Cíl práce: Upozornit na problematiku apendicitidy v graviditě. Typ práce: kazuistika. Vlastní pozorování: Formou kazuistiky prezentovaný výskyt perforované apendicitidy s difuzní peritonitidou ve 27. týdnu gravidity. Následný porod císařským řezem ve 36. týdnu a komplikované pooperační období a infekční komplikace v šestinedělí. Závěr: Apendicitida v těhotenství je spojována se zvýšenou mateřskou a fetální morbiditou. Perforace apendixu přispívá ke zvýšenému riziku dalších komplikací, které zahrnují např. předčasný porod, abort a mateřské komplikace, zejména infekční. Včasná diagnóza s následnou operací může snížit mateřskou i fetální morbiditu., Objective: To draw attention to the issue of appendicitis in pregnancy. Design: Case report. Case report: We present a case study in the form of a case of occurrence of appendicitis with peritonitis in 27 weeks pregnancy. And describes the birth and childbed, which is complicated by infectious complications. Conslusion: Appendicitis in pregnancy is associated with increased maternal and fetal morbidity and even more in case of peritonitis. Delay surgical intervention correlates with increased risk of perforation, which contributes to the increase of other complications, including premature birth, abortion and maternal complications. Prompt diagnosis and early surgery can reduce maternal and fetal morbidity., and Renáta Hlistová
Perigraft serom je poměrně vzácná komplikace, která může vzniknout po implantaci cévní protézy z dakronu nebo expandovaného polytetrafluoretylenu (ePTFE). Předkládáme kazuistiku 54letého pacienta s perigraft seromem okolo axillofemorálního bypassu (ePTFE protézou). Konečným řešením byla explantace této extraanatomické rekonstrukce a implantace aortobiilického bypassu s použitím cévní protézy z jiného materiálu. Článek diskutuje terapeutické možnosti této komplikace na základě publikovaných prací. Žádná guidelines ani jiná doporučení neexistují. Závěrem, přístup k léčbě perigraft seromu zůstává striktně individuální. Náhrada cévní protézy s použitím implantátu z jiného materiálu se zdá být nejlepší možností řešení pro recidivující perigraft seromy tam, kde jiné méně invazivní postupy selhaly., Perigraft seroma is quite a rare complication that may occur after implantation of Dacron or expanded polytetrafluoroethylene (ePTFE) vascular grafts. We report a case of a 54-year-old patient with perigraft seroma around an axillofemoral bypass (ePTFE graft). Definitive treatment involved the explantation of this extraanatomic bypass with perigraft seroma and the implantation of an aortobiiliac bypass using vascular prosthesis made of a different material. Based on published studies, therapeutic options for this complication are discussed. No guidelines or recommendations are available. In conclusion, the approach to perigraft seroma treatment remains strictly individual. Vascular graft replacement using grafts made of different material seems to be the best option in the case of recurring perigraft seroma, where less invasive procedures were not successful., and A. Gazi, R. Staffa, T. Novotný, Z. Kriz, M. Hermanová
Perioperační péče o diabetika je specifická nejen nezbytností adekvátní korekce glykemie, ale také výskytem komplikací, které se u nediabetiků nevyskytují. Dosavadní antidiabetickou léčbu je proto většinou nutno přizpůsobit perioperačnímu období, u malých a krátkých chirurgických výkonů to však není většinou nutné. Perioperační péči je nezbytné u diabetiků pečlivě zorganizovat a naplánovat. K hlavním zásadám patří adekvátní monitoring glykemií a inzulinové terapie, zajištění nutrice a provedení výkonu ráno., The perioperative care of diabetic patients is specific due to the necessity of adequate glycaemic correction, as well as owing to the occurrence of complications not taking place in nondiabetic patients. The present antidiabetic treatment therefore mostly needs to be adjusted to the perioperative period, but this is largely not necessary in the case of small and short surgeries. The perioperative care of diabetic patients must be carefully organized and scheduled. The main rules include adequate monitoring of blood glucose and insulin therapy, provision of nutrition and surgery performance in the morning., and Alena Šmahelová
Východiska: Příspěvek popisuje problematiku perioperačního bezpečnostního procesu (PBP) v praxi ve vztahu k regionu, ve kterém sestry pro perioperační péči pracují. Realizace šetření byla provedena ve 4 zdravotnických zařízeních východočeského a západočeského regionu. Cíl: Ve výzkumném šetření byly stanoveny 4 cíle: zjistit informovanost respondentek o PBP, zda a jak dlouho se na pracovištích respondentek používá PBP, jak respondentky vnímají přínosnost PBP pro pacienta a jak jsou respondentky spokojeny s nastavením PBP na jejich pracovišti. Metodika: Pro výzkum byl sestaven 27 položkový dotazník vlastní tvorby. Výsledná data byla vyhodnocována deskriptivní statistkou a neparametrickým Mannovým–Whitneyovým testem. Výzkumného šetření se zúčastnilo 61 respondentek ze zdravotnických zařízení východočeského a západočeského regionu, z toho 45 instrumentujících a obíhajících sester a 16 anesteziologických sester z gynekologických a centrálních operačních sálů 4 zdravotnických zařízení na území východočeského a západočeského regionu. Výběr respondentek byl záměrný, všechny souhlasily se zařazením do výzkumného šetření. Výsledky: Bylo zjištěno, že na pracovištích respondentek je využíván PBP ± 3 roky (průměrná hodnota 3,29, směrodatná odchylka 0,85). Informovanost respondentek o PBP je hodnocena jako výborná. Většina respondentek je spokojena s nastavením PBP na jejich pracovišti a přínosnost PBP pro pacienty většina z nich vní- má jako velmi vysokou. Závěry: PBP je nedílnou součástí každého operačního výkonu a je nutné, aby byl prováděn na všech pracovištích v souladu s rezortním bezpečnostním cílem., Background: e paper describes the problems of perioperative safety process (PBP) in practice in relation to the region in which perioperative care nurses work. Realization of research was performed in 4 health facilities in the territory of the East and the West Bohemian region. Aim: We established four goals in our research: to determine the level of awareness of respondents about PBP, whether and how long the responders used PBP in their workplaces, how perioperative care nurses perceive the utility of PBP for the patient and how responders are satisfied with setting of PBP in their workplace. Methods: We compiled 27 – items questionnaire for our research. e resulting data were evaluated by descriptive statistics and neparametrical Mann–Whitney test. 61 responders participated in this research. e research sample consisted of 45 perioperative care nurses and 16 anestethic nurses from gynaecological and central operating rooms of four health facilities in the territory of the East and the West Bohemian region. e respondents agreed with the research. Results: We found that on workplace of all respondents is used the perioperative safety process for ± 3 years (average 3.29, standard deviation 0.85). e awareness of respondents about perioperative safety process was evaluated as excellent. Most of respondents are satisfied with the setting of perioperative safety process on their workplace and their perceive the utility of perioperative safety process as very high. Conclusion: Perioperative safety process is the integral part of every operation and it´s required to be carried at all workplaces in accordance with departmental safety objective., and Tereza Langerová, Magda Taliánová, Petra Pavlová
Úvod: Cílem práce je porovnat výsledky peroperační detekce sentinelové uzliny při operacích pro karcinom kolon a zjistit počet uzlin na resekátu ve srovnání se standardní resekcí. Metody: Do souboru byli zařazeni pacienti k elektivní resekci pro karcinom kolon. Resekát a sentinelová uzlina odeslány k histopatologickému zpracování. Srovnání s kontrolním souborem elektivních resekcí z roku 2011. Výsledky: Kontrolní soubor čítal 56 pacientů operovaných elektivně pro karcinom od céka po rektosigmoideum (dle MKN C18-C19). Průměrný počet uzlin na resekátu byl 12,73 (4−27). Do studované skupiny bylo do počátku listopadu 2014 zařazeno celkem 102 pacientů, celkem 29 pacientů bylo vyřazeno pro nedodržení nebo odchylku od grantového protokolu (neoznačení, neodebrání uzliny, pooperační jiná definitivní diagnóza než karcinom, přítomnost jaterních metastáz). Ze zbylých 73 pacientů (46 mužů a 27 žen) bylo po histopatologickém zpracování celkem 24 (17 mužů a 7 žen) pacientů označeno jako pN+, z nich 2 označeni jako pN1c. U zbývajících 22 pacientů byla sentinelová uzlina pozitivní v 8 případech, což odpovídá senzitivitě 36,36 %. Průměrný počet uzlin na resekátu po barvení Patentblau byl 15,97 (3−30). Závěr: Metoda detekce sentinelové uzliny peroparačně je snadná a snadno proveditelná. Hlavním přínosem se pro nízkou senzitivitu jeví zvýšení počtu nalezených uzlin na resekátu. Klíčová slova: sentinelová uzlina − karcinom kolon − peroperační detekce, Introduction: The aim of this paper is to evaluate the results of intraoperative sentinel node detection in colon cancer patients and to compare the number of nodes retrieved per specimen in comparison with standard resection. Methods: Patients undergoing elective colon cancer resection were included in the study. The specimen and the sentinel lymph node were sent for histopathological examination. A group of patients from 2011 who underwent elective resection served as the study control. Results: The control group comprised 56 patients. The average node count was 12.73 (4–27). The study group included 102 patients; 29 patients had to be excluded because of protocol deviation. Out of the remaining 73 (46 male and 27 female) patients, 24 were N-positive and 2 of them were pN1c. In the remaining 22 patients, the sentinel node was positive in 8 cases, corresponding to a sensitivity of 36.36%. The average lymph node count was 15.97(3–30) after patent blue dye injection. Conclusion: Intraoperative sentinel lymph node detection is an easy and feasible method. Despite the low sensitivity, the main positive effect of the method is the increased lymph node count per resection specimen. Key words: sentinel node − colon cancer − intraoperative detection, and J. Cagaš, I. Čapov, P. Vlček, J. Korbička, L. Veverková, M. Hermanová, M. Tichý
Časné pooperační komplikace hojení anastomózy představují pro pacienta významné riziko zvýšení morbidity, mortality i zhoršení dlouhodobých výsledků. Existuje řada opatření redukujících rizika vzniku těchto komplikací včetně peroperačního hodnocení kvality kolorektální anastomózy. Postupy hodnocení spolehlivosti anastomózy se vyvíjely od mechanického testování přes endoskopickou vizualizaci střevního lumen až po moderní techniky hodnotící mikroperfuzi perianastomotických tkání. Mechanické testování kolorektální anastomózy a částečně i endoskopické techniky prokazatelně do jisté míry redukují riziko pooperačních komplikací hojení kolorektální anastomózy. Moderní postupy hodnotící mikrocirkulaci, založené na fluorescenční angiografii pomocí indocyaninové zeleně, mají potenciál zásadně zlepšit posouzení bezpečnosti kolorektální anastomózy a významně přispět k rozhodnutí o dalším postupu včetně vynechání protektivní ileostomie., Early postoperative anastomotic complications have serious clinical implications for the patient’s morbidity, mortality as well as long-term results. A number of measures can be undertaken to reduce the risk of anastomotic complications, including intraoperative colorectal anastomotic integrity assessment. Methods used to assess anastomotic reliability have gradually developed from basic mechanical techniques, direct visual endoluminal inspection, to microperfusion assessment of perianastomotic tissue. Moderate benefit in terms of reduced postoperative anastomotic complications has been shown with mechanical patency testing and partly with intraoperative endoscopic visualization of colorectal anastomoses. More recently, indocyanine green (ICG) fluorescence imaging methods have emerged as major contributions to anastomotic patency assessment and intraoperative decision making during surgical colorectal procedures including decreased numbers of ileostomies., and L. Martínek, R. Bergamaschi, J. Hoch
Úvod: Terapeutické a toxické účinky digoxinu jsou závislé na jeho sérové koncentraci. Současné poznatky prokázaly snížení mortality při chronickém srdečním selhání při koncentraci digoxinu v rozmezí 0,5–0,9 ng/ml. Cíl: Ukázat výhody terapeutického monitorování hladin léčiv při personalizované farmakoterapii digoxinem. Metoda: Údolní sérové koncentrace digoxinu byly stanoveny imunochemickou metodou MEIA (AxSym Abbott). Pro farmakokinetickou analýzu bylo použito Bayesianské analýzy za pomocí software MW-Pharm 3.30. Výsledky: U 6 pacientů ve věku 71–92 let jsou ukázány velké rozdíly v dávce digoxinu potřebné k dosažení terapeutického rozmezí. Tyto dávky se pohybují v rozmezí 0,03–0,25 mg za den. Závěr: Terapeutické monitorování hladin léčiv je velice užitečnou metodou k predikci koncentrace digoxinu bez nutnosti dosažení ustáleného stavu., Introduction: Therapeutic and toxic effects of digoxin are related to its serum concentrations, recent evidence suggests that a lower therapeutic range 0.5–0.9 ng/ml is associated with reduced mortality. Aim: To show the advantages of therapeutic drug monitoring for dosing of digoxin. Method: Trough serum levels of digoxin were estimated by immunoassay MEIA (AxSym Abbott). The long term serum concentration – time profile of digoxin has been predicted by the Bayesian analysis computer program MW-Pharm 3.30 MediWare. Results: Sex case reports of the patients between 71 to 92 years are presented to show the different doses to receive digoxin levels in the therapeutic range. The doses varies between 0.03–0.25 mg per day. Conclusion: Therapeutic drug monitoring is very usefull for prediction of serum level of digoxin. There is no need to wait for a steady-state condition before performing therapeutic drug monitoring., and Milan Grundmann, Ivana Kacířová
Úvod: Peritonitida patří mezi život ohrožující stavy zatížené vysokou mortalitou a morbiditou. Prognóza závisí na faktorech spojených s pacientem, charakterem onemocnění, použitými diagnostickými a terapeutickými metodami. Cílem práce bylo retrospektivně analyzovat soubor pacientů se sekundární peritonitidou, z tohoto souboru porovnat skupiny pacientů bez sterkorální peritonitidy a se sterkorální peritonitidou, stanovit hodnotu indexu prognostického systému MPI a zjistit, nakolik se shoduje s našimi výsledky. Metoda: Za období dvou let (2012–2013) byla analyzována data 124 pacientů operovaných s nálezem sekundární peritonitidy. Soubor byl rozdělen podle typu peritonitidy na skupinu A s jinou než sterkorální a skupinu B se sterkorální peritonitidou. Tyto skupiny byly dále porovnávány. Predikce mortality byla ověřena pomocí Mannheim Peritonitis Index (MPI). Výsledky: V celém souboru 124 operovaných pacientů bylo celkem 70 mužů a 54 žen. Průměrný věk pacientů byl 63 let, průměrná délka hospitalizace 18 dní, během hospitalizace zemřelo 18 pacientů (15 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 19, což odpovídá predikci mortality 18 %. Ve skupině A 68 pacientů bez sterkorální peritonitidy byl průměrný věk 59 let, průměrná délka hospitalizace 12 dní. Z této skupiny zemřeli během hospitalizace 2 pacienti (3 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 9, což odpovídá predikci mortality 9 %. Ve skupině B 56 pacientů se sterkorální peritonitidou byl průměrný věk 67 let, průměrná délka hospitalizace 25 dní. Z této skupiny během hospitalizace zemřelo 16 pacientů (29 %). Průměrná hodnota MPI skóre byla 29, což odpovídá predikci mortality 31 % pro tuto skupinu pacientů. Závěr: Z porovnání obou skupin vyplývá, že u skupiny bez sterkorální peritonitidy je podstatně nižší mortalita, menší počet komplikací a kratší délka hospitalizace než u skupiny se sterkorální peritonitidou. K predikci mortality u peritonitidy lze použít základních klinických dat, stejně jako sofistikovaných skórovacích systémů. V naší studii se osvědčil jednoduchý skórovací systém Mannheim Peritonitis Index., Introduction: Peritonitis is a life-threatening disease with high mortality and morbidity. The prognosis depends on patient factors, the nature of the disease, and on diagnostic and therapeutic methods. The goal of our study was to perform a retrospective analysis of a group of patients with secondary peritonitis and to compare patients with non-stercoral peritonitis and those with stercoral peritonitis, and finally, to determine the prognostic value of the MPI prognostic index. Methods: We analysed 124 patients who had undergone surgery for secondary peritonitis during the years 2012–2013. We divided the patients into two groups. Group A comprised patients with non-stercoral peritonitis and group B consisted of patients with stercoral peritonitis. We compared the two groups and predicted the peritonitis outcome using the Mannheim Peritonitis Index (MPI). Results: The complete sample of 124 patients consisted of 70 men and 54 women. The average age of the patients was 63 years and the average length of hospitalization was 18 days. In total, 18 patients (15%) died during their hospitalization. The average MPI score was 19, which correlates to an 18% mortality rate prediction. In group A, which consisted of 68 patients with non-stercoral peritonitis, the average age was 59 years and the average length of hospitalization was 12 days. Two patients (3%) from this group died during hospitalization. The average MPI score was 9, which correlates to a 9% mortality rate prediction. In group B, which consisted of 56 patients with stercoral peritonitis, the average age was 67 years and the average length of hospitalization was 25 days. 16 patients (29%) from this group died during hospitalization. The average MPI score was 29, which correlates to a 31% mortality rate prediction. Conclusions: The outcome of our comparison between the two groups is that group A with non-stercoral peritonitis had a significantly lower mortality, lower number of complications and a shorter length of hospitalization. Both basic clinical data and sophisticated scoring systems can be used for mortality prediction in peritonitis. The Mannheim Peritonitis Index, a simple scoring system, proved to be useful in our study., and P. Majtan, J. Neumann, P. Kocián, J. Hoch
Popisujeme případ multicentrické formy Castlemanovy choroby, s generalizovanou lymfadenopatií a splenomegalií, provázenou typickými B symptomy – úbytek hmotnosti 15 kg, horečky neinfekčního původu, noční pocení, symptomy anémie. Histologické vyšetření uzlin s nejvyšší akumulací fluorodeoxyglukózy, odebrané torakoskopicky z mediastina, prokázalo plazmocelulární typ Castlemanovy choroby. Vyšetření HIV a lidského herpesviru 8 (HHV-8) bylo negativní. Stanovení diagnózy nemoci předcházely 3 recidivy herpes zosteru, což svědčilo o alteraci imunity. Léčba byla zahájena kombinací talidomidu, dexametazonu a cyklofosfamidu. Po 2 měsících léčby nebyla zřetelná léčebná odpověď a pacient tuto léčbu špatně toleroval. Proto byl tento způsob léčby ukončen. Pro léčbu 2. linie byla zvolena léčba R-CHOP (Mabthera – rituximab, cyklofosfamid, adriamycin, vinkristin a prednison. V průběhu 2 cyklů této léčby se zmenšila lymfadenopatie a splenomegalie, ale léčbu provázely závažné infekční komplikace. Proto dále pokračovala pouze monoterapie přípravkem Mabthera v dávce 375 mg/m2 v 28denních intervalech. Tato léčba se ukázala jako účinná a dobře tolerovaná. Při kontrolním PET-CT vyšetření vymizela lymfadenopatie a splenomegalie a normalizovala se akumulace fluorodeoxyglukózy. Mabthera v monoterapii se v tomto případě ukázala jako účinný a velmi dobře tolerovaný lék. Pro multicentrickou formu Castlemanovy nemoci existuje v současnosti více účinných léčebných alternativ: léčba rituximabem v monoterapii či v kombinaci, léčba imunomodulačními léky (talidomid nebo lenalidomid), léčba protilátkami proti interleukinu 6 (siltuximab) nebo proti jeho receptoru (tocilizumab). V případně neúčinnosti jedné léčebné alternativy je nutné otestovat další alternativu. V tomto případně nebyla úspěšná léčba založená na talidomidu, zatímco léčba založená na přípravku Mabthera dosáhla vymizení projevů nemoci., We describe a case of multicentric Castleman disease with generalized lymphadenopathy and splenomegaly, accompanied by typical B symptoms - loss of 15 kg, fever of non-infectious origin, night sweats, symptoms of anemia. Histological examination of the nodes with the highest accumulation of fluorodeoxyglucose, taken from mediastinum by thoracoscopy, revealed plasmocellular type of Castleman disease. Tests for HIV and human herpesvirus 8 (HHV-8) were negative. Three recurrences of herpes zoster indicating an alteration of immunity preceded the diagnosis of disease. Treatment was initiated with combination of thalidomide, dexamethasone, and cyclophosphamide. The response after 2 months therapy was not clear and patient doesn´t tolerated the therapy well. Therefore, this treatment was terminated and R-CHOP (Mabthera - rituximab, cyclophosphamide, adriamycin, vincristine, and prednisone) was selected as a second-line therapy. Lymphadenopathy and splenomegaly were reduced during the 2 cycles of treatment, however, serious infectious complications accompanied the therapy. Therefore, only use of Mabthera monotherapy 375 mg /m2 was administered in 28-day intervals. This treatment has shown efficacy and tolerability. PET-CT scan has demonstrated disappearance of lymphadenopathy and splenomegaly, in addition, normalized accumulation of fluorodeoxyglucose. Monotherapy with Mabthera has proved to be effective and well tolerated drug in this case. Currently, there are more effective therapeutic alternatives in multicentric Castleman disease: treatment with monotherapy of rituximab or in combination therapy with immunomodulatory drugs (thalidomide or lenalidomide, treatment with anti-IL-6 (siltuximab) or against its receptor (tocilizumab). In the case of ineffectiveness of one treatment option must be tested other alternative. In this case the therapy based on thalidomide wasn´t successful, whereas the treatment with Mabthera has achieved disappearance of disease symptoms., and Zdeněk Adam, Petr Szturz, Renata Koukalová, Zdeněk Řehák, Luděk Pour, Marta Krejčí, Lenka Šmardová, Michal Eid, Pavlína Volfová, Zdeňka Čermáková, Leoš Křen, Filip Sokol, Ivo Hanke, Eva Michalková, Zdeněk Král, Jiří Mayer
Přehledové sdělení podává souhrn současných postupů v zobrazovací diagnostice neurodegenerativních onemocnění, která se projevují kognitivním deficitem. Základním postupem je zobrazení magnetickou rezonancí, která zahrnuje zobrazení pomocí T2-vážených sekvencí včetně zobrazení roviny kolmé na dlouhou osu spánkového laloku a izotropní zobrazení T1-váženými obrazy gradientního echa. K hodnocení kortikální atrofie je používáno mediotemporální skóre atrofie (MTA, Scheltens) a skóre zadní atrofie (PA, Koedam), posouzení vlivu ischemie na vznik kognitivního deficitu pomáhá určit Fazekasovo skóre. Hybridní zobrazení pomocí PET/MR dovoluje současně hodnotit morfologické změny zejména v temporálním laloku, ale také při použití 18F-FDG typické snížení úrovně oxidativní glykolýzy v temporálních lalocích a temporoparietálně. Cílenou metodikou v diferenciaci Alzheimerovy choroby je použití radiofarmaka, které se specificky váže na amyloid beta v mozkové tkáni, prokázání akumulace radiofarmaka florbetabenu nebo flutemetamolu v šedé hmotě významně přispívá ke stanovení vysoké pravděpodobnost diagnózy Alzheimerovy choroby. V diferenciální diagnostice některých tzv. Parkinson plus syndromů, jakými je například demence s Lewyho tělísky, se může uplatnit i průkaz deficitu dopaminergního systému pomocí podání 18F-dihydroxyfenylalaninu (FDOPA). Klíčová slova: PET/MR, neurodegenerativní onemocnění, amyloid beta, FDG, FDOPA, Review summarizes contemporary approaches in imaging diagnostic of the neurodegenerative diseases presenting with cognitive deficit. Magnetic resonance imaging plays an essential role, it is including the T2 weighted imaging in the planes perpendicular to the longitudinal axes of the temporal lobes, and isotropic T1 weighted images with isotropic resolution. In the assessment of the cortical atrophy, the mediotemporal atrophy score (MTA, Scheltens) and posterior atrophy score (PA, Koedam) are used. Fazekas score assesses the hypoxemic-ischemic influences. When 18F-FDG is used hybrid imaging PET/MRI enables to evaluate the morphological changes, especially within the temporal lobe, with the typical changes of decreased oxidative glycolysis in the temporal lobe ant in the temporoparietal cortex. Targeted method of the Alzheimer disease differentiation is the application of the radiopharmaceutical with the ability to be bind to the amyloid beta. Confirmation of the accumulation such as molecule - florbetaben or flutemetamol to the amyloid beta within the gray matter supports the setting of the highest probability of Alzheimer disease diagnose. In the differential diagnosis of some so-called Parkinson plus syndromes, such as dementia with Lewy bodies, could play the role also the application of 18F-dihydroxyphenylalanine (FDOPA). Key words: PET/MRI, neurodegenerative disorders, amyloid beta, FDG, FDOPA, J. Ferda, E. Ferdová, J. Baxa, V. Matoušek, J. Hort, J. Cerman, and Literatura