Metoda fázově modulační časově rozlišené konfokální mikrospektrofluorimetrie byla využita v kombinaci s fluorescenčním zobrazováním k monitorování transportu fluorescenčně značeného terapeutického oligonukleotidu do buněk za pomoci kationického porfyrinu. Bylo možné sledovat stabilitu vytvořeného transportního komplexu ve vnitrobuněčném prostředí a interakci transportovaného oligonukleotidu s cílovými molekulárními strukturami v buněčném jádře., Time-resolved phase modulation microspectrofluorimetry in combination with fluorescence microscopy imaging have been applied to monitor the cellular uptake fluorescent-labeled therapeutic oligonucleotide delivered by a cationic porphyrin. Transport complex stability inside the cell and the oligonucleotide interaction with the target molecular structures in the cell nucleus has been monitored., Petr Praus, Eva Kočišová, Josef Štěpánek, Peter Mojzeš., and Obsahuje bibliografii
Jeden z hlavních výzkumných směrů Ústavu technické a experimentální fyziky ČVUT v Praze je zaměřen na částicovou fyziku. Předmětem činnosti pracovníků ÚTEF je fyzika top kvarku studovaná v rámci experimentu ATLAS na nově budovaném urychlovači LHC v CERN, fenomenologie srážek hadronů a atomových jader, vlastnosti málonukleových systémů a výpočty jaderných maticových elementů dvojitého rozpadu beta., Karel Smolek., and Obsahuje seznam literatury
K poznání podpovrchových partií zemského tělesa lze přispět jednak nepřímo - extrapolací povrchových geologických měření a pozorování, interpretací geofyzikálních a geodetických měření či využitím výsledků laboratorních experimentů, jednak přímo - pomocí hlubokých vrtů do svrchních partií zemské kůry. Metoda hlubokého vrtání má sice řadu nevýhod (vysoká cena; získaná informace je vztažena k jedinému bodu na zemském povrchu a její zobecnění je tudiž problematické), omezení (maximální dosažená hloubka 12262 m v r. 1989 na poloostrově Kola v Rusku; v České republice 6506 m v r. 1982 v moravské části vídeňské pánve - [1]) a provázejí ji mnohá technologická úskalí (vysoká teplota a tlak ve velkých hloubkách), je však neodmyslitelnou součástí výzkumu zemského tělesa jako korektiv geologických a geodynamických modelů, vycházejících z nepřímých pozorování a jejich interpretace., Aleš Špičák., and Obsahuje seznam literatury
V loňském roce byli již podruhé oceněni nejlepší čeští vědci na slavnostním galavečeru projektu Česká hlava, který se konal 20. listopadu. Mezi "České hlavy 2003" se od tohoto dne řadí rovněž student Gymnázia Christiana Dopplera Jiří Hron, který obdržel Cenu Naděje společnosti Skanska, a. s. Jeho práce vznikají ve spolupráci s Fyzikálním ústavem AV ČR. and Andrea Cejnarová, Zdeněk Chvoj.
V letošním roce hostila Česká republika hned dvě významné akce zaměřené na výzkum a aplikaci v oblasti nanovědy a nanotechnologií. Ve dnech 2. až 5. června 2009 se v Kongresovém centru Praha konala v rámci českého předsednictví v Radě EU mezinárodní konference EuroNanoForum 2009 a mezinárodní fórum o nanotechnologiích. Možnost seznámit se s výsledky výzkumu a vývoje nanomateriálů v ČR a zahraničí i s konkrétními aplikacemi měli i účastníci I. ročníku konference NANOCON´09, pořádané v Rožnově pod Radhoštěm ve dnech 20.-22. 10. 2009., Andrea Cejnarová., and Článek zahrnuje informace ke dvěma konferencím: EuroNanoForum 2009 (v Praze) a Nanocon´09 (v Rožnově pod Radhoštěm)
Myšlenka založit společnou Evropskou observatoř vznikla patrně na jaře roku 1953 během pobytu amerického astronoma německého původu Waltera Baadeho na observatoři v Leidenu, kde pobýval na základě pozvání Jana H. Oorta (Blaauw, 1991). Rozhovory Baadeho s Oortem vyústily dne 21. června 1953, den před konferencí o galaktické astronomii poblíž Groningenu, v širší diskusi. Té se zúčastnili W. Baade, A. Blaauw, P. Bourgeois, A.-L. Danjon, O. Heckmann, B. Lindblad, J. H. Oort a P. Oosterhoff. Také byl přítomen tehdejší ředitel Holandského národního vědeckého fondu a předseda výboru evropské organizace pro atomový výzkum CERN J. H. Bannier. Tato schůzka, která byla velmi ovlivněna názory W. Baadeho, vedla k založení Evropské jižní observatoře (ESO) v roce 1962., Jan Palouš., and Obsahuje bibliografii