70letá pacientka s generalizovaným nádorem prsu (T4, N1–2, MX, G2) byla v rámci stagingu odeslána na scintigrafii skeletu. Vstupní první vyšetření s 99mTc-MDP (Obr. 1) prokázalo dvě patologická ložiska zvýšené kostní přestavby (lebka, žebro) a bylo interpretováno jako generalizace do skeletu. Pacientka byla léčena chemoterapií (4x EC, 9x TXT). Poté byla provedena mastektomie s exenterací axily a resekcí prsního svalu, následně byl nasazen Tamoxifen. Později byla provedena radioterapie hrudní stěny lineárním urychlovačem (25x, celkem 50 + 16 Gy). Léčbu absolvovala ve stabilizovaném stavu, subjektivně se cítila dobře, efekt terapie byl hodnocen jako velmi dobrý. Kontrolní druhá scintigrafie skeletu (Obr. 2) provedená půl roku po skončení radioterapie prokázala mnohočetná ložiska zejména v lebce, páteři a pánvi, nález byl hodnocen jako výrazná progrese. V léčbě byl přidán denosumab (XGEVA), který však byl po jediné aplikaci vysazen pro nekrózu dolní čelisti. Další kontrolní třetí scintigrafie skeletu (Obr. 3) provedená po 5 měsících prokázala výraznou regresi nálezu, nově se objevilo ložisko v dolní čelisti v důsledku její nekrózy. Nález na kontrolní druhé scintigrafii jsme zpětně hodnotili jako flare fenomén., x, Otto Lang, Ivana Kuníková, and Literatura
Léčba nádorového onemocnění prsu patří nejen do rukou chirurgů a onkologů, ale také do rukou rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů, kteří mají nezastupitelné místo v následné léčbě. Komplexním cílem léčby je zajistit co nejrychlejší uzdravení, a to včasným předcházením všem možným komplikacím, tzn. i těm, které vznikají v pohybovém aparátu. Rehabilitace po operaci prsu má hospitalizační a posthospitalizační fázi. Fáze hospitalizační rehabilitace je zaměřena především na prevenci pooperačních komplikací – dechových, tromboembolických. Posthospitalizační fáze má několik cílů: předcházet vzniku sekundárních reflexních změn v pohybovém aparátu, edukovat pacientky, jaká režimová opatření jsou nutná k prevenci vzniku a rozvoje sekundárního lymfedému, snažit se o včasný záchyt prvních známek lymfedému a časné zahájení léčby, pokud vznikl. Nejúčinnější léčbou lymfedému je komplexní dekongestivní terapie doplněná dlouhodobým podáváním léků pro systémovou enzymoterapii. Intervence v oblasti rehabilitační a fyzikální medicíny může být u pacientek po operaci prsu velmi prospěšná, protože umožní předejít příznakům, které snižují kvalitu života (pohybová omezení, ztráta soběstačnosti v aktivitách denního života apod), a následně vedou u onkologických pacientek ke vzniku deprese a s ní souvisejícímu poklesu imunity., The treatment of breast cancer is not only in the hands of surgeons and oncologists, but it also involves the irreplaceable follow-up care of rehabilitation doctors and physiotherapists. The comprehensive goal of the treatment is to achieve recovery in the shortest possible time, specifically through early prevention of all kinds of complications, including those developing in the locomotive organs. The rehabilitation following breast surgery consists of hospitalization and post-hospitalization stages. The stage of hospitalization rehabilitation is primarily focused on the prevention of postoperative complications – breathing, thromboembolic. The post-hospitalization stage is mainly aimed at the prevention of development of secondary reflexive changes in locomotive organs and the prevention of secondary lymphedema. The most efficient prevention to prevent lymphedema from developing is the complete decongestive therapy complemented with systemic enzyme therapy. Interventions in the area of rehabilitation and physical medicine may be very beneficial for patients after breast cancer, since they mediate prevention of symptoms that erode the quality of life (locomotor activity limitations, loss of self-reliance in daily activities and more), and subsequently lead to oncology patients developing depression and the associated decrease in immunity., and Pavla Formanová
BACKGROUND: Occurrence of gastric metastasis as the first symptom of breast carcinoma with a long period of latency before presentation of the primary breast carcinoma is rare. CASE REPORT: A patient with gastric metastasis as the first symptom of lobular breast carcinoma, treated by neoadjuvant preoperative chemoradiotherapy and total gastrectomy, with complete local control. Fourteen months after presentation of the gastric metastasis a primary lobular breast carcinoma was discovered, treated by radiotherapy, chemotherapy and hormonal treatment with complete local response. Twenty-three months after diagnosis of breast cancer multiple colorectal metastases from the breast cancer occurred, which were treated by chemotherapy and hormonal treatment. Eighty-six months after diagnosis of gastric metastasis the patient died due to progression of cancer. CONCLUSIONS: Metastases to gastrointestinal or gynaecological tracts are more likely in invasive lobular carcinoma than invasive ductal cancer. The pathologist should determine whether or not they check estrogen and progesterone receptor status not simply by signet ring cell morphology but also by consideration of clinic-pathological correlation of the patient, such as the presence of a past history of breast cancer, or the colorectal localization of poorly differentiated carcinoma, which may occur less frequently than in the stomach. and D. Buka, J. Dvořák, I. Richter, N. D. Hadzi, J. Cyrany