 3rd 37,5 %, stabilization of process noted in 28,6 and 50% cases, progressing 66,7 and 12,5% cases correspondingly to groups. Histomorphologic study of malignant foci after ELCT+EHF therapy showed reduction of specific area of parenchyma cancer cell from 57 till 39% simultaneous growth of stroma from 40 till 58% and in necrosis area from 1,8 till 2,5%. Mitotic activity of tumor cells in the 1st group decreased (average in 22 un.), but in 3rd group it decreased until 11 units. Analysis of life span showed that in 1st group of patients 2year survival rate was 66,7%. In 2nd group of patients 2year survival rate was 42,3%. ELCH+EHFtherapy has high clinic efficacy and promotes to decrease terms of progression of tumor process, increases life span from 0 till 24% and quality of life of the patients. ELCH+EHFtherapy brings to reduction of specific area of parenchyma in cancer cells from 57 till 39% with simultaneous growth of stroma area from 40 till 58% and necrosis area from 1,8 till 2,5%. ELCT+EHFtherapy lowers mitotic activity of tumor cells, activates apoptosis, hemodynamic and metabolic rates., Akbarov E.T., Navruzov S.N., Abdujapparov S.B., Islamov H.D., and Literatura
Hodnocení léčebné odpovědi je jedním z nejdůležitějších prognostických ukazatelů. Pomocí metabolického stanovení FDG-PET je umožněno rozlišit strukturální změny, které obsahují ještě viabilní lymfomovou tkáň od fibrotických reziduí. Metoda: V rámci retrospektivní analýzy 96 nemocných s diagnózou difuzního velkobuněčného lymfomu (DLBCL) diagnostikovaných v letech 1999?2004 byl hodnocen prognostický význam výsledku FDG-PET vyšetření v průběhu intermediárního stagingu (po 2.?4. cyklu chemoterapie, celkem 69 nemocných) a na jejím konci (celkem 68 nemocných) pro dobu bez progrese (PFS) a celkové přežití (OS). Výsledky: S mediánem sledování 30 měsíců byla ve skupině s intemediárním PET negativním výsledkem pozorována ve 3 letech PFS 80,7 % a OS 97,6 % oproti PFS 50,5 % (p < 0,005) a OS 71,5 % (p < 0,01). Pro PET pozitivní pacienty bylo relativní riziko relapsu/ progrese 4,8krát vyšší a riziko úmrtí 6,4krát vyšší. Při hodnocení PET výsledku na konci léčby byla u PET negativních PFS 81,7 % a OS 94,7 % proti PFS 29,4 % (p < 0,0001) a OS 57,5 % (p < 0,0001) u PET pozitivních pacientů. Pro PET pozitivní pacienty při ukončení chemoterapie bylo riziko relapsu/progrese 7krát vyšší a riziko úmrtí 12,9krát vyšší. Při hodnocení významu PET restagingu ve skupinách podle rizika dle mezinárodního prognostického indexu (IPI) se ukázalo, že výsledky si zachovávají v jednotlivých podskupinách signifikantní rozdíl jako pro PFS, tak pro OS s výjimkou OS ve skupině nemocných s vyšším rizikem hodnocených v rámci intermediárního restagingu. Závěr: Předkládaná analýza dokládá prognostický význam PET vyšetření u nemocných s DLBCL hodnocených jak v rámci intermediárního restagingu, tak na konci chemoterapie. Zda bude mít význam měnit léčbu jen na základě PET vyšetření, je a bude předmětem prospektivních klinických studií., Marek Trněný, Otakar Bělohlávek, J. Kořen, and Lit. 19